Jednou jsem tu už psala o rozporu mezi slovem a činem. Tehdy na téma, že pokud se někdo, hlásající ženská práva a tepající surovost mužskou činčá, aby se líbil, je to divné. Pravda, maminka také vždycky říkala, že pro chlapy se žádná rozumná ženská nekrášlí. To pro ty ostatní, aby ji buď nepomluvily nebo aby naopak zelenaly závistí ty, které to baví. Každý má holt svou náplň života.
Teď jsem potkala zajímavé články, diskuze a také rozbor kariéry guru Járy. A těch postřehů o chování žen! Je léto, na ulicích bývá vidět leccos odhalenější, než kdy jindy a k zaslechnutí lecjaká legrácka. Například paní s klukem kolem deseti a přívětivě vypadající kamarádkou: „O chlapech mi nemluv, TO si já k tělu nepustim! Ani náhodou!“ Plochou sportovní postavu korunovaly balony (souhrnně tak čtyřky), patrně v push-up podprsence, a výrazně namalovaný obličej s jasně rudými rty a černými kolejnicemi kolem očí. Blond melír vlasy, ale uznávám, že barva odění sladěná do mužům údajně nepříjemné khaki.
Jasně odporující si tvrzení. Paní plánovitě pracuje s detaily, které mají upoutat. Výrazné líčení zakrývalo poměrně vrásčitou tvář, příliš často opalovanou (vypadala strhaně, ale babičkou toho kluka pořád ještě nebyla), rtěnka zřetelně upozorňovala na ústa, halenka počítala s rozměrem poprsí (nebo podprsenky, obliny byly příliš dokonalé). Odbarvování vlasů je nutné udržovat a patří k omlazujícím procedurám, klasickým oblbovátkům.
V poslední době se mi podařilo potkat více informací o zvláštnostech, které hlavně ženy nosí na hlavě, a tím, jak zvládají svůj život. Strašlivě červené, modré, zrzavé a jiné vlasy, našedlé melíry, které vyjmou mladou ženu z její věkové kategorie 25+ do bezčasí. (Mladší dívky a ženy nebo různé příležitosti z toho vyjímám, hledají se nebo užívají příležitosti.) Někdy ženy s výrazným přelíčením a originální barvou vlasů nosí masku, podobně jako mnoho mužů plnovous (psychiatři a psychologové jsou tím proslulí).
Upoutá nás to, co je na povrchu, nepronikneme dovnitř, nedozvíme se víc, než je dovoleno. Povrchní řeči, obecnosti. Pod tím skryté úzkosti, problémy, nevyrovnané soukromí. Důležité je navenek vypadat hezky, rozverně, udržovaně. Souhlasím, že hlavně pro ostatní ženské v okolí. Aby měly námět a vyřádily se na viditelném.
Mládí, mládí. Zkouší leccos a je často také nevyrovnané. Nejen samotným dospíváním, ale tím, jak je v možnosti vyzrávat omezené. Svět vypadá nečitelně, zatímco víc a víc mladých lidí je vytrénováno v pocitech, že nad ně není a že světu ukážou. Což samo o sobě k mládí patří, ale při pokusech o vztahy dokážou narážet hlavou do zdi. Na jedné straně by se chtěli s lecčím svěřit, otevřít, na straně druhé ztrácejí schopnost mluvit jeden ke druhému. Dokonce i ve společnosti jsou ochotní si mezi sebou posílat sms nebo se loučit s tím, že si „písnou“ o tom hlavním.
Už moje děti chodily do školy s tím, že se stále mladší ročníky holčiček musejí líčit, mají vlastní kosmetiku, laky na nehty. Zajisté nejmíň půlka měla emancipované maminky, které podporovaly legrační dětskou skorodospělost. Pokud se líčily s nimi, je v tom společná hra, která snad ani nepotřebuje moc omluvy. Jistě je spíš výjimečná. Každodenní diktát ale z holčiček dělá larvičky, nabízející se také pohledům jiným, než partě spolužaček. Paradox doby, která debatuje o ženských právech a rovnoprávnosti: odmítání prsatých reklam na zboží versus tlak na holčičky, aby chtěly být svůdné, vyzývavé, brzy vstupovaly do dospělého života se vším všudy.
Ženská má těžký život. Zvláště dnes. Nevyzná se v tom, co chce, očekává, nevyzná se ani v tom, jak se vyjednává ve vztahu. Očekává, že se jí musí leccos složit k nohám a pokud ne, chlapi jsou sběř. Nebo tak něco. Což vyplývalo i z některých diskuzních příspěvků o tom, jak nevhodné jsou rady policistů, varujících před rizikem znásilnění. Jsou totiž hrubé, zasahují do samozřejmých práv a potřeb svobodné a svéprávné ženy.
Když už, měla by přece existovat nějaká jednoduchá věc, která by potíže s chlapy vyřešila jednou provždy. Ženy by potom mohly žít na nějakém prosluněném místě a bez trápení. Hm, nevyšlo to ani v Sexmisi a nevyjde to jinde. Bohužel se při hledání ideálního místa pro život a skvělého postavení v něm, naplnění a podobně, dostávají dívky a ženy do čistě chlapských pastiček, jakým bylo až genialitou šmrnclé odháčkovávání guru Járou. Chytrej chlap dokáže holce vykecat díru do hlavy, zní další staré moudro – a tady to účinkovalo naprosto spolehlivě. Ty jeho oběti byly bezmocné jako myšky u hada.
Podobně jako u jinak výmluvných chytráků a podvodníků. Proč? Jsou naprosto nepřipravené na cosi takového, statisticky pravděpodobně vychované ve skleniku neúplných rodin – věřím, že těm z podnětnějšího prostředí bylo rychle cosi podezřelého. Asi jako bývali úspěšní podvodníci v odlehlých osadách. Tam chyběly informace o světě, dnes naopak informace přebíráme tak, jak se nám co hodí. Co se nám nelíbí, zahodíme, i kdyby to bylo důležité. Chybí mnoho vzorců a mechanismů, které dřív napomáhaly vybřednout z průšvihů.
Málokdo se umí vzepřít, lidé se zkušeností oběti (například dítě, kterému je namlouváno, že druhý rodič je mizera, zlý a podobně) tuplem ne. Jenže právě tehdy by měl být každý odvážlivec co nejvíc podpořen. Mám na mysli i ty dívky od gurua, které si teď prožívají další peklíčko. Lidé se smějou, uznávají Járovy finty – ocenila jsem je i já, ovšem v rovině obecnější. Guru Jára odhalil bezbrannost a zranitelnost svých žákyň. Podmanil si je kontaktem a pozorností, jaké předtím neznaly. V nějaké oblasti je dosytil, dal jim to, co chybělo. Tedy většinu mimo diskutované odháčkování a nátlaky. Jistě toho nebylo málo.
Jsou to problémy a otázky na spoustu polemik, článků a knih. Pořád jsme ve stavu lítání od pangejtu k pangejtu. Zranitelnost mnoha lidí kolem nás roste, až to považujeme za normu. Podstatné věci vyměňujeme za mnohá zdání, abychom zakryli, kolik toho základního pro život postrádáme. Vymýšlíme si zástupné problémy, abychom zaútočili dřív, než se soustředí pozornost na mne nebo tebe.
Podle mne přestává platit, že zrovna jenom ženská má těžkej život. Platí to víc a víc pro mnohé lidi z nadcházejících generací, kterým sobectví předchozích dospělých pokroutilo a dál pokrucuje svět. Upínají se na imaginární světy s jasnějšími pravidly, na techniku, na dokonalé masky. Víc a víc budou padat do pastí. Jakýchkoliv. Jsme v tom všichni, dost často bezmocní. Nebo ne?
