V této době nutně potřebujeme odběhnout k něčemu úplně jinému, než se na nás valí. Využívám proto krásného životního jubilea našeho významného spisovatele, básníka, dramatika, zkrátka osobnosti velmi všestranné. Pan Martin Petiška oslaví 27. března sedmdesátiny. Je pro nás významný také tím, že jeho dětské zážitky tatínek Eduard zanesl do svých knih o Birlibánovi a třeba také O jabloňce (vychází od r. 1970), Martínkova čítanka… Stále jsou vyprodané. Aby ne, když tak láskyplně a něžně zaznamenané se všem dětem krásně čtou. Já mám ráda i Řecké báje a pověsti, na těch vyrostlo mnoho čtenářů.
Nejen to. Nyní můžete slyšet a vidět v trojici krátkých dokumentů, jak s velikou láskou na své dětství Martin Petiška vzpomíná a kouzlí před námi další, pestřejší barvy těch starých filmečků. Vznikla tu čarovná brána do dětství a dokument šťastného, poklidného života. Nebojte se podívat.
Co říkáte? Nádhera, viďte. Mne doslova dojalo, jak v té době, kdy skutečně tatínek neměl práci a jeho přátelé se báli tajných, kdy se mohlo leccos zvrtnout (byla to padesátá léta se vším všudy), jak tehdy rodiče a babičky a dědeček dokázali vytvořit takovýhle ráj plný dobrodružství a přece bezpečný. Ptala jsem se sama sebe, jak jsem to měla já? A dokázali jsme cosi takového poskytnout svým dětem? Snad. Určitě však vím, že chci, aby s podobnou vřelostí vzpomínala naše vnoučata na nás.
Byla mi dána příležitost pana Petišku poznat trošinku víc. Na dálku jsem s ním připravila rozhovor pro časopis XB-1, měl by se objevit v dubnovém čísle. Každý mail mi dělal radost. A co si teď asi říkáte vy? Jestliže tvrdím, že je spisovatel, možná přemýšlíte, jaký. Snad se i ptáte: Četl jsem něco? Odpovím, že velmi pravděpodobně. Od osmdesátých let totiž patří k významným osobnostem vědecko fantastického žánru u nás. Píše po svém, originálně, s pronikavým vhledem do lidských slabostí, které přetrvají i do budoucna. O osamělosti mezi lidmi, o podivných nových povoláních, které uspokojují stálou potřebu komunikace a setkávání mezi lidmi. Zdá se vám to v téhle době povědomé? Ano, viděl hodně dopředu ještě na prahu osmdesátých let. Nevěříte? Stačí otevřít některou z knih EDUARDA MARTINA. A jste doma. Z křestních jmen tatínka a svého si zvolil jeden ze svých literárních pseudonymů, aby si je lidé nepletli a nezaměňovali.
A jestliže tvrdím, že pan Martin Petiška píše, myslím to vážně. Na trhu jsou ještě poslední výtisky jeho románu z prostředí galaktické aristokracie Chceš být král? Opět se vynořují otázky. Cože se vrhnul na aristokracii a zrovna galaktickou? Spojil tu své záliby a znalosti historie českých šlechtických rodů, kterým věnoval „heraldickou pentalogii“, a milovanou scifi. Jeho knihy najdete i v elektronické podobě a bude z čeho vybírat. Své totiž najde snad každý, včetně laskavého humoru a nadsázky. Aby ne, když píše o všem možném, navíc tak dobře, že má na kontě spoustu cen jako literát i jako význačná osobnost: Otta Habsburský mu dal medaili Marie Terezie, byl vyznamenán cenou Tomáše Bati, cenou Paul Harris Fellow, oceněn medailí Franze Kafky, obdržel cenu AIEP za nejlepší detektivní povídku roku- cenu Havran. Ocenila ho společnost Sherlocka Holmese i Společnost Agathy Christie. V roce 2015 mu byla udělena cena Jakuba Arbese a obdržel cenu Euro Pragensis Ars.
V dokumentu je sice vidět, že je to náramně fousatý pán, ale to neznamená, že patří k nějakým zkamenělým klasikům, co budí respekt až hrůzu. Věřte, že stále zůstává vtipným a příjemným. A proč o něm píši právě dnes? Přece proto, abyste měli čas se připravit a nezapomněli mu popřát! A také aby vás to vyprávění o dětství a lidech kolem něj hřálo co nejdřív a třeba i opakovaně jako mne. A také se dozvíte, proč ten nadpis.
Upřímně přeji panu Martinu Petiškovi krásné narozeniny, stálou tvůrčí energii, radost ze života a pevné zdraví do dalších let!
