Ó, jak se nám rozmnožily modlitby k patronu naší země! Jak mnozí touží a horují po tom, abychom měli svobodu, aby se prý věci navrátily do rukou lidu. Hm.
Otázkou je, co by s tou svobodou kdo dělal a jaká by měla být, pokud nestačí, co máme a co jsme si nepěstovali? Můžeme stokrát volat po nutnosti přemýšlet, ale dnešní informační maglajz dokáže zmást i lidi, co si myslí, že vše sledují a jsou v obraze.
Pominu nyní ty, kdo poměřují svět skrze své současné bolístky, aniž by pokorně vzali v potaz minulost. Mám na mysli takové ty nářky, jak je všechno špatně, jak se to či ono neléčí a a leccos bolí. Není to jediný člověk, i když se mi před očima míhá konkrétní nenávistná řada útoků na neziskovky – bez krititky, bez konkrétních fakt. Umlčela jsem jeden proud na několik dní lehounkým připomenutím, kolik konkrétních neziskovek se podílelo na pomoci dotyčné osobě před desetiletím. Za chvíli se opět vystrčily růžky s plivancem jinam. Podpora hýkavců a soucitných přitakávačů je opium.
Jsou lidé, kteří se spolehli třeba na Parlamentní listy, protože mají takový skvělý název a vůbec nemohou od jejich obhajoby odstoupit, protože by ztratili tvář. Těch zaručených zpráv a otevřeně komentujících článků tam!
Zatím se, bohužel, jejich tvář ve skutečnosti mění. K obrazu Listů, co natvrdo říkají, jak co je, prý. Znám několik lidí, které překvapil fakt, kdo je vlastní a jak lze vysledovat červenou nit úmyslných ovlivnění čtenářů. Mávli za chvíli rukou a čtou dál. Protože jim obsah i tón zdejších vět lahodí, protože odpovídají na úzkosti, které v nich předtím probudily – a protože u nás není médium, které by bylo skutečně objektivní. Pokud mi chcete oponovat Respektem, bohužel nejde o plošné médium jako jsou třeba deníky. Nevím, jak to je dnes, ale během devadesátých let jsme byli na Ašsku tři odběratelé – občas nám hodili do schránky zbytek balíčku s popiskou. Pochybuji, že je čtení Respektu dneska zálibou stovek či tisíců, třebaže se poslední dvě volební období rozdrobují hlasy mimo KSČM, ČSSD -a taky ODS. Ale hodně lídrů se přetřelo a některé dohnal věk.
Nyní mírně rozčeřila stojaté vody zatuchlé louže s mnoha komáry (ve veškerých smyslech slova) kauza Lidovek s humanitární doktorkou, kterou rozkryl Nový deník a následný odchod paní Procházkové včetně reakcí p. Lékyho. Ať se drbe, koho svrbí, ovšem skutečnost, že se poslední měsíce Lidovky včetně sobotních příloh daly stále méně číst, že z nich vypadavala až hmatatelná vata vycpávek, aniž by bylo kloudně co řečeno, tu už nelze popřít.
Zhruba před rokem touto dobou jsem začala zásobovat odloženými novinami známého a ten žasl, jak zajímavý list jsem pro něj objevila. Teď nalezneme pouze jednotlivé články, semo tamo. Já sama se už běžně do novin nezačtu, a to jsem jsem si dopřávala i čtvrteční MF kvůli příloze, kdyby zase nedodali Lidovky s programem. Už to nedělám, obě přílohy jsou na úrovni čtení do vlaku a televizi téměř nemám důvod pouštět. Pokud se objeví cosi zajímavého, jde o programy příliš večerní a české seriály si nechám na případnou reprízu v případě, že to jiný odvážlivec zhlédne a posoudí. Ano, některé pořady si pouštíme ze záznamu i v několika dílech najednou. Když se chceme pobavit. Čím to, že všechno převálcoval Dům z karet? Aha, to dělali profíci.
Svatý Václave, jak si poradíš se vzedmutím modliteb, které k Tobě stále ještě směřují a ovíjejí se kolem Tebe jako lepkavá svízel? Proč vlastně bys měl za nás dneska bojovat? Usekneš hlavu jedné potvoře, doroste jich deset za zblblé a zmanipulované pomoci přihlížejících. Ještě by Tě ušlapali, ukamenovali, poplivali. Zůstaň si dál vzdálený jako naděje, že se ohledně psychologie davů cosi změní. Nelam si hlavu s naší současností, ještě by se Tvá lebka rozpadla a nebylo by, co očumovat. Ostatně, mediální kotrmelce a jejich důsledky znáš sám nejlíp, jinak by Ti hlava zůstala tam, kde byla. Buď s pokojem a mírem, nech si něco hezčího zdát ve své věčnosti – ať jsi již byl kýmkoliv.
