… a přesně tak to bylo, chce se mi tvrdit, ale není to přesné. Auto se chtělo rozjíždět a já na řidiče zaškemrala prosím prosím gestem. Bylo to v pondělí na Novotného lávce a povedlo se. Paní Maláčová zrovna opustila zahájení konference Stáří spojuje a já ji dřív nedostihla. (Asi prchala po schodech jako já a byla tím pádem rychlejší, než výtah.) Proč ten úprk a zastavení auta?
Je to jednoduché. V dubnu jsem tu zveřejnila článek „Nebudete mne mít rádi a mně je to buřt“ (https://mudrova.blog.respekt.cz/nebudete-mne-mit-radi-a-mne-je-to-burt/), který obsahoval i moje postřehy , odeslané předtím na MPSV k rukám paní ministryně. Zhruba do čtrnácti dnů proběhlo médii několik zpráv, které potvrzovaly, že i na MPSV o lečems už tušili a začali se chystat. Dostala jsem mail, který mne zval k osobní schůzce, ale ta se dvakrát odložila. Jenže já se nedám, já číhala, prosím pěkně. A už před první schůzkou jsem se zeptala pečujících na FB stránce, co potřebují. Mimo jiné by se taktéž potřebovali setkat alespoň na FB a paní ministryni si postěžovat. Péče o seniory a dlouhodobě nemocné není legrace a podpory okolí a státu (služby) stále málo. Takže jsem jejich nářky a argumenty (pouze očištěné od lajků a nevýznamných vstupů) vytiskla a konečně mohla předat. A protože je paní ministryně mladá a může brzy o někoho v rodině pečovat, má k tomu i mou knížku Potřebujeme se.
Jasně, má teď hlavu v pejru anebo jako pátrací balón, neboť budou volby a tu nešťastnou stranu táhne hlavně ona. Poděkovala jsem jí za bystré reakce ministerstva na vypočítávané problémy – alespoň některé – a odešla se slibem, že se na ty potíže a problémy pečujících podívá, byť po volbách. Nevadí, stejně budu otravovat i toho dalšího nástupce (a věřím, že nástupkyni). Paní Maláčová slíbila, že od sociální politiky neustoupí, že by se jí věnovala i v jiné pozici, což opravdu není marné.
Možná si říkáte, že výsledek nula nula nic. Ale kdepak, vážení. Pokud si ministryně složku přečte, má zpětnou (a dost vzácnou) vazbu přímo na terén, na jeho problémy a vize. A ne jedinou. Však i vy jste ten článek četli a hodně. Zpětná vazba z terénu až k nejvyšší příčce je velice vzácná, jsem si toho vědoma moc dobře (však mi to potvrdila její reakce na dopis). Pečující lidi jsem informovala a nevěříte, jak je to povzbudilo. Kdyby nic jiného, TOHLE má cenu velikou – nebýt sám a vědět, že netluču jenom hlavou do zdi, vyždímaná (vyždímaný) až na dřeň kostí.
Tak to zatím stručně nejhlavnější dojem a nebojte se, ještě si lecčeho, co jsem viděla a slyšela, užijete. Praha je krásná, starožitníci jsou schopni i výprodeje a respirátory mne sakra štvou.
Hezké dny!
