Někdy na mne vykoukne odkudsi z propadliště času starý kousek, který jsem sesmolila před mnoha a mnoha lety. Někdy se usměju, někdy chytnu za hlavu, protože je to prostě běs. Jedná se často o staré literární soutěžní pokusy, co se staly součástí elektronického světa a vykukují jako memento. Nejsem v tom sama, ovšem hříšky autorů dávnějších musíte hledat v podobách hmatatelných.
Opakovaně se nořím do knihovny a vytahuji na světlo připomínky knih a autorů, které mne a mou generaci provázely a nyní začínají provázet i má vnoučata. Však víte, v minulém článku „trošku Prahy“ jsem mluvila o přednášce na Světě knihy. V povídání se objevila i Gabra s Málinkou Amálie Kutinové. Moji synci jí pohrdli, ale třeba se objeví nějaká holčička (konečně!), případně se vypravím zase přednáškově za dětmi v okolí. Jakémkoliv.
K Amálii Málince mi náhoda strčila pod ruku roztomilý „hříšek“, který vám dnes představím. Jako básnířku říkanek jsem ji neznala. Sice by bylo tématicky vhodnější počkat ke Štědrému dni, ale užijte si veršíčky o zvířátkách, která se dozvěděla o Ježíškově narození. Ostatně, neříká se, že se zima zeptá, co jste dělali (skoro) v létě? Budete za chvilku vyzbrojeni. A proto nyní představuji Betlém zvířátek, z roku 1947, s ilustracemi Rudolfa Matese.
Králíčci
Bude zima, bude mráz,
kam si, dítě nožky dáš?
Do papuček králičích,
teploučko Ti bude v nich!
Prasátko
Tlusté jsem a přece chudé,
-nemám nic!
Dám Ti, až – co ze mne zbude,
šunku a pár jaternic!
Vrabec
Já jsem vrabec, starý hříšník,
zpovídám se: kradu!
Odpust mi to, Jezulátko,
kradu jenom z hladu!
Čimčarara – kradu já –
Od zimy až do jara –
v létě kradu ještě víc,
v zimě málo – nebo nic!
Snad vám trochu paní Amálie rozsvítila den. Také jsem si k ní odskočila od víru divných současných novinek… Ať se vám daří!
