Ke konci roku vychází spousta knih a platí to také o fantastické frontě. Taktéž jsem neodolala a nejen, že novinky sleduji, ale také jezdím, setkávám se s přáteli a co bych popírala, účastním se křtů. Začala jsem zářijovou besedou v Sokolově, kde jsme si notovaly s Františkou Vrbenskou a dostaly do tlapek novinku Michala Březiny Měsíční deník. Zasloužila si recenzi na portál Vanili.cz, další je teď v XB-1. Což zmiňuji, protože tenhle měsíčník je JEDINÝM zdejším literárním časopisem, kde jsou jen písmenka a politika žádná.
Zajela jsem si také na literární (nebo spíše poetický) večer ve Slovenském domě v Praze. Oni přece i poetové jsou fantastové, nebo ne? Tentokrát se almanach, uspořádaný Vladimírem Stiborem, jmenuje Noc plná žen. Poetoval tam kdekdo z naší básnivé scény. Potom jsem si já zařádila na domovském Ašsku, v hranické knihovně jsem se představila sousedům a ukázala svou novinku, o té se zmíním více později. Významný byl Horrorcon v CrossCafé, kde jsem potkala Petra Bočka. Ten vyprávěl o různých potvorstvech a démonech Hřebečska a představil knihu Nekrosarium. Dalšími představenými knihami byly Mainstream Miroslava Pecha, antologie povídek Může se to stát i vám (s mou povídečkou o nelehkém zrání mladého muže) a konečně moje Země ztracenců a prokletých.
Řeknu vám, lidi zlatí, tohle CrossCafé v Holešovicích, to je náramný zážitek! Až poté jsem se dozvěděla, že jde o unikátní prostředí (tohle mi však bylo jasné na první pohled a na druhý taky), známý za hranicemi. On totiž pan majitel objevuje krásu v kusech starých převodovek, betonářských drátů, motorů a tak podobně. Dává jim jiný rozměr, smysl a nutí okolí obdivně vzdychat. V kavárně nahoře má i dřevené řezbářské výtvory. Těmi kovovými ozdobil i dvůr a vytvořil posezení a výzdobu uvnitř. Nádhera! Jenom je jistě škoda, že když na to kouká moc dlouho, napadnou ho jiné vize, podnik prý zavře a všechno přetvoří. Takže kdo zaváhá, nechodí, zažije okouzlení míň.
Další metou je Fénixcon. Což je báječné brněnské setkání lidí, co se vidí moc rádi. Je to blízko Slovenska a tak je tam přátel ze všech koutů velmi příjemně nahustíno. Tady vám bylo křtů! Vlado Ríša uspořádal další Space operu, Jana Richterová představila poslední díl své Zahrady – Hostinu. Je to ojedinělé dílo. Pokud vím, dobře se prodává a líbí se mnoha lidem, nezávislým na striktním vymezování žánrů. Hanina Veselá má krásně vypravenou a příjemně tlustou knihu Krev teče vždycky červená. Lidem od jakýchkoliv kolejí můžete udělat radost sbírkou hororů na dané téma. vydala Hydra a nemohlo se to jmenovat líp, než Koleje smrti. Nakladatelství Epocha se pochlubilo knihou Kristýny Sniegoňové Krev pro rusalku, komiksem Hustej nářez a sbírkou povídek Ve stínu apokalypsy. A co já? Samozřejmě, moje již zmíněná Země ztracenců a prokletých, kmotrou je Františka Vrbenská – ostatně do nápadu vydat mé vlastní sbírky povídek mne už taky tlačila dost dlouho. Jak tedy vidíte, jde skutečně o žeň a to jsem skoro nikde nebyla. A proč jsem se já zbláznila a shrnula pomlouvání svého souseddství na jednu hromadu?
Kamarádka mi totiž někdy v září řekla, že by bylo fajn, kdybych měla nějakou svou knížku na prodej. Na besedy a tak podobně, (nejen) na jejích akcích bych mohlo občas povídat, podobně jako před rokem. Hm, poškrábala jsem se za uchem. Mám už jenom autoráky, ale při svých návštěvách pořadů různých kolegů jsem viděla, že mívají pro čtenáře něco k nabídnutí. Vysypala jsem tedy z rukávu starý nápad, že z těch pár desítek úspěšných a povedených povídek sestavím soubor čistě z našeho pohraničního ocásku. Ještě jsem ta svá dítka učísla, aby dobře vypadala, a vypustila do světa. Potřebovala jsem knihu rychle, takže samonáklad. Kdo bude chtít, může si knihu sehnat přes internet – nebo u mne třeba, na besedě. Ovšemže vím, že kvalita sama nestačí, že potřebuje reklamu a tak – ale mám ještě jiné starosti a první čtenáři svými reakcemi dávají naději, že tyhle příběhy jen tak nezestárnou. Navíc se dá podle ní tady kolem courat. Doznávám, že souřadnice k místům děje ještě přiřadit neumím, tudíž mají zatím keškaři smůlu. Každá povídka má nějakou reálnou příčinu, detajlík či jádro pudla v ději, něco je tu skutečné. Už dostávám maily od obyvatel, tak dám odkaz i vám:
https://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/20-1-RUZNE/8-2-Horory/5/1283-Sochova-Anna-Zeme-ztracencu-a-prokletych
Pozor ale, nekončím! Odehrál se jeden moc a moc významný křest, na který jsem se nedostala. Byl v Lucembursku a mělo by cenu se tam cpát, pokud bych ovládala angličtinu. Křtil se totiž sborník příspěvků o Velké válce (té první) sedmnácti autorů z celého světa. Eseje, básně, povídky a tak podobně. Zajisté jste naprosto bez šance uhodnout, kdo reprezentuje příspěvkem číslo čtyři Českou republiku. Tak já vám to v té angličtině pošlu…
