Ještě jsem mu stihla popřát k 75. narozeninám. Dnes, v sobotu odpoledne, odešel český spisovatel, básník, publicista Petr Musílek tam, kde se setká s mnoha dalšími našimi přáteli. Možná jste někde zakopli o recesistický román Acylpyrin Hysteps. Možná jste na Vysočině o něm cosi slyšeli, potkávali ho na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, scházeli se u příležitosti Literární Vysočiny… Možná jen nacházíte jeho jméno v časopisech a literárních přílohách deníků z dob minulých, když se prohrabujete staršími tisky. Možná patříte mezi literáty, které rád hostil ve svém domě. Smál se, když jsem z něj udělala strejdu jedné své hrdinky. Je mi ctí, že mne zahrnul mezi své přátele.
Nesobecký, vždy hned upozornil na zajímavá dílka jiných, držel palce všem. Chtěl, abych si jen tak nepsala, ale pracovala také pro Obec spisovatelů, na níž mu velice záleželo. Ten závazek plním. Nebudu si teď o něm nic víc cucat z palce, jsem příliš zasažená jeho odchodem. Ať za mne mluví on sám. Náhodou jsem se totiž nedávno začetla do jeho epigramů a domnívám se, že jeho moudrost a ostré vidění jsou prostě nesmrtelné. Místo dlouhých proslovů vám tři hodně aktuální (rok 2008) předkládám:
Obměny
V Čechách rádi kácí stromy
a pak staví jiné
Jenom Pán Bůh možná tuší
co nikdy nepomine
Možná by můj skromný návrh
uspokojil davy
Co dát sochám preventivně
šroubovací hlavy?
Kukačka
Kukačka není poctivým věštcem
někdy je při chuti, jindy zas nechce
Někomu odkuká o co si řekne
a někdy zadrhne, že se až lekneš.
Metr má zmazaný od rodné hroudy
Rychlá a přesná je jak české soudy
Strašidla
Máme rádi strašidla, horrory a thriller
i když v dobách moderních to zní pošetile
Chceš-li ale někdy dospět k dokonalé hrůze
zkus si pustit noční přenos parlamentní schůze
Sbohem, Petře. Děkuji, že jsem Tě poznala.
