Opravdu, velmi pravděpodobně! Právě jsem dostala zprávu od paní genealožky Mirky Klemšové. Byla velice ochotná a rychle tím odpověděla na prosbu pana Petera Breziny, který mi před několika dny poslal zprávu o osobnosti Mathiase Žďárského. Takže se znalecky na věc koukla a třebaže neměla žádná solidní data, víceméně zamítla jméno Milan – on opravdu na signovaných obrázcích není, je tu pouze „MŽďárský“ nebo na kresbách z německého Švýcarska poněkud odfláknutý, ale „MŽdarský“. Milan (jako křestní jméno) se k nám dostal ze Srbska možná až kolem r. 1890, možná jen o fous dřív, jenže to by mi jeho nositel připadal dost mladý. Určitě dost mladý na to, aby si schovával tolik črt – a potom zmizel z obzoru. Takhle mladý a talentovaný by se snad ukázal v nějakých přehledech, záznamech -ale pokud by to byl náš Matěj, ten se již věnoval hlavně lyžím a lavinám.
Inu, já předpokládala, že sběratel Vladimír Ž. tuší, koho má, zvláště, jde-li o jmenovce, možná synovce a tak dále. Nyní se tedy pravděpodobně jedná o akvarely a náčrty skutečného akademického malíře a tudíž osobnost, která si zasloužila svůj „Mount Zdarsky“. Čirou náhodou, když jsem chtěla „svým“ starým klientům dopřát autentičtější vzpomínání na školní léta jejich dětí, koupila jsem na blešáku složku v obalu sice celkem novém, ale…
Sešly se mi tu dvě, možná tři zajímavosti. Papírové tenké desky na výkresy, jaké jsem dostala občas na konci roku od učitelky na základní škole (a které kamsi za těch padesát roků odvál čas), akvarely a náčrty z cest zajímavého člověka před 110 lety a nakonec ještě mírně popletená stopa sběratele, který si možná odvodil z nějakého důvodu jméno, které se tu na přelomu devatenáctého a dvacátého století nepoužívalo. Snad se ještě ozve stopa od rodiny Žďárských a něco dalšího se dozvíme, možná však, že už nezjistíme nic. Pouze to, že kdosi nechal vyklidit byt nebo půdu a tamější věci se dostaly až na pražské Bleší trhy u Elektry. Jinak máme významných osobností toho jména čtyřiadvacet, alespoň za posledních dvěstě let. Osm jich žije, dohledala jsem dvě adresy, jednu opravdu jistou.
Já osobně jsem vděčná za dobrodružné hledání a objev osobnosti, akademického malíře, skvělého alpinistu a lyžaře, učitele, vynálezce, zkrátka člověka, uznávaného dodnes ve světě. Je to osobnost za hranou mých obzorů, protože na lyžování jsem levá a na sportování vůbec taktéž.
Pane Matěji Žďárský, jsem velice potěšena, že jsem Vás poznala. Těší mne i to, že se již Vaše jméno vrátilo do rodných Kožichovic a Třebíče i s tím povědomím, co jste ve svém životě dokázal. Složku s obrázky doplním tímto příběhem – a okolí má smůlu, budu o Vás hodně vyprávět!
P.S. 17.7. Konec? Myslíte? Co jsem koukala a dostala mezitím za zprávy, oni se Žďárští hodně činili a těch 24 nyní známých osobností by se také mohlo tu a tam s mlynářem a mlynářkou z Kožichovic spojit. Oni se totiž toulali od mlýna ke mlýnu. Jsem tedy hodně napnutá…
