Odjakživa potřebujeme trochu povolit a zasmát se. Když už nám meze schnou a lýtka se zapalují… Mimochodem, úsloví „zapálená lýtka“ nás rovnou přesouvají do časů, ze kterých jsem vytáhla rozvernosti. Když pánové nosili kalhoty jen po kolena, museli totiž dbát také pěkných nohou. Dnes koukají na nožky oni dámám, ale kdysi to byla větší švanda. Nu a ti vychrtlejší si proto někdy dopomohli vycpávkou, třeba z koudele. Zapalující se lýtka potom jednoduše vzala počátek od skutečně doutnající vycpávky nešťastníka, který se vyhříval příliš blízko ohně. Ano, vtáhnu vás do baroka a rokoka. Jestliže totiž hodlám spojit jaro, období a potřebu odlehčení, nedá se zamířit nikam jinam, než přímo do galantní a duchaplné Francie. Navíc tímto nevážně připomínám, že kolem nedávno profrčel Den poezie. Hezkou zábavu!
UPŘÍMNOST
Milenec v žáru lásky
se optal svojí krásky,
Zda by mu neposkytla onen kout,
v kterém by mohl slastně spočinout.
Nezvu tak štědře na ta místa,
řekla mu bez všech orací.
Zvláště, když se tam někdo k odpočinku chystá.
Pod svůj krov zvu jen lidi za prací.
*
Kdo podívá se Líze na vnady,
spatří je přes den bez kazu
a bez vady. Večer je kostra v tváři i v těle.
A nikoho už nevábí.
Se svršky odloží své půvaby
a bez nich vleze si pak do postele.
*
Nahluchlá je jako poleno
k těm,
co s ní hovoří o lásce.
Musíš jí o této otázce
zašpitat výš, než má koleno.
Nestačí být řečným milovníčkem,
jelikož ouško má
pod pupíčkem.
ČTVERÁK ROBIN
Robin chytal žabičky,
jimiž strašil holčičky.
Žel, i jeho panáček
byl jak malý žabáček.
Jel s ním jednou pomalinku
Klárce špásem po stehýnku
a ta vzkřikla s hrozným stonem:
Dej ten neřád pryč! A honem!
Neboj se, vždyť je to přec,
řekl Robin,
tamta věc.
Zaplať Bůh!
Já měla strach,
žes byl zase na žabách.
O JEDNÉ NALÍČENÉ
Je tajné mystérium,
leč i um,
jímž na Líze se mění stará nebo mladá kůže.
A Líza může být přes den holčičkou
a v noci holčičky té zase babičkou.
GALANTNÍ VERŠE,
jež o paní Ninon de Lenclos sepsal Christian Huyghens
Pět věcí má, z nichž hlava se mi točí.
Dvě první ruce jsou , dvě druhé její oči.
Co zbývá –
- to je věru přespanilé.
Člověk však musí přitom vést si čile.
ODPOVĚĎ
jedné dámě, která vzkázala Talleyrandovi, že jeho dopisy jsou dobré leda jako toaletní papír:
Musíte, lístky,
dále plouti,
váš los už pozměnit se nedá.
Prosím však snažně –
na své pouti
račte mne ohlásit u souseda.
(Z prémie Klubu přátel poezie r.1984 Galantní poezie, přeložil a přebásnil Radovan Krátký)
