Umřel Napoleon a je to dvěstě let. Propírá se jeho život, občanský zákonník, bitva u Slavkova, ale že by se o něco zasloužil přímo českého? Co myslíte?
Jak jsem řekla „bitva“, jistě mávnete rukou, že jasně, na Moravě zbyli vojáci, co se po uzdravení ani nějak nehrnuli zpátky do války. To byste ale moc brzy skončili! Co takhle jméno Laurin? Ovšem, hned vám naskočí herečka Sabina L. Kdo by si také měl pamatovat na nějaké historické vehikly, že. I když byly základem Škodovky… Žijeme dneškem. Jenže prrr!
Nejdřív malé zastavení auťácké. Laurin je spojen s úžasnými samohyby, které konstruoval a vymýšlel (a jméno Sabina se v rodě opakuje, neboť všichni, ale všichni zdejší Laurinové jsou potomky onoho jednoho napoleonského vojáka, nějak šmrnclého Burgundskem). Do vínku mu byla dána taktéž dyslexie, možná dysgrafie a další dys- a proto si podle rodinné pověsti sehnal společníka Klementa, který rozuměl účetnictví a takovým těm nesmyslům, nutným pro vedení továrny a vůbec styk se světem. Laurina zajímalo především tvoření, byť chápal, že je nutné z něčeho žít a tak podobně. Nadání k mechanice a všemožným hejblatům, porozumění chemii nevyjímaje, postihuje potomky bez ohledu na pohlaví dodnes.
A jak to vím? Nedávno mi odešla Libuška Čermáková, na kterou jsem tu vzpomínala (https://mudrova.blog.respekt.cz/zenska-kontra-zlej-zivot-vitezstvi/), přímý potomek vojáckého Laurina a zároveň staré mladoboleslavské měšťanské rodiny, co tu žila snad od 15. století. A aby tato moje vzpomínka na ni, napoleonské války a a tak vůbec nebyla ani krátká ani suchopárná, naplánovala jsem zastavení zcela odlišné. Račte si se mnou zabrousit do příjemnějších stránek historie stylem poněkud mlsným a šťavnatým. A celkem levným, prosím!
Burgundské maso v kotlíku
Počítejte s tím jídlem až na zítřek, potřebuje delší přípravu.
Vezměte červené víno, třeba i stolní krabicové. Připravte si stejné množství hovězího masa, cibule a mrkve. Vše nakrájejte, potom do kotlíku (hrnce, když jinak nedáte) vrstvěte stylem cibule – maso-mrkev-cibule-maso… potom zalijte vínem. Co zbyde, určitě zužitkujete – proto já radši víno ve skle.
Přes noc nechte proležet, celé dopoledne dušte, aby jídlo probublávalo „na kraji plotny“, v poledne nachystejte bílé pečivo – veku, bagetu, rohlíky a dobrou chuť! Budiž, i knedlík je možný. Jsme holt v Česku. Pokud jste si pořídili hodně nebo ještě víc vínka, šup s ním do číšek a popíjet.
Pokud rodinu potrefilo vegetariánství, ve vedlejším hrnci (pokud jde jen o jednoho nebo jen část strávníků) místo masa dejte brambory, příprava se neliší, jen je kratší. I s bramborami budou jedlíkům růst slastné boule za ušima. Taktéž u bramborové verze vínečko v číši nezaškodí.
To jsem to vymňoukla! Zapomněla jsem na to hovězí a mám založeno na plněnou papriku. Takže teď malinko slintám, což je pro klávesnici nebezpečné. Ale aspoň vidíte, že tady máme památek na Napoleona víc, než jste tušili. Dobrou chuť!
