Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Ježkovy vočadla

Ale nojo, mluví se o tom od začátku. Psychologové, sociologové, leckdo moudrý upozorňoval, že se vedle spolidarity a pomoci bude zvedat vlna závisti, sdílení debilních „zaručeností“ a hysterické vykřikování, jak se prý pomůže našincům. Možná mne pošťouchnete, že o tom přece mluvím taktéž.  Jasně, se všemi souvislostmi, však jsem tu minule brblala a počítala, oc dělám já sama, normálně, stále, průběžně. Pro „naše“.  Jenže jsem jenom člověk a tak mne to senzacechtivé blbotání docela sejří.

Cifix, copak o třeba zdražování tepla nevíme dosta dlouho dopředu?! Jistě, museli jsme chystat opulentní Vánoce, ale jestliže jsem již 20. listopadu dokázala s kamarádkami nashromáždit pár rad  na úspory tam, kde nejsou moc peníze (https://mudrova.blog.respekt.cz/setreni/),  proč se teď rádoby soucitní ptají na chudáky kolem nebo sami brečí, že ani oni nemusejí zvládat dardu navýšení? V době, kdy jsou už připravené DVĚ dávky na pomoc právě na tohle?! Úřad práce, prosím, příspěvek a doplatek na bydlení. Dávky byly už dřív, mají nyní aktualizovaná pravidla. Jasně, probudili se, bobánkové a bobenky, protože nyní poskytovatel tepla oznámil to zvýšení úhrad.

Co mne ale dnes hodně nadzvedlo, bylo již už několikáté zavytí v našich městech.  TADY U NÁS! Další paní se vtipně zeptala, kdo pokryje její potřeby, když by ráda nové boty a oblečení… Cha! To jsem se rozepsala… A nebudu to pořád opakovat, takže opisuju: Její potřeby by uspokojily stálé charitní a další šatníky (u místního azyláku doplňované zánovním až luxusním oblečením z německých darů), hodně pomoci dokázal zprostředkovat pan farář Kučera, existuje Burziánka v Chebu s nákupy za drobný peníz – mimochodem jedinečná a snad opravdu jediná takováto instituce v republice. Zkrátka, pokud někdo potřebuje, zcela plynule se může dozásobit čímkoliv. O bazaru na Evropské, taktéž v Chebu, nemluvě. A zrovna ašské Tesco je výjimečné rychlými slevami na potraviny, taky bych řekla, že v rámci ČR. Vím, že na podobné lamenty odpovídám podobně už pár dní, ale že zrovna v téhle naší oblasti je pomáhání dost normální a pořád se tu vzlyká něčím jménem?! Sakra! Pokud je někomu opravdu ouvej, o mnohých těchto možnostech se dozví na sociálním odboru a podobně (ono „a podobně“ znamená profláklé dámy, co po městě organizují leccos, od Ašákových vnoučat po spolky, podporující sousedství, teens klub atd.). Už na začátku covidu jsem nabídla pomáhajícím organizacím i jednotlivcům text o šetření, po zprávách o zvýšení cen za teplo (nojo, už to bude čtvrt roku) jsme s kamarádkami a známými hospodyněmi daly dohromady rady, jak zvládnout šetřit teplem… Kdyby se tedy opravdu chtělo, zdroje jsou 😉 Ano, vím, že leckdo dokáže nezvládnout svou situaci i k bodu dost drsnému, ale jsou to především lide „zapikolovaní“ ve své bídě, která jim už dala klapky na oči. Od toho je tu ale rodina, sousedství, místní komunita a přátelé. Pokud tedy naříkám nad údělem ubohých, koho konkrétně znám a jak jsem mu pomohla? Jak ho podepřela? Pokud pouze skuhrám, abych připojila i svoje módní zavytí k hlasům kolem Ukrajiny, potom ovšem visí v luftě rázná a slavná možnost citace pozměněné odpovědi ruské lodi…

Štve mne také šíření zděšených fotek a videí, kdy si „drze“ někdo kupuje cosi u stánku. Dnes, považte, dvě ženy na fotce kupují míchaná vajíčka a burger! Tedy už ne hajzlovina s fotkou zmraženého vyhozeného leccos (původem byl kontejner firmy Košík), ale „reportážní“ foto.  Další  mozkovna, vymytá šumákem (aby se zdálo, že tam něco šrotuje). Mám pocit, že včera se v reportáži právě v tomhle městě nějaký šéf nouzové noclehárny kál, že rozdávají jenom bagety, protože nejsou schopni zajistit teplé jídlo kvůli nárokům hygieny. Tady snad jsou lidi bez šumáku, ale dodám vám argumenty:

1. Pokud je člověk v háji (hajzlu, chcete-li), nutně potřebuje vzpruhu „normálna“.  Možná je to nehospodárné, možná je to plýtvání penězi a naoko zbytečný luxus, ale člověk v takovou chvíli prostě investuje do svého duševního zdraví. Podobné stánky bývaly tam, kde byl doma. Je tedy jako doma. V bezpečí.

2.normálnem prostě oslavuje, investuje do drobné radosti, navozuje normálno i svým dětem. I kdyby za chvíli počítal koruny, nyní je čas radosti, která může trochu ztlumit noční můry a všechny strachy.

3.nejen bagetami živ jest člověk. Pro lidi, prochládající při všem předchozím čekání, je teplé jídlo prostě požehnáním a nutností.

A mimo výčet se doznávám, že v časech, kdy jsme byli finančně na dně a pro hnusnou kapitalistku (OSVČ na začátku se třemi dětmi a mužem OSVČ v nemocnici po čelní srážce s blbcem, s nemocenskou mínus 134 korun) opravdu nebyla jiná pomoc, než sousedská, jsem hýřila. Opravdu! Sice jsem chodila 5 km pěšky do města pro včerejší chleba (kus přesně za ty dvě koruny, co jsem ušetřila za jednu jízdu vlakem), ale když jsem zajela pro várku nového zboží (letěly pracovní ponožky a občas bylo vyprodáno, než přijela Avie z velkoskladu), zašla jsem do Mlíčňáku v Chebu. Dala jsem si milovanou špičku a vídeňskou kávu. Hříšných sedm korun nebo tak nějak! Hrůza, kdyby mne někdo viděl!

Jenže jsem za ty strašné peníze byla třeba celou půlhodinu NORMÁLNÍ. Seděla jsem tam stejně, jako lidi kolem, patřila mezi ně. A říkala si: jednou tohle nebude výjimka, jednou BUDU jako vy ostatní. Dokážu to!

Dokázala jsem. A dokážou to i ty ženské, co své utrápené rodině dneska dopřejou třeba hranolky z Mekáče.

Ostatně,  už ho v Chebu máme 🙂

Reklama