Bohumil Ždichynec? Znáte to jméno? Mně říká leccos. Lékař, vědec, básník, esejista. Mnoho tváří jednoho člověka, ale zvláště u lékařů se s tím setkáváme velmi často. Kultivovaný člověk, který nahlíží do lidského nitra nejen hmotného, má k umění velice blízko. Jeho jméno se objevovalo a objevuje při různých příležitostech a já vím, že mne provází už dlouho. Četla jsem několik rozhovorů, potkala jeho verše.
Nyní jsem mohla otevřít další útlou sbírku básní, nazvanou Hamlet v tekuté podobě. Listovala jsem, četla, nořila se do pocitů lékaře, který po tolika letech práce s lidskou bolestí a tělesnem nezapomíná na utrpení i sílu, únavu, rezignaci i naději lidí kolem sebe. Připomněl mi mnohé okamžiky života a několikrát jsem se ocitla přímo v obraze, který vytvořil svými slovy.
Jak lépe přiblížit zážitek? Ukázkou? Je těžké vybrat jednu za všechny, alibisticky jsem si vybrala jednu z těch, které osloví snad každého:
Quo vadis?
Účelem žít je přinášet radost,
nikoli zapomenout a přestat být,
v čase se narodit a s ním splynout.
V prostoru blízko nebe nést svůj štít
a poznat omamnou vůni štěstí.
Při čtení na mne verše promlouvaly ještě jinak, hlavou mi chvílemi běžely stesky na nedostatečnou výuku mediků k etice, schopnosti porozumět lidem, hovořit s nimi o jejich trápeních. Tuhle sbírku napsal vynikající lékař a vědec. Napsal ji svěže a s hlubokým citem pro lidi, kteří k němu celá desetiletí vzhlíželi jako ke spáse.
Nás obyčejné lidi jeho verše přesvědčují, že doktor dokáže být hluboce lidský a kolegy z oboru? Věřím, že ty sbírka básní může dovést mnohem dál, než několik vyučovacích hodin, věnovaných etice povolání. Potkáte-li knížku, nazvanou Hamlet v tekuté podobě, dopřejte si to okouzlení. Máte-li poblíž někoho, spřízněného s medicínou, dopřejte verše i jemu. Prospějete tím nám všem.
Ještě voní tiskařskou černí, vydal Aesculapus, Praha, v roce 2017.
