Dlouhých sedmadvacet let pracovala paní Danuše Lásková v domově pro seniory a poté, co ji na jaře ocenili jako nejlepší ošetřovatelku kraje, musela podepsat výpověď... Jistě jste koncem roku viděli zprávu o tom, že spor vyhrála. Rozvinula se diskuze a v ní leccos málo pochopeného, zkrátka unikaly souvislosti. Ten případ mne zajímá a mám v úmyslu se paní pozeptat na pár detailů, ale nejdříve bych ráda upřesnila, co média jen tak halabala nadhodila.
Tak za prvé paní nemohla pracovat jako ošetřovatelka, protože v sociálních službách pracují lidé ve funkci „pracovník v sociálních službách“. Je to vychytávka, chytráčkovství, dané zákonem 108/2006. Na počátku byl jistě dobrý úmysl dostat do oblasti co nejvíc sil, takže na pozici stačí tříměsíční kurz. Ovšem s tím, že kdo byl do té doby zaměstnán jako ošetřovatelka, tedy s dvouletou školou, mohl zůstat bez přeškolení na dané pozici i po 1. 1. 2007. Samozřejmě s platem pracovníka v sociálních službách. Lidově se tomu říká „odrb“, protože stovky (možná více) žen ve službách po zrušení zdravotnických zařízení neměly, kam jít a radši zůstaly na svém místě. Za plat nižší také o tisíce, nikoliv jen o stovky korun. Často v předdůchodovém věku, takže stát ušetřil ve finále i na jejich pozdějších důchodech. Možná je paní Lásková jednou z nich, možná je to jen neznalost publicisty.
Že je to práce nelehká fyzicky, to ví každý, kdo do domovů za posledních deset roků nahlédl. S novým zákonem totiž přišel také příspěvek na péči a ten je významnou položkou rozpočtu organizací. Předtím byla tu a tam uznaná bezmocnost a hůlkovné. Tedy částka necelých 500 a 1000 korun měsíčně za 1. a 2. stupeň „bezmocnosti“ a dvě stovky za oděr oděvu a podobně pro ty, kdo měli berle, hůlky. V domovech žili lidé pohybliví, většina chodila i bez hole, vozík byl vidět jen tu a tam. Ten přelom jsem zažila jako sociální pracovnice a vím, že ještě na podzim 2006 se „bezmocnost“ přiznávala velmi, velmi sporadicky.
Že je to práce nelehká psychicky, to si tu a tam někdo domyslí, pokud si dá dvě a dvě dohromady. Například, že když pracovníci nejsou roboti a pokud mají na starosti 4-7 klientů trochu víc (říká se tomu klíčový pracovník), zřejmě k sobě navzájem přilnou a když se zhorší zdraví nebo jim někdo umře, není to jednoduché. Což je ovšem pouhá špička ledovce. Dnes má sice hodně pracovnic maturitu, ale i ty, které mají nižší vzdělání, se za pochodu hodně učí. Jsou to věci velmi náročné, zahrnují psychologii, znalosti z geriatrie a gerontologie, sociálních věd, moderních teorií a postupů, aktivizačních principů, je nutný sebevýcvik. O práci na PC a třeba němčině ani nemluvě. U pásu to je jednodušší, čistá hlava a peněz mnohem víc.
Kolem roku 2010 už byla situace jiná, dokonce i zřizovatelé tlačili na to, aby byli přijímáni lidé s velkou potřebou pomoci, což v lidové mluvě znamená s osmi nebo dvanácti tisíci měsíčně. Částka náleží pobytovému zařízení. V Karlovarském kraji bylo dokonce nařízeno Radou kraje, aby přednost měli lidé s vyšším příspěvkem. Pokud tedy dnes nahlédnete do většiny domovů, samostatně chodícího člověka, orientovaného a schopného samostatného života, jen tak nenajdete. Poměr soběstačných lidí se obrátil, zestárli nám i původní klienti. V roce 2017 už byla fyzická dřina tak výrazně zvýšená, že se to projevovalo nejen na zdravotním stavu pracovnic (většinou žen), ale také na úprku do lépe placených továren-montoven a služeb za hranicemi. Pokud se na počátku léta konečně dostalo do médií varování, že hrozí kolaps sociálních služeb, bylo to velmi opatrné, jenže hluboce pravdivé.
Na jaře tohoto roku při jednom z těch záchvatů společnosti, která se aspoń tváří, že si těžké práce považuje, byla mezi jinými v naší zemi oceněna a pochválena paní Danuše Lásková. (Vzhledem k tomu, že je také pedikérkou, nepochybuji o tom, že svůj um dala do služeb svého domova a tím také posunula celistvost a kvalitu jeho služeb.) Nazývali ji ošetřovatelkou, pravděpodobně má tedy dané vzdělání (= finančně doplatila na zákon 108/2006). Rozhlédla se kolem a pochopitelně v době, kdy se nejen mluvilo, ale také křičelo po celé zemi v oboru sociální práce, že naši lidé nemají zastání, že padají únavou, napadly ji odbory.
Odbory jsou strašidlo, které děsilo a děsí všechny nadřízené (nebo alespoň většinu, kterou znám) již několik let. Představa, že by sociální sféra měla profesní komoru nebo, nedej Bože, strašlivé odbory jako jiní zaměstnanci, je prostě noční můrou. Proto také všichni letos honem skopli pod stůl možnosti profesního zákona. Tak dlouho se proškrtával, až z něj byl zmetek a honem ho zadupali, kdyby v něm náhodou ještě něco zbylo použitelného.
Paní Lásková si zřejmě řekla, že když je ta oceněná, mohl by mít její hlas váhu. Zřejmě se příliš nemýlila, výsledkem ale bylo přiškrcení a nátlak. Musela prý napsat podle diktátu výpověď, náměstek kraje ji okamžitě přijal. Je dobře, že se tak úplně nedala. Na chvíli podlehla, ale potom vše vypsala politikům a Pospíšil z TOPky jako právník viděl, že došlo k čemusi velmi, velmi páchnoucímu. Ve zprávách tehdy stálo, že nikdo v domově zdejší lidi v odborech nepodpořil. Hm. Vy byste v oblasti s mizernými možnostmi zaměstnání, po vyhazovu TAKOVÉ pracovnice, byli stateční? Třeba ve věku 50 plus? Už to vidím.
Moc lidí si té kauzy nevšimlo, málokdo tomu rozuměl, vždyť výpověď je přece výpověď, ale považte, jaké měli v tu chvíli aktéři a celá společnost štěstí: Nebyla tu žádná početná skupina, která by se profesně za kolegyni postavila. Tak jako se před ministerstvo naháže seno nebo hnůj, mohli by tu parkovat lidé na vozíčcích. Ano, všichni kolem by křičeli o hyenismu a tak podobně, ale věřte tomu, že mnoho klientů by svoje děvčata podpořilo a s chutí k tomu! Protože kdo jiný lépe vidí, že se jim ta či ona složila se zády, klouby, že onemocněla a musí na operaci? Že jim chybí, protože není na opravu zastaralého výtahu a „sestřičky“ při poruše tahají lidi doslova na zádech vzhůru do postelí? Nebo že slouží po dvou a i když někoho podepírají obě, rozhodně na jednu u jakékoliv dospělé osoby nepřipadne váha pod 15 kilo.
Věřte také tomu, že dopisy paní Láskové politikům byly dalším podnětem, proč se od července aspoň trochu zvýšily platy právě těmto pracovníkům. Protože i politici stárnou a také oni nemají, kam dát své stárnoucí příbuzné. Jen málo z nich se dokáže postarat doma, stáhnout se ze scény a někoho doopatrovat se vším všudy. Ono jich pár je, takže vždy klobouk dolů, vím hlavně o paní Šabatové. Dovedete si představit, že by pracovnice typu paní Láskové měly tak silný hlas, že by se naštvalo celé odvětví? Zatím to není, protože je ve hře to, čím jsou kolegyně a kolegové ve službách velmi samozřejmě vydíráni: slušnost, empatie, zodpovědnost za průběh a pokračování služby.
Lidově řečeno: Oni to sami sobě nedoovlí a my ostatní se na tom zase spokojeně můžeme vézt. Jestliže občas vrčí sestřičky a lékaři, to holt společnosti nezbyde, než přidat, mají komoru, odbory. Každého velmi rychle může cosi potkat a dnes je bída o rychlé ošetření, ubývají praktici, dětští… zato stáří a bezmoc jsou ještě určitě hodně, hodně daleko. Co tedy tihle? Těm se prostě nesmí dovolit získat nějaký nátlakový nástroj!
Přece jen se nakonec radši dostavilo rozuzlení, paní Lásková si může dopřát návrat do milované práce. Sice je právě teď marod, protože lezla po výškách a natloukla si, ale těší se. Bude spokojená. Spokojený člověk už nepíše dopisy činitelům. Nezakládá odbory.
Sice nám tu sílí profesní uskupení, která dokonce spolupracují, ale opět se vrátím k tomu, co jsem již několikrát řekla. Udření, utahaní lidé jsou opravdu rádi, když si aspoň chvilku doma na práci a související věci nevzpomenou. Což je, mimochodem, dost obtížné, pokud si uvědomíme, že do sociálních služeb přicházejí hlavně ti, kdo mají zkušenost s potřebnou pomocí. V rodině, v blízkém okolí. Takže ti, kdo pomáhají, leccos obětují a připadá jim hloupé nějak se ozývat. Kde by na to ještě brali síly, čas?
Protože žijeme tam, kde jsme, dovolím si několik citátů ohledně kauzy:
Březen 2017, stránky Domova v Žinkovech: Paní Danuše Lásková pracuje v domově od roku 1989. Je zařazena jako pracovník v sociálních službách – přímá obslužná péče. Výborně si plní svoje pracovní povinnosti. Má vstřícný a empatický přístup ke klientům. Plní úkoly i nad rámec svých pracovních povinností. Motivuje ostatní spolupracovníky svým vlastním příkladem. Podporuje nové projekty s cílem zkvalitnění péče o klienty. Je ochotná při plnění mimořádných úkolů. Má velký zájem o odborný růst a ochotu dále se vzdělávat. Výborně komunikuje s pracovníky ostatních úseků.
„Oprávněnost výpovědi necháme posoudit někým nezávislým. Pokud nebude mít správné náležitosti, tak ji zrušíme. Zatím k tomu nemohu říct víc,“ sdělil Právu 12.9.2017 tamější hejtman (ČSSD).
„Rozhodli jsme se, že paní Láskové vyhovíme. Byla znovu přijata do domova seniorů v Žinkovech. Jsem rád, že vše dopadlo smírným řešením pro obě dvě strany. Problém tím pro mě končí a na další spolupráci s paní Láskovou se těším,“ sdělil Právu hejtman v samém závěru tohoto roku.
Zastrašil nebo nezastrašil náměstek pro věci sociální? To je přece fuk. Požár uhašen. Konec dobrý, po našem. Spokojeni?
