Paní Kantůrková ve zprávách Seznamu položila otázku, jednu z těch, jaké provázejí moudré lidi ke konci životní cesty. Je jí devadesát jedna let, nedávno měla narozeniny a tak je přirozené, že zkoumá, čím prošla. Pro Paměť národa se snažila zhodnotit dobu, v níž žila. Když jsem jí vyjádřila podporu, docela se vyděsila, protože článek Michala Komárka nebyl autorizovaný a vůbec netušila, že je vyvěšen.
Chápala jsem, že si tím založila na velice trpké čtení názorů mnoha „znalců“. Já byla schopna dočíst někam k 90. diskutujícímu, tedy do cca nynější poloviny debaty. Zpočátku jsou lidé spíše vstřícní, potom nadávají. A patří sem také lidé útoční, co nadávají všem, kteří změnili v roce 1989 (!) kabáty. Co vyplývá?
- mladší ročníky naprosto neznají moderní historii (takže se už nedivím, že mám na přednáškách o r. 1968 natřískáno a kupodivu plodnou diskuzi)
- jak byl někdo někdy komunista, nepatří do slušné společnosti
- málokdo ze čtenářů byl mladým dospívajícím s ideály a tím pádem popírá, že je také ovlivněn svým okolím, rodinou a společenskými tlaky – všichni jsou od mladistvých let naprosto znalí reality, prostě jacísi mutanti
- leckteří vůbec netuší, kým paní Kantůrková byla a je
- mnozí evidentně nerozumějí psanému textu a uvedeným informacím
Já si tu dovolím velice poděkovat všem, kdo pro Paměť (i paměť) národa vypovídají o svém životě a postojích, protože poctivý přístup k hodnocení svého života a názorů v konkrétních dobách pomůže jednou – až budeme schopni vnímat, co se nám tu říká, rozumět celé době a složitosti propletenců lidských osudů.
Osobně cítím veliký respekt k tomu úžasnému opojení novými možnostmi, jaké na mne dýchá z dobových dokumentů před rokem 1969. Jen si vzpomeňte, jak se to odrazilo ve světově obdivovaném umění (nastrkaném do trezorů a rychle likvidovaném seznamy zakázaných autorů), v technice (potom ze SSSR zadupané) a životě vůbec (normalizace a prověrky, při nichž i bojovníci proti fašismu a vězni zhnuseně zahazovali rudé knížky – i v mé rodině). Nevěříte-li, stačí připomenout anabáze dvojice Hanzelka a Zikmund, pořady o umlčených projektech.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/napred-komunistka-pak-disidentka-eva-kanturkova-nevim-zda-se-mam-stydet-154648
Článek vyšel v rozporu s dobrými novinářskými mravy, nebyl sice odstraněn, jen velice rychle odsunut dalšími články z hlavní strany. Přesto i s tou diskuzí nabízí zamyšlení nad námi a naší současností. Jak bychom tehdy, třeba právě od těch šestnácti žili a mysleli, konali my?
