Dnes chci probrat hodně nelehkou věc. Zodpovědnost za sebe. Dnes a za pár let. Abych nemusel/nemusela naříkat na jakousi nespravedlnost života. Ona tu přítomna je a bude, ale vždycky musíme poměřovat svou vlastní schopnost přemýšlet o následcích risků nebo krátkodobé výhody.
O čem mluvím? O neplacení pojistných. Sama jsem kdysi šla na pracák, když jsem nemohla vydělat na zdravotní a sociální. Nešlo mi tehdy pod fousy, že některé z toho jsou nepovinné platby. Od té doby ale vím, že existují lidé, kteří přijmou práci načerno, protože jinou nesehnali. Tam se pojistné neplatí. Nebo smlouva o dílo. Kdo ví, že si musí platit sám odvody?
Podobně dlouhé roky nedocházelo různým OSVČ, aby si platili sociální. Vím, že to byl také druh protestu a vzpoury. Lidé byli ochotni sponzorovat spoustu věcí ve svém okolí (přímo podpořili, co by se přes daně cestou k potřebným rozkradlo), leckdo měl i zaměstnance, se kterými dobře vycházel – třeba přispíval na penzijko už od jeho zavedení. Ale sám u sebe, někdy ve spolupráci s účetní, která měla nařízeno snižovat náklady, sám platil co nejmíň a jen to povinné. Ona tu chyběla hlubší osvěta, nikdo nevysvětloval, že neplatiči spláčou nad důchodem. Všichni byli činorodí, mladí, mysleli, že je to napořád. Nebo manželky bohatých mužů mohly zůstat doma, spolehly se – a neměly placeno mnoho let. Potkat takové dvě stárnoucí ženy, které musejí pracovat po vstupu do důchodového věku, během jediného týdne, určitě není náhoda.
Nedávno jsem asistovala při doplacení několika měsíců, aby dotyčný člověk mohl mít aspoň předčasný důchod. Neměl odpracováno dost let a nemohl mít vyplácený ani invalidní. Potom jsem se dozvěděla o pánovi, co mu poslali dluh s penále z VZP. Jak by mohl splácet, když bere čtyři tisíce? Je nemocný, nelze si přivydělat.
Nenápadně se nám tu dostávají do maléru lidé, kteří se spolehli. Na zaměstnavatele z rodiny, na manžela, na vlastní víru, že bude líp a najdou jinou práci, než černotu, práci se zajištěním a jistotami. Nebo pracovali a pracují jen za základ, něco dostanou do kapsy bokem – a neuloží ani fň.
Patří sem i kategorie lidí, které strká do kategorie OSVČ pracák, aby se jich nějak zbavil. Chci říct, aby jim pomohl. Málokdo zvládne vysoké odvody a smíření s tím, co jim zbyde na obživu. Člověka ty peníze dost bolí, když je sype eráru a nerozumí tomu, jak by se mu mohly vrátit, když vidí ty šílené loterie našich vlád. Tu miliarda, tam miliarda a najednou nejsou peníze pro lidi, kteří padají do bídy.
Jenže erár je nelítostný a nesmiřitelný. Jak jde o čísla kolem běžných lidí, nastávají tragédie. Pro správu sociálního zabezpečení nemáte odpracované roky, pro VZP nemáte placené zdravotnictví. To, že jste pracovali až do vyššího věku, prostě není vidět, pokud to nezviditelnily platby.
Co s tím? Sociální lze doplatit, ale jen několik let – a pozor, platby se zvyšují. Letos je základní platba zase vyšší, než vloni. Nyní na webu MPSV vyvěsili aktuální informace. VZP lze dopplatit také, zrovna touhle dobou zase rozesílá upomínky. Tady bych doporučila splácet, třeba jen padesátikorunou, platby přímo do pokladny (okresní města), kde ušetříte poštovné. S tím je už možné potom žádat o prominutí penále po pěti letech – ale je lepší se domluvit, jak to uděláte, na kontaktu vyúčtování. I VZP už posílá exekutory…
Osobně mám hodně velké obavy z toho, co se nám objevuje. Před osmi roky pro mne bylo nebezpečí nízkého důchodu po práci načerno jen ojedinělou věcí, dnes poznávám příběhy mnoha lidí, vyděšených dopadem reality. V běžném životě. Nebude to náhoda ani oblastní výskyt malérů. Spíš hodně drsné varování, velmi tvrdá realita.
