Včera promluvil v rozhlase a televizi chebský advokát Libor Dušek, který se mimo jiné zabývá možností převozu našich nemocných do německých nemocnic. Nemusím nic moc dodávat. Snad i reportér Respektu, co sem včera přijel, leccos z toho popíše. Zveřejněno včera na FB:
VLÁDĚ NEVĚŘÍME, KRAJ BY MĚL POKRAČOVAT VE VLASTNÍ CESTĚ
Včera se premiér Andrej Babiš chlubil, jak pro nás vyjednal 15 tisíc dávek vakcín, dnes však premiéři Bavorska a Saska uvedli na pravou míru, kdo byl iniciátorem této pomoci: „Položili jsme si otázku, zda počkat, než nás Češi požádají, nebo se sami zeptat. Tak jsme se zeptali.“
Stejně tak v otázce převozů pacientů nám vláda nepokrytě a kontinuálně lhala, jak je Německo ochotno přijmout max. 10 pacientů a ještě musejí být bez britské mutace. Před 14 dny proto rada Karlovarského kraje zavázala hejtmana Kulhánka, aby s Německem o převozech pacientů začal jednat samostatně. Návrh v radě prosadil starosta Aše Dalibor Blažek a pan hejtman skutečně začal s Bavorskem i Saskem o pomoci jednat.
Podle informací, které jsme následně získali, se však do této krajské aktivity vložila vláda, změnila taktiku, přisvojila si tuto krajskou iniciativu za svou a představitelé Karlovarského kraje ji v této agendě „vyklidili pole“. Na první pohled to má logiku – kdo jiný, než stát, by měl mezinárodní pomoc centrálně koordinovat? Zde však logika končí.
Od první deklarace o tom, že sama vláda začala jednat s Německem o transportech, uplynulo už více než týden a informace jsou velmi mlhavé. Nejpodstatnějším signálem je to, že žádné podmínky (úhrady, pojištění sanitek) vláda dojednány nemá, přestože ministr Blatný v Chebu před měsícem tvrdil, jak je vše připraveno. Do toho si pan premiér Babiš udělal z našeho hejtmana „dobrý den“, když v jednom TV rozhovoru začal naznačovat neschopnost kraje, který sice mediálně žádá o pomoc, ale když pan premiér osobně každý den do Karlovarského kraje volá, tak se dozvídá, že žádnou pomoc nepotřebujeme.
K tomu snad jen včerejší slova, které na ČT formuloval primář Martin Straka: „Ta pomoc měla přijít už v lednu, obrovsky by pomohla, jak Chebu, tak Sokolovu, tak Karlovým Varům. Využili bychom tolik lůžek, kolik by nám Německo nabídlo. Byli jsme v brutálním presu, byla to apokalypsa.“
Během února jsme zformovali konzultační tým složený jak z občanů kraje, tak z odborníků na zdravotnické právo. Uskutečnili jsme právní rozbor národních i evropských právních předpisů a judikatury a dospěli jsme k jasnému závěru, že otázky převozu pacientů v rámci příhraničních regionů náleží primárně do kompetence krajů. Skvělý příklad, jak to funguje, lze ilustrovat na městečku České Velenice u hranic s Rakouskem, kde se už několik let čeští pacienti běžně převážejí do nemocnice v rakouském Gmündu. Všem členům vládnoucí koalice na kraji jsme proto z iniciativy našeho karlovarského člena Dominik Jandl připravili podklady s vysvětlením, jak lze právně postupovat. Člen dozorčí rady VZP Jan Zahalka za náš tým navíc nabídl možnost zprostředkování jednání kraje a zdravotních pojišťoven.
Je skvělé, že se situace v chebské nemocnici v posledních dnech zlepšila. Je stejně tak dobře, že vláda již alespoň nyní (doslova s křížkem po funusech!), začala uznávat, že přeshraniční spolupráce má smysl. Vývoj pandemie je však nevyzpytatelný a chování současné marketingové české vlády je nevyzpytatelné trojnásob. Dokud neuvidíme fyzicky přejíždět české sanitky s českými pacienty do Německa, měli by představitelé kraje být akčnější. Nehledě na to, že v rámci samostatného jednání kraje by šlo zároveň dořešit i dlouhodobou otázku převozů akutních případů z Ašska do blízkých německých nemocnic. Tématu se proto nevzdáváme, neboť tu stále jde o to nejcennější – o lidské životy.
Včera jsem se proto objevil ve zpravodajství ČT i v živém vstupu Českého rozhlasu. Libor Dušek.
*
Vláda tedy opět dělá mrtvého brouka, jenomže nám tady zbytečně umírají skuteční lidé a žádný z nich není a nesmí být pouze číslem ve statistice obětí. Jsou to naši přátelé, sousedé, známí. A protože to postupuje do Čech, budou to i vaši lidé, kdo zbytečně mohou zemřít jen kvůli zadržování jakékoliv pomoci, neschopnosti distribuce, vysílení zdravotníků a mnoha dalších profesí.
