Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Zápisky stárnoucího pána

To máte tak: přehrabujete-li se často v různých tiskovinách, sešitech a brožurách, je vhodné je nejen prolistovat, nýbrž také číst. Myslela jsem, že mám v bloku z Narpy další ručně psanou kuchařku. Navíc artefakt z padesátých let,  se zápisky cukráře nebo cukrářky – dvanáct kilo mouky na sušenky tu rozhodně není ojedinělé množství. Jenže potom rukou méně umělou, zato víc a víc třaslavou, kdosi pokračoval.  Dopsal si recept na linecké pečivo v běžném domácím množství surovin a na další stranu pokračoval v tom, co avízoval téměř neviditelně na hnědé straně přední: Zbytek receptů a jiné zápisy a zprávy. Jsou to zápisky od r. 1986, nepravidelné, strohé i rozsáhlejší, oddělené čárou. Dovolte mi citovat alespoň některé:

V roce 1986 se mi stal malý zázrak. Během léta mi přestalo bolet v uchu (v levém). Tato bolest mě trápila od r. 1954, kdy jsem měl již třetí zánět středního ucha, s kterým jsem byl v nemocnici. Bolest začala vždy po vykoupání neb nachladnutí. Mám za to, že mi to vyléčila francovka Karlovka, kterou jsem si při bolesti kapal do ucha. Je s výtažkem heřmánku a jiných bylin, jak je na ní napsáno.

Dne 21. listopadu 1986 se mi podařilo po více než ročním shánění koupit přenosný, barevný televisor Mánes – color. Je koupen ve Stokách, kde ho objevil a zamluvil bratr Láďa. Přivezl mi ho autem Boh. A., můj známý z domu, co bydlím. Jsem s ním spokojen, jen aby to vydrželo. Obraz je zde dobrý. Seřízení a instruktáž byla provedena 2. prosince 1986.

Dne 9. listopadu 1986 zemřel ve Zdicích ve věku 84 let hudební skladatel, zasloužilý umělec Josef Poncar, jako druhý z trojlístku Vacek, Vejvoda, Poncar, shodně narozených v březnu roku 1902. Také jeho skladby nás provázely celým naším mládím.

Mast Famosin se již nevyrábí. Byla velmi dobrá.

Dne 20.prosince 1986 jsem u nás v Žižkově ulici v H. Brodě uklouzl a upadl. Kost, co končí páteř, mě bolela celé tři týdny, t. j. do 11. ledna 1987. Myslil jsem, že mě vůbec nepřestane, že budu musit jíti k lékaři. asi po týdnu jsem to začal mazat Pamelou a trochu to pomalu začalo polevovat. Stalo se mi to před domem, co mají malý parčík, obehnaný živým plotem. Posypáno samozřejmě neměli. Celé svátky jsem měl bolesti.

Dne 3. března 1987 zemřela filmová herečka našeho mládí Hana Vítová ve věku 73 let.

Dne 23.března 1822 narodil se polský technik Ignacy Lada Lukasiewicz, vynálezce petrolejové lampy.

Telefon obchodního domu Prior Jihlava 28321.

Dne 13. září 1987 jsem viděl ve Větrném Jeníkově  černou malou ještěrku. Vůbec se nebála. Toto zvířátko v barvě černé jsem viděl prvně v životě.

Okůrky pocházejí z Indie. Přez Čínu se dostaly k nám do Čech roku 1572. Prvně byly pěstovány v klášteře Louka u Znojma.

Dne 17. února 1988 jsem viděl venku na plechu u okna mouchu. Bylo 2° stupně tepla.

Opravy starých hodin a hodinek, Jiří P., Krásná Lípa.

Dotazy odborníkům do rozhlasového Kolotoče posílejte na adresu; Čs. rozhlas, hlavní redakce zábavy – Kolotoč, Vinohradská 12, 120 99.

Dne 20./11.-1988 hrála dechová hudba Lučanka v pořadu „Všichni se ptají, komu to hrají“ (Brno.)

Narozeniny. Maminka Anežka S. – 23.prosince 1899. Otec Petr B. – 28. června 1869. Bratr Josef B. – 20. února 1923. Bratr Láďa S. – 24. září 1938. Já, Petr B. – 26. prosince 1919. (Poznámka: celá jména neuvádím, jistě žijí potomci.)

Nové zubní protézy MUDr. Albert Ch., začátek 5./11. 1990. Zubní protézy hotovy 23. dubna 1991.

Délka gumy do spodků je 78 cm.

Inspektorát radiokomunikací, Jihlava, Štefánikovo nám. 14. řeší problémy s rušením všeho druhu.

Dne 4. prosince 1989 zemřela korela Drndíček. Večer jí nic nebylo, ale ráno byla mrtvá, již studená. Asi mrtvice. Tak bych chtěl zemřít já, bez trápení.

Dne 13. února 1990 jsem měl na levé ruce konec prstu (ten, jak se nosí prstýnek) studený. Měl jsem obavu, co to bude, ale za nějakou chvíli se zase zahřál. Ale stejně, je to záhada.

Dne 1. dubna létal venku motýl žluťásek.

Následují výpisky z knihy Atlas cizokrajných rostlin, protože pána zaujal ananasovník, banánovník, baobab, cokoliv až po žumoru nízkou. Věnoval výpiskům padesát osm stran a hned svižně pod červeným podtržením pokračoval: Pohlednice z mých cest – 52 kusů.

Dne 22. srpna 1990 jsem zjistil, že se mi do drcené pšenice pro ptáky dali moli. Přinesl jsem si je domů asi z obchodu, kde jsem pšenici koupil. Asi 200 můr jsem pozabíjel, ale nic to nepomáhalo. Každý den jsem je lovil, ale nakonec jsem asi půl druhé láhve pšenice dal p. správcovi, aby to zkrmil pro slepice.

Dne 17. září 1990 byly ráno 3°mrazu.

Dne 19. září 1990 moje první bezplatná jízda vlakem do Jihlavy. 70 let.

Počet důchodců v Československu je v r. 1991.- 2,800.000 osob. Nejvyšší důchod je 3.800,- Kčs. Pobírá ho 17. 870 osob. Průměr důchodů je; starobní 2.290,- Kčs. Invalidní 2.103,- Kčs. Vdovský 2.117,- Kčs. Nejnižší důchody 550,- Kčs, 450,- Kčs, asi částečné,  přesně nevím. To je asi bez drahotních přídavků.

Krevní tlak 160/70 – měřeno 24./7. 1990. Glykemie – normál na lačno 61, normál po jídle 8,8.

28. února 1991 skončila americko-irácká válka. Irák střilel asi bramborama, když padlo jen 79 kovbojů.

Zprávy o starých radiopřijímačích a různé zdravotnické rady jsou u prospektu gramoradia Barcalora v první skříni, v rohu.

29. března 1991 sen o naší mamince, ale nevím, o čem.  První sen o mamince byl asi r. 1988. O něčem jsme mluvili a maminka se smála.

Pan Petr pilně popsal zbývající listy různými zdravotními záznamy, venkovními teplotami, adresami opraven. Až na straně poslední, kde se chystá v září r. 1994 na setkání s kamarádem po 48 letech v Pardubicích (Pepík Z. mu právě odpověděl), slibuje „Pokračování ve starém Vydrově zápisníku“. Tím mi sděluje, proč navázal na recepty psané někým jiným, jistě dvacet nebo více let před jeho prvními záznamy. Nic totiž nevyhodil a pokud potřeboval důležité poznámky, zužitkoval nedopsané stránky sešitů a zápisníků. Zmíněné pokračování, bohužel, nemám.

Zvláštní, jak mi toto  kusé, navíc až groteskní řazení poznámek dokázalo složit představu o životě jednoho zapomenutého pána – nikde ani slovo o jeho žijících potomcích, manželce. Pravděpodobně někdo časem vyklidil byt a věci rozprodal. Nezbývá, než věřit, že pokud se mi tento blok dostal do ruky nyní, nepoškozený a bez zatuchliny, dožil se pisatel skoro stovky let. Obyčejný člověk, obyčejné starosti a radosti. Kouzlo deníků…

Protože mne  tohle nahlížení baví a motám se v něm víc a víc (připravuji s Františkou Vrbenskou přednáškové pásmo o první světové na léto v Chotěboři), velice brzy vám zase něco přepíšu. Jiná doba, jiný námět.

Zatím hádejte, co by to tak aktuálně pro všechny lidi mohlo být. Hezký zbytek víkendu!

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama