Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Včeličky po babičce

Několik článků o včelách a hrozbě jejich vymření mi připomnělo útlou starou knížečku. Po prvním listování jsem ji považovala za vzpomínku na autorovo dětství, ale zdá se, že tomu bude jinak. Strávila jsem totiž dost času pátráním a přemýšlením o tom, co je ten salátek doopravdy zač. Dobu děje knihy mohu snadno spočítat, protože začíná sdělením, že autorova babička zemřela, když mu bylo jedenáct, a k rozuzlení jejího odkazu dochází tři roky poté. Nna konci se totiž citují záznamy ze starého kancionálu, kam babička zapsala vnukovo narození: 1824. Byl jím Ladislav, vypravěč. Chybí mi jakékoliv další údaje o autorovi, roku vydání – mimo rukou napsaný název na vazbě „Včeličky po babičce.“ Pokud by knihu skutečně psal vypravěč, bylo by možné očekávat, že zhruba kolem čtyřicítky – padesátky věku měl dost prostředků a pomyšlení na vydání vzpomínek na babičku a její včeličky.

Tady je však rozpor, neboť knížka popisuje, jak se tři děti učily rozumět včelaření, protože babička každému odkázala několik úlů. Jenže během té doby se k dětem dostaly moderní, „dzierzonské“ úly, zakoupené strýčkem, které byly šetrnější ke včelstvům.  Jejich tvůrci Johannu Dzierzonovi však bylo ve věku Ladislavovách 11 let (r. 1835) pouhých  dvacet čtyři let, nejspíš ještě studoval na kněze – a slezským „včelařním otcem“ byl nazýván až kolem roku 1857, kdy působil jako duchovní a spolupracoval i s jedním nám známým augustiniánským  mnichem Mendelem. Úly se tedy v knize mají objevit již v roce 1836-1837. Přímo k datu jejich rozšiřování a prodávání jsem se (zatím) nedostala, ale připadá mi to příliš rychlé.

Z toho mi vyplývá, že jde o knihu, věnovanou hlavně poučení malých čtenářů s poněkud upravenou historií. Možná jde také o knihu, inspirovanou zahraničím, neboť první a jediná ilustrace k ději je zřejmě anglického původu, s jinými dětmi, než jsou hrdinové – na ilustraci jsou dvě děvčata s chlapcem, ne dva chlapci s prostředním děvčátkem. To, že se sourozenci jmenovali Ladislav, Boženka a Pavel, nic neznamená – dětská jména se přepisovala na česká běžně. Jirka -postrach rodiny by mohl vyprávět. Grafiky s detaily včelího života a ústrojí signovány nejsou a iniciály, otevírající jednotlivé kapitoly, také ne. Jazyk mi odpovídá poslední čtvrtině, možná konci století. Je tu zdůrazněna mnohá žádaná vlastnost dětí – poslušnost, skromnost, píle, milovati a ctíti rodiče, navykat na udržování pořádku, věrnost, poctivost, čistotnost. To vše Boženka od včeliček odkoukala.

Útlou knihu, v níž děti během času dokážou, že jsou hodny babiččina odkazu, uzavírají citace zápisků majitelů kancionálu, babiččiny drahocenné knížky. Tím se stává z knihy přírodovědně naučné kniha dějepisná a vlastenecká. Nejen to, v údajném kancionále je zapsáno, že 18. 5. 1707 právě u včelek kdosi ukryl tuto knihu, kterou vydalí „Bratří“ a právě byla hledána jakožto kacířské zpívání. Poté ji objevil nový majitel chalupy a daroval své matce – včelařce, protože na knize byla zobrazena včelka. Samotná kniha o dětech a včeličkách byla také ve velké úctě, neboť na poslední straně stejnou rukou, jakou byl napsán název, hrdě se zapsal snad poslední její majitel (před antikvariátem): Veselý Antonín, č.p. 217. Je to písmo člověka, který takhle psával za první republiky. Byla ta kniha vydána jen jednou? Byla tak popisná ohledně včelaření, že byla důležitá pro čtenáře i po desetiletích? Papír je velmi jemný, teninký, možná kniha zapadla mezi jinými podobně, jako první vydání Karafiáotvých Broučků.

„Zápisky z kancionálu“ jsou tištěny jiným písmem, jinou velikostí a zdánlivě příliš nesouvisejí s dějem knihy. Mám pocit, že ten opis odpovídá realitě. Není tu totiž žádné vysvětlování a vlastenecké zdůrazňování památky na dobu rekatolizace českých zemí, na pronásledování jinověrců, jen pouhá data a komentáře. Na mne působí tím silněji, že mám podobné knihy, ať staré pašije, vydané pro české krajany v Rumunsku, nebo jiné knihy, kam se zapisovaly události, narození a úmrtí. V tomto bodě jde asi přece jen o vzpomínkový záznam pro autorovy blízké. Možná se mýlím, ale víc jsem zatím nevypátrala.

Tuhle knížečku mám v úmyslu okopírovat jako dárek pro jednoho nadšeného včelaře. V každém případě jí děkuji  za zajímavé dobrodružství.  Před rokem jsem se dětským knížkám věnovala dost vydatně a netušila, že jedna zajímavá si klidně leží stranou. Nejspíš čekala, až bude mít můj čas jen sama pro sebe.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama