Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Ti naši hospodáříčci

Připadá mi to z jednoho úhlu pohledu hořce humorné. Že prý poslanci nechtějí rozpuštění sněmovny kvůli svým hypotékám.

Přišli by o platy a náhrady. Nemohli by tak lehce splatit, nač si půjčili. Což ve mně vyvolává otázky, jak mohou řídit naši zemi, pokud sami nedovedou včas počítat s rizikem  utnutého příjmu. Žijí takřka bezdomoveckou potřebou okamžitě urvat a užít, co můžou, neplánují na delší dobu, neodkládají slast, neřídí se v tu chvíli rozumem. Mít bourák, nemovitosti, vééélký majetek!

Což zároveň přivádí k úvaze, proč se už zkraje nedovedli vžít do situace lidí, kteří v tuto dobu naříkají pod tíhou klíšťat, pijavic a šmejdů. Lidí, vycucávaných společnostmi, které si udělaly byznys z pokut a dluhů. Jak je možné, že nikoho z těch zadlužených nikdy nezamrazí při zmínkách o takových jevech? My je přece neplatíme za to, aby se vlezem do parlamentu odstavili od běžného života svých voličů a mysleli si, že jim se „to“ stát nemůže. Jsou ale dál stejní, jako my, takzvaně volení z našeho středu. Měli by vnímat, co jejich voliče bolí – a to dřív, než nastane poprask s jejich možnou, tím pádem nanejvýš trapnou neschopností něco splácet.

Poslední dobou hodně přemýšlím o možnostech, jak by se dalo pomoci těm obyčejným lidem, vysávaným mnohonásobně narostlým dluhem. Když si ale rozebírám strachy zákonodárců, nejde mi na rozum, co si o sobě vlastně myslí, nakolik se cítí být nedotknutelní a chytřejší, než my ostatní. Nějak se mi vynořují  staré známé výroky kriminálníků, co si honí trika, že na ně žádní policajti nepřijdou, že jsou blbí a dají se obelstít.  V jejich řečech se odráží současná parlamentní klasika, falešné sebevědomí a mýtus výlučnosti.

Reklama

Tady v debatách se lidi ptávají, proč a jak, proboha, někdo nalítne šmejdům, proč někdo uvízl v dluhové pasti, proč se nesnažil něco předvídat, nutně potřeboval pozlátka a být extra. Někteří diskutéři odmítají takovou nezodpovědnost, volají po rozumu. Jenže jak to vypadá, na rozdíl od seniorů, z dřívějška neznajících a nečekajících praktiky podvodníků, jsou zákonodárci mizernými znalci současnosti a navrch nádobami  naplněnými stejnými slabostí. Inu, jsou z našeho středu. Co myslíte, měli bychom jim držet palce, aby aspoň oni své dluhy mohli splatit? Já vám nějak nevím. Chudáčci páníčci, co si počnete?