Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Ptákoviny

Pár dní jsem nevěnovala pozornost médiím – ostatně nám nepřišly ani noviny v pátek – a ejhle! Ona je tu aférka, vyvolaná mladší generací spisovatelů. Mladší spíše služebně, vzhledem ke členství v Asociaci spisovatelů. Já jsem v Obci, kam přijímáme i tvůrce ve věku mých dětí.

Dalo mi práci sehnat skutečný text jejich protestu proti Karlu Gottovi. Musela jsem číst několikrát, nedával moc smyslu, v diskuzi členů Asociace pod tím byly námitky, že mnozí podepisovali jiný text, než se nyní objevil a od podpisu ustoupili.

Pokud nevíte, oč jde, shrnu, že jde o dopis pořadateli akce v Lipsku, která má představit českou literaturu. Karel Gott údajně není dost dobrým představitelem (měl tu zpívat) naší kultury, navíc je pro ně představitele předchozího režimu. Chybou bylo také to, že kdosi někde pořádá akci o literatuře a nepozve nikoho z Asociace nebo komise z Magnesie Litery k jakémukoliv jednání. Perličkou je pohoršení nad růžovým trabantem, který má být vystaven, avšak neexistuje 🙂

Kritiky a rozboru protestu si můžete užít v mnoha jiných komentářích. Celá akce zdá se mi být velmi zpackanou a vedenou v útočném tónu, velmi nediplomaticky a divně. Co mne však velmi potrápilo, bylo mínění snad všech komentátorů, ke kterým jsem se dostala, že spisovatelé jsou takoví a makoví, vesměs myšleno a zacíleno na Asociaci. Obec spisovatelů byla zmíněna pouze jako příčina založení tohoto spolku. O PEN klubu ani slovo. Přitom je tu činorodých lidí víc, než se ví.

Rozumně bylo polemizováno také o úloze současného spisovatele, který si může myslet, že je jakousi mravní a názorovou veličinou a cpe se do vůdčí role ve směřování národních hodnot. V daném případě protestu je ono smýšlení předvedené poněkud žalostným způsobem.

Osobně bych řekla, že se cesta a postoje všech současníků, ať psavých nebo „pouze“ tvořících běžný, všední den naší společnosti, především hledají. Kladou si otázky jak po smyslu dění, tak po tom, jak udržet, poopravit nebo změnit to, co pokládají za správné. Spisovatelé totiž nikdy nebyli osamocenými rytíři v nablýskané zbroji, kterým stačí zamávat mečem nad hlavou a „Všem nepřátelům hlavy dolů!“.

Psali, protože je někdo pobídl, vytvořil podmínky, jako redaktoři a hosté salonů mívali prst na tepu doby. Byli součástí celkového hnutí od počátku rozmachu vzdělanosti a vzdělávání, společenských změn.  U nás stejně, jako v dalších zemích. Během 19. století se přidružily potřeby osvěty o zdravém životě a hezky se to všude promíchalo.

Lidé psaví tedy tvořili cokoliv, co doba žádala, o slavných dějinách, i kdyby je museli vymyslet, oslavovali krásy naší země, zamýšleli se nad tím, co a jak dělat, kam směřovat. A co víc, často přímo pracovali s lidmi ve svém okolí. Vždyť Němcová a Rettigová  pořádaly kurzy pro dívky a Krásnohorská po velké dřině založila soukromé dívčí gymnázium. Například.

Jen hrstka spisovatelů mohla svou tvorbu spojovat s živobytím, vždycky víceméně šlo při tvorbě o osamělé běžce. Hodně se družili tam, kde bylo teplo, zakouřeno a dalo se i trochu najíst – a porovnávali své dílo, prózu i básně. Leckomu chudému a hladovému pro tu naději, že bude dál psát, pomohli obyčejní lidé ze své kapsy.

Dnes mají všichni tvorbychtiví široké možnosti díky internetu – který bývá spíše přehlcen, protože psaní je zdánlivě tak snadné! Kupodivu i scházení osobní se odehrává. Ačkoliv například o Obci moc neslýcháte, vězte, že krajská střediska pilně fungují, zapojují se do kulturního života ve svém okolí, pořádají křty knih a autorská čtení nebo besedy, spolupracují s knihovnami, ba i vydávají publikace všeho druhu. Spisovatelé se navzájem zvou do spřáteleného zázemí – sama jsem vystoupila s přednáškou v Karlíně, jinde na pořadu o projektu „Žena s…“ nebo zašla na několik pražských podvečerů s poezií našich autorek a autorů. A to mám všude daleko!

Osobně proto nejvíc využívám Festival fantazie v Chotěboři – kde jsem si ostatně užila dva další literární programy, plus náš společný projekt s Františkou Vrbenskou o 1. světové a jejím odrazu v literatuře, o mých dvou dalších přednáškách nemluvě. Běžně „v terénu“ propaguji sbírání vzpomínek pro Paměť národa v jednotlivých rodinách, věnuji se vzdělávání nebo osvětě… (Chudák zahrada!) Nepochybuji, že když kouknete na kohokoliv ve svém okolí, kdo se hlásí ke psaní, objevíte, že má prsty v mnoha dalších aktivitách.

Soudím tedy, že hlas spisovatelský je i dnes důležitý, protože jde o občany, kteří nežijí ve vakuu a dokážou zformulovat své myšlenky. Občas ano, věřte mi. Nikdo by si neměl hrát na morální autoritu, protože může zklamat ty, kdo by se chtěli jeho zářící nevinností zaštítit a adorovat jeho osobu. Jujda, jak ti umí nejprudčeji otočit a nenávidět! Hodně by mohl vyprávět jistý pán z Německa, Günter Grass, kdyby znehodnocení svého života a díla přestál…

Každý máme nějakého kostlivce ve skříni, možná zbytečně zveličeného ve svých myšlenkách, ale i pokora patří k velmi potřebným vlastnostem. Nic se však nemá přehánět. Hlas žádného občana by neměl být příliš nesmělý, ustrašený, upozaděný. Proto jsme si kdysi přece snili, že zkusíme demokracii, i když jsme byli většinou pouhými teoretiky – a nemyslím, že jinde by byli pokročilejší, také se teprve učí, jen o nějaké to desetiletí déle. Nikoliv úspěšněji – jak vidíme, třeba ohledně žen to nikde demokraticky nevychytali ani v současném století. Nač tedy brečet a topit se v mindrácích?!

Prosím tedy všechny ty, kdo si mohli hlavu kroutit nad výše popisovanou peticí, aby nestrkali psavce organizované ani volné do jednoho pytle. Nedělejte z nás modly ani pochybné existence jedním šmahem. Každý jsme originál, stejně, jako vy. Jen nás cosi ponouká a postrkuje dělat cosi nepříliš běžného, totiž vyprávět příběhy, popisovat pocity a dění kolem sebe, učit se rozumět světu. Někdy nás cosi praští a co si budeme povídat, on ten svatý zápal někdy může být i funkční. Přinejmenším ty druhé zastaví, aby si něco srovnali v hlavě a viděli líp, než onen zanícený.

Přeji vám všem hezké léto a hodně možností zaskočit si na besedu nebo jiné povídání s lidmi, co sestavují písmenka. Třeba ono divné současné povědomí, prorůstající komentáři kolem Asociace,  jednotlivci postupně napraví.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama