Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Jídlo je základ

Po článcích „Pandemie místo pandy“ a „Co teď“ reaguji na připomínky moudrých. Rozhodla jsem se tu publikovat výňatky z textu, který již několik let nabízím sociálním pracovníkům a organizacím zdarma k šíření a jako podklad pro práci. Jsem si vědoma mezigenerační propasti, v níž přestalo předávání zkušeností a mouder, protože dnes je takzvaně jiná doba a jen část mladších objevuje třeba „Co naše babičky uměly a my zapomněli“ – což je důkaz z ČT, jeden z hrsti pořadů, kde na to můžete narazit. Tím také na onu potřebu vracet se, zachraňovat zkušenosti a postupy. Nemusíte se nijak stydět nebo pohrdat tím, co píšu, protože u vás to bylo jinak a „nové“ se učit nebudete. Byla jsem v tom dost podobně jako všichni, které oslovuji. Babička byla vyhlášená hospodyně i kuchařka, pro své umění se osvědčila i jako profesionálka v hospodě.  Já se učila sama, s pomocí knížek receptů, od mamky jsem mohla odkoukat jen málo – ale chudé časy mne také hodně naučily. Mimochodem, i na racích a garnátech jsem si za socíku pochutnala – to jsem si tak listovala kuchařkou s krajícem osoleného chleba 🙂

Začnu strachem největším, penězi. Vzhledem k tomu, že jsem tohle naposledy probírala v r. 2017 a trochu poopravila ceny, je vidět, že základní potraviny se vlastně moc nemění. Nebojte se tedy počítat – a také mějte v peněženkách hotovost, nespoléhejte se na karty. Co mám v ruce, to vidím reálněji, než i na chytrém výpisu. Text navazuje na úvod o potravinách pro přežití, jak je dostala anglická vláda před válkou.

Z hlediska peněženky může někdo namítnout, že brambory bývají sezónně drahé, že chléb také není za tři koruny, ba i to zelí jde s cenou nahoru. Sečtu-li však dlouhodobý průměr, vyjde mi půl kila zelí do 13,- Kč, obyčejný chléb 1200g do 29,- Kč, kilo brambor 12 až 18,- Kč (spíš méně) a tvaroh 12-17 Kč za 250 g. Což máme celkem 2 950 g potravin za 87,- korun v případě, že jste nakoupili v dražším obchodě, než je diskont.

S tímhle lze už přemýšlet o nákupu nějakých dalších věcí i v případě, že vám zbylo na den 100 korun na jídlo, což dnes někdy musí zvládnout i matka s malými dětmi. Pokud k tomuto základnímu nákupu postupně přihodíme sáček těstovin, vajíčka, olej, sůl a cukr, cibuli, nebo margarín na mazání, lze se protáhnout na úkor části dalšího dne kasou marketu a přitom máme dost materiálu na jídlo několika dní. Co všechno z toho můžete udělat?

Dvanáct porcí chleba kolem sta gramů. Tedy několik snídaní a večeří. Tvaroh můžeme použít do pomazánek (s margarínem i bez) a díky koření bude pomazánek několik druhů. Třeba s cibulí a červenou paprikou. Brambory lze uvařit ve slupce, potom jsou surovinou pro bramborové knedlíky, brambory přílohové (včetně osmažených na oleji) nebo rovnou smíchané s jinak neupraveným kyselým zelím. Brambory oškrábané dají (pokud nejsou příliš staré) při vaření vodu na polévku, samy slouží jako příloha, mohou po slití části tekutiny (s doplněním hrubé mouky) utvořit škubánky. Škubánky lze opékat na oleji (i se zelím), mohou se jíst i nasladko.

Reklama

Těstoviny mohou být jedeny na sladko (včetně oslazeného tvarohu) i na slano. Stejně jako starší chléb s vajíčkem, na cibulce i bez ní.

Tak co, vypadá už obživa s poloprázdnou kapsou uvěřitelněji? Je tady, samozřejmě, rozdíl mezi prázdnou peněženkou v zavedené domácnosti a třeba v prázdné ubytovně. Proč? Protože ve své kuchyni můžete mít z dřívějších týdnů výběr koření, zbytek té či oné mouky, trochu hořčice, marmelády, kostku masoxu. Všechno nespotřebujete hned po nákupu, leccos zůstane. Cokoliv z minula tedy pomůže vytvářet variace chutí, kombinace surovin. Hrr do toho!

V textu při popisu surovin najdete i krátké návody na jídlo, posloupnosti – jako výše zmínky u brambor – rozvedu je i v samostatném oddíle.

Rohlíky, housky a veky

Jsou z bílého pečiva, které není tak výživné jako náš klasický chléb. Pro domácnost šetřící jde o potravinu, patřící spíše mezi pochoutky a luxus. Je to drahé a moc to nezasytí. Můžeme si to spočítat: obyčejný rohlík má 42g a stojí nejméně 1,90. Chléb Šumava má 1200g a stojí dlouhodobě kolem 25 Kč. Stejně jako tento chléb váží 28 a půl rohlíků, ale stojí 54 korun! Pokud jsou ceny jiné, než v dpobě sestavování knihy, poměr se přesto nemění.

Přesto se kupují pro pocit, že jde o základní potravinu, ale jak vidíme, stačí srovnat jejich cenu. Háček je jinde. Chléb lidem připadá příliš obyčejný (třebaže je mnohem výživnější, než rohlíky). Jde o tradiční pohled na tato pečiva. Rohlíky si doma nikdo nepekl, vždy byly dražší, než chléb a tudíž jakousi potravinou pro „lepší“ lidi. Právě sociálně slabší mají dojem, že nakoupením rohlíků se pozvednou, hlavně ve svých vlastních očích. Nejsou až takové „socky“. Mýlí se.  Je to naopak spíše jejich poznávací znamení.

V jedněch pamětech jsem našla zmínku, že rohlíky, dovezené z Prahy do jedné chudší domácnosti slavnostně jedli u kávy a zajídali chlebem! Jde tedy o jednoduchost použití, lepší osobní pocit kupujícího a zároveň o horší odhad ceny – vždyť jsou ty rohlíky jen za korunu devadesát kus! V tom je ten háček nehospodáříček. Přesto bílé pečivo včetně baget můžeme využít

  • jako surovinu na svačinu tam, kde chceme vypadat méně „chudě“ (takže bohatě vycpaný oblohou),
  • surovinu na slavnostní příležitosti, na jednohubky a chlebíčky,
  • zlevněné (včerejší) pečivo na suchárky
  • semlbábu
  • rozpečení a rychlou kozumaci
  • pro domácí strouhanku

Rozpečení čili vzkříšení staršího pečiva, které se chová jako gumové, lze provést v troubě nebo mikrovlnce, po potření rohlíků a housek vodou nebo mlékem. Je určeno k okamžité konzumaci, stejně jako pečivo, dopékané v prodejnách ze zmraženého polotovaru.

Na semlbábu plátky staršího pečiva (bez hrudek soli!) máčíme do mléka s rozšlehaným vejcem, vyložíme jimi máslem vytřenou formu, naplníme ovocem, překryjeme další vrstvou namočeného a vyždímaného pečiva, zapečeme v troubě.

Suchárky jsou lehce nasucho opečené řezy ze starších housek, baget nebo rohlíků, klidně i solených. Můžeme je ještě trochu posypat solí a poté dochutit třeba potřením stroužkem česneku za horka. Je to křehké, pomozte si vidličkou. Výborná příloha k vínu, pivu, levné pohoštění a zároveň pochoutka mnohonásobně levnější, než oblíbené bakerolls.

Mléko

Mléko prý také umí leccos. Čerstvé se pije – když je někdo odvážný a sežene kvalitní. Dnes je spíše součástí jídel, protože to krabicové je spíše kuchyňskou surovinou. Jenže kdo má hluboko do kapsy, co má dělat? Je tu další zákonitost chudších časů: Čím hlouběji máme do kapsy, tím větší mlsná vás i celou rodinu honí.

Jak se dělá mléko? Nadojí se, po odstátí se shora sebere smetana, z té se stluče máslo… Ano, doma to tak bývalo. Dnes se však průmyslově tuk z mléka odstředí a poté v přesném poměru vrátí. Takže i ona troška mléčného tuku bývá příliš rozbitá úpravami a znehodnocená. Musí se také zajistit dlouhá trvanlivost a výsledkem je tekutina, která nekysne, jak to dělá mléko v lahvích, nýbrž v levném provedení po delším čase hnije. Nepočítejte tedy u nízkotučného krabicového mléka s takovými možnostmi, jako je zkysnutí a poté výroba domácího tvarohu a jogurtu. Mléko nejlevnější, nízkotučné a v krabici určitě po otevření spotřebujeme co nejrychleji. Jakmile zavání, zlikvidujte ho. Tučnější mléko vydrží poživatelné déle, dokonce někdy normálně zkysne. Nejlepší zkušenost mám s mlékem „bio“ a v „lahvích“ z umělé hmoty.

Takže co udělat z mléka? Třeba klasický pudink. Na rozdíl od škrobového výrobku, který je se „šlehačkou“ nabízen v různých příchutích (v akci i kolem 5 Kč) je mléčný vařený pudink sytý. Takový se používá do piškotových dětských dortů a může se z něj dělat krém na dorty nebo krém na buchtičky.

Potřebujete tři věci: mléko, cukr, na půl litru mléka jeden sáček s pudinkem v prášku (cena do čtyř korun za jeden podle výrobce). Jeden člověk si tedy z krabicového litru pro sebe udělá pár palačinek a jednu dávku pudinku. To jsou nejméně dvě misky. Lze připravit slavnostnější pohoštění (na talíři přeložíme palačinky, naplněné kompotem nebo banánem a zalijeme pudinkem). Lze nechat porci pudinku do skla na svačinu do práce.

Některé hospodyně odrazuje možnost, že pudink zkazí, že udělá pucky. Pudink není věda, pokud si opravdu pořídíte ten nejobyčejnější typ bez příměsí. Škrob je jemný prášek, ale můžeme nebezpečí chuchvalců předejít, pokud se do hrnce nejdříve nasype trochu cukru krupice (podle chuti nebo doporučenou dávku, výsledek nemusí být tak sladký), zamíchejte, nalijte mléko, promíchejte, zahřejte za stálého míchání k varu. Nepodceňte začátek ohřívání, kdy je roztok chladný, protože škrob rychle u dna houstne a rychle se připaluje.

Var se prozradí po zhoustnutí pufáním ode dna a za dvě minuty už můžete pudink nalít, kam potřebujete.

Pudink dietnější můžete udělat s použitím medu. Komu chuť medu vadí, dá se zakrýt trochou rumu před koncem varu. I med můžete míchat s práškem, pomalu přilévat mléko. Řidší a ochucený (více mléka, rumová příchuť nebo rum) lijeme na buchtičky nebo oschlejší kus bábovky, na čerstvě upečený piškot nebo bublaninu v troubě, kde se zalitá pudinkem ještě v horku dorazí. Naopak, pokud jsme dali mléka jen půlku a ve vychladlém hustém pudinku rozmícháme máslo nebo cukrářský máslový tuk (čtvrt kila na jeden pudink), vznikne nám výborný krém na dorty. Tuk, nakoupený v akci, může vydržet v mrazáku i několik týdnů. 

Ještě o mléce

Čerstvé dáváme do kvásku na kynuté pokrmy, zalijeme jím mleté maso, když vypadá příliš tučně a přes noc necháme „neutralizovat“ v lednici, použijeme i na bramborovou kaši (ta prý nemá velkou výživnou hodnotu, takže je spíš pochutinou), na palačinky, lívance, na přípravu některých domácích moučníků… Má mnoho využití, včetně osvěžujících mléčných koktejlů.

Mléko pomůže zbavit ledvinky zápachu (lázeň nakrájených ořezaných ledvinek přes noc, mléko potom vylít nebo dát psovi), vytáhne část tuku z mletého masa, v mléce se vaří rýže na nákyp a různé kaše.

Nakyslé mléko je dobrá surovina na lívance a palačinky. Ty dva druhy se moc nerozlišují. V rodinách se názvy v posledních letech zaměňují, jak se moc nepředávaly hospodyňské vědomosti. Palačinky jsou bez nakynutí z čerstvého mléka, lívance vyskočí. Jak? S trochou jedlé sody (na špičku nože) do kyselého způsobí mírné kynutí těsta na pánvi. Přesný postup? Když nasypete mouku, špetku soli, přidáte do ní trochu jedlé sody, vejce a potom nakyslé mléko, placky na pánvi trochu nakynou. Dále se ochucují a používají placičky stejně, jako by použité mléko bylo „čerstvé“. Palačinky tenounké, jaké se dnes prodávají i na ulici jako francouzské, se rozlévají po horké pánvi z řídkého těsta a malé dávky.

Zkysané mléko z kvalitnějšího druhu v lahvi (a tučnější) lze přelít do nádoby a našlehat, to je v podstatě kefír, příjemný po vychlazení v horku. Nebo je možné ho použít na přípravu kudlané omáčky.

Můžete mléko nechat zkysat tak, až je u dna čirá syrovátka, vzít plátýnko, udělat raneček, opatrně přelít a nechat vykapat – budete mít měkký tvaroh. Optimální je zavěšení ranečku na trubku vodovodu nad odpad nebo strčit do cedníku nad větší nádobou. Kolik toho (přes noc) vykape nebo vyždímáte, tak bude tvaroh hustý. Se solí je hned hotová pochoutka na chleba. Pokud byste hodně zkysané mléko převařili a přecedili, byl by výsledkem tvaroh tvrdý.  Pozor na dlouhé kysání, škraloupu na povrchu se může chytnout plíseň! Zapomenete-li na několik dnů na kysající mléko (což by se stát nemělo, je už cítit), nedá se nic dělat, snad jen zvířata by nepohrdla. Během léta a bouřkového období lze někdy získat mléčnou surovinu velmi lacino, protože se obchodníci dokážou „navinulého“ mléka zbavit i velmi levně, jen aby vyprázdnili sklad.

Recept na kudlanou omáčku.

Lze ji vařit na litry, i na dva dny. Potřebujeme brambory, hladkou mouku, máslo, olej nebo „máslový“ tuk, kopr, vejce, sůl, vodu a kysané mléko, jogurt nebo kysanou smetanu. Dané pořadí mléčných výrobků je seřazené podle kyselosti výsledného pokrmu, takže pokud máte jen kyselé mléko, je možné v závěru přisladit pokrm cukrem. Kudlanou omáčku připravujeme alespoň do třílitrového hrnce, zhruba z kila brambor (na litr mléka). Oškrabeme a nakrájíme brambory, uděláme jíšku. Jíška, aby nepuckovatěla, se dělá s větším množstvím oleje nebo tuku, než je mouky. Zároveň dáme vařit litr-dva vody do konvice, připravíme si metličku. Jak se mouka s tukem spojí a zezlátne, začne se škvířit a vonět, zalijeme ji zhruba litrem horké vody, metličkou rozšleháme na kašičku, nasypeme omyté a nakrájené brambory, osolíme a přidáme trochu kopru. V tuto chvíli stačí i pouhé stonky. Kopr lze mít čerstvý, mražený nebo sušený.

Pro tento účel je výhodné kupovat čerstvý kopr v sezóně, kdy svazek stojí kolem 15,- Kč. Nakrájenou nať bez stonků lze usušít (koupená je velmi drahá) nebo zamrazit v kelímku a odebírat podle potřeby. Hodí se i do pomazánek. Během zimy je nutné koupený svazek kopru (často dost drahý) rozložit a vybírat černé, hnijící snítky, které nemusí být ve svazku vidět – a proprat. Potom nakrájet, použít nebo zmrazit.

Zpátky ke kudlané omáčce: Dolijeme vodou tak, aby se směs dala míchat a brambory byly zakryté. Ochutnáme, zda je obsah přiměřeně slaný, případně dosolíme, vaříme do měkka, kdy se vařečkou brambory rozmáčknou o stěnu hrnce. Je to rychlé, kolem 5 minut od varu. V misce zatím rozmícháme kysané mléko (nebo jogurt, kysanou smetanu nebo jejich směs) s vajíčkem, lžící hl. mouky, případně špetkou soli. Nasypeme i čerstvý nasekaný kopr. Přilijeme do uvařených brambor v jíšce, promícháme, necháme znovu probublat varem a odstavíme. Jde o jídlo, které můžeme podávat bez polévky, většinou si je lidi přidávají. Do druhého dne zhoustne, stačí zředit trochou vody a zamíchat. Ohřívá se na kamnech i v mikrovlnce.

Setkala jsem se s názorem mladé paní, která si u názvu „kudlaná“ stěžovala na odpornost tohoto slova. U starších hospodyní jsem zjistila, že je běžné v kuchyňské hantýrce (možná krajově, to nevím) něco „zakudlat“. Tedy vmíchat do hustějšího produktu během vaření. My tady tudíž zakudláme závěrečnou směs .

Vejce

Vajíčka jsou v kuchyni dost podstatná. Sice se i v rámci míchaných vajec dá jedno chybějící nahradit 2 lžícemi mléka, ale dostatek vajec znamená jistotu pro bohatost jídel. I když by měla na jednom místě vydržet skladování poměrně dlouho, pokud je tam sucho a tma, přece jen se nelze spolehnout, že větší množství (kolem padesáti) vydrží několik měsíců. Skladujeme je špičkou dolů. Jejich stáří lze rozlišit podle toho, jak ve vodě klesnou či plavou (stará jsou lehčí). Nakřápnutá musejí projít vždycky tepelnou úpravou. Po naklepnutí se k vejcím čichá, zda nepáchnou, a proto se nerozklepávají nad jídlem, ale nad prázdnou miskou a z ní se vejce přelije.

Pokud oddělujeme žloutek od bílku, potom máme misky dvě. Příměs žloutku totiž neumožní z bílku vyšlehat sníh. Je tedy lepší nejdříve skořápku více rozevřít, a když je vidět žloutek kulatý, nepotrhaný, necháme bílek skanout do misky, kde chceme vyšlehat sníh. Pokud je obal žloutku narušený, musíme hodit vejce celé do „žloutků“.

Na co je sníh dobrý? Při vmíchání do těsta může být v receptu požadavek právě jen na tuhý sníh, který produkt nakypří. Proto piškotová těsta kypřící prášek nevyžadují. Jsou lehčeji stravitelná a ideálním moučníkem, hlavně pro děti. Pomocí sněhu se dělají pusinky, kokosky, nákypy

K rozklepnutí nad miskou ještě dodám, že vejce nejsou z obchodu vždy dobře omytá a navíc z nich padají skořápky. Proto je nutná miska a ne hned vylít do jídla, třeba na pánev. Vejce se ve velkých kuchyních uchovávají mimo ostatní potraviny a rozklepávají někde stranou na zvláštním stole, protože stejně jako kuřecí a slepičí maso se považují za možný infekční materiál. Mohla se totiž znečistit a nakazit během snášení. Až uklidíte skořápky, umyjte si ruce.

Další zajímavosti? Vaječný bílek je přírodní lepidlo (trochu ho rozšlehejte, abyste rozbili průsvitné provazce, které drží ve vajíčku žloutek na místě). Kdysi se bílkem tužily vlasy. Pokud vajíčka vaříte celá, vědci tvrdí, že se udrží ve žloutku cholesterol v neškodném stavu. Pokud má při tepelné přípravě ke žloutku přístup vzduch, je to horší. Proto můžete bez obav sníst více vařených vajec, než smažených.

Jak se samotná vajíčka použijí? Různě. Vařená na měkko, hniličku, natvrdo. Výborná je pomazánka. Nebo plněná vejce –obojí z natvrdo uvařených. Vajíčkem,  které uvaříte se ztuhlým bílkem, ale ještě mokrým žloutkem, můžete naplnit před pečením sekanou (vajíčko po pečení nebude mít tak zelený okraj a nadívaná sekaná se upeče rychleji) nebo pštrosí vejce, kdy se vajíčka jednotlivě balí do kořeněné masové směsi.

Pomazánka: 5 vajec natvrdo, hořčice, margarín (nebo máslo), malá cibule, sůl. Vejce rozkrojit, vyhodit žloutky do misky, rozetřít s hořčicí, margarínem nebo máslem, vmíchat nadrobno nakrájenou cibuli a potom najemno nasekat bílky, také vmíchat. Čím ještě dochutíte, je na vás. Dříve se do pomazánky nasekala nadrobno také kyselá okurka, ale ta může s dnešními pomazánkovými tuky reagovat a po dni se v pomazánce odděluje voda. Je lepší ji dát na namazané pečivo, můžeme zdobit různou zeleninou, kouskem sýrového plátku. Vaječná pomazánka se hodí do plněných baget.

Plněná vejce jsou dobrým pohoštěním, zhruba z 10 a více vajec. Některá se totiž při loupání mohou potrhat. Příliš potrhané bílky nadrobno nesekáme do náplně, hezky vypadající vajíčka rozřízneme napůl, vyklopíme žloutky. Náplň se dělá podobně, jako pomazánka. Může být vylepšená kouskem taveného sýra, použít sardelovou pastu, můžete vyzkoušet různé variace. Naplníte důlky, ozdobíte například kousíčkem sýra, kyselé okurky, rajčetem… Z párátka a proužku plátku eidamu lze vytvořit i plachetnici. Zbylá náplň dále poslouží jako pomazánka, třeba další den k snídani.

Při slévání horké vody z vajec (nebo neloupaných brambor) můžete prolít odpad v koupelně nebo kuchyni, aby se nezanášel hlenovitou špínou. 

Brambory

jsou, jak už bylo na začátku řečeno, hodně důležité, jedna ze základních součástí stravy. Začnu ale u zmrazených polotovarů, o kterých jsem zatím mluvila obecně. Hranolky a jiné výrobky poměřujte s tím, nakolik se vám chce nebo nechce pracovat s čerstvou surovinou. Také roční období je důležité. Bramborový salát v červenci z nových brambor sotva kdo dělá. Nechtějte vědět, jak páchly ty staré, když jsem je tehdy na jedné brigádě loupala… Podobně z nových čerstvých brambor v létě moc dobrou kaši neuděláte. Musíte počkat na „normální“ sklizně, navíc jsou brambory v tuto dobu drahé. Ovšem když si počkáte, mnohý obchodník sleví, protože nové brambory v obchodě rychle stárnou. Jakmile nejsou tak tvrdé, jako před týdnem, cena klesá.

Ty nejmenší brambůrky z nové sklizně poslouží třeba jako pečené brambory na bouchačku: Omyjete je s kartáčkem, kůžičku úplně nesdírejte, nejmenší nechte celé, z větších rozkrojených uděláte americké, mnohem levnější, než polotovar. Pečou se v troubě, překrojené i lehce poprášené solí. Horké se na prkýnku roztlučou – i hranou dlaně, pěstí, rychle jednou ranou (šikovný člověk se nepopálí). Na talíř se dává i kousek másla a sůl. Podobně se opečené nebo uvařené horké brambory dají do mísy a každý si je bere, na svém talíři solí a loupe sám – brambory na loupačku.  

Brambory oškrábané a vařené v osolené vodě se mohou vařit s kmínem jako příloha nebo bez kmínu jako polotovar na bramborovou kaši nebo škubánky. V obou případech, pokud šlo o zachovalé neklíčící brambory, lze vodu slít s částí brambor do dalšího hrnce a použít jako základ na bramboračku nebo jinou polévku se zeleninou.

Zelené brambory necháme v krámě ležet. I kdybyste je hodně okrojili, nestojí to za to, jsou zkrátka jedovaté. Pokud ale koupíte brambory nazelenalé, které nemůžete reklamovat (v zabarveném igelitu se snadno spletete), okrojí se zhruba půl cm silná slupka a voda po vaření se vylije.  Naopak klidně naberte méně pevné, pokud jsou ve slevě, vždycky se dají rychle zpracovat. I brambory přeříznuté, které se objeví ve zbytcích a velmi zlevněné, mohou být výhodné- podívejte se na ten okroj, pokud je strup suchý, není problém, okrojíte ho. Pokud hnije, nepoužívat!

Jistě není výjimečné, že brambory klíčí. Pro malé děti už všechny klíčící brambory nepoužijeme, u dospělých se počáteční klíčky ještě dají oloupat a vařit brambory oškrábané. Vodu opět vylijeme, dál ji v kuchyni nepoužíváme, nanejvýš na propláchnutí odtoku v umyvadle. Brambory ve slupce vydrží uvařené a neloupané v lednici dva tři dny, pokud je nespotřebujete hned. Co s nimi dál? Oloupat a třeba na másle, sádle, případně oleji osmažit, posolit a je zase je z nich jiná příloha. Nebo před koncem úpravy přidat kysané zelí, promíchat, prohřát, podat. Oblíbené jsou francouzské brambory a jakkoliv jinak zapečené, původně ve slupce vařené, brambory. Fantazii se meze nekladou.

Bramborový salát také nedělejte na několik dnů, maximálně do pozítřka, pokud je ovšem v lednici. Kupodivu tu rozhoduje množství majonézy – čím více jí je, tím jistější výdrž salát má. Pokud vaříte pro dietáře nebo malé děti, případně chcete, aby byl salát lehce stravitelný, nepoužívejte nakládanou zeleninu přímo do salátu, ale jen jako přílohu. Kořenovou zeleninu očistěte, nakrájejte a uvařte (případně s hráškem) klidně v poměru jedna ku jedné s bramborami. Často bývá kořenová zelenina i levnější, než samotné brambory.

Získáte silný zeleninový vývar (při velkém množství mrkve a petržele chutná sladce), ze kterého bude laciná polévka. Zvláště, pokud v ní trochu zeleniny necháte. Můžete vývar ze zeleniny vlít do hrnce s vývarem z kostí nebo masa, který se vařil vedle. Polévka, která přespí vychladlá v lednici, vydrží v pořádku nejméně 24 hodin (na oběd dnes a zítra). Výjimkou je doba silných bouřek.

Pokud cibuli nakrájíte a hodíte mezi horké oloupané a prolisované brambory, ztratí štiplavost a nadýmavost. Zbytek potřebných potravin je hořčice, olej, sůl a pepř. Pokud máte dietáře (žlučník), majonézu nedávejte nebo ve velmi malém množství. V některých obdobích se vám může stát, že přepychové či slavnostní jídlo, jak můžete bramborový salát vnímat, vyjde na kilo levněji, než chléb.

Klasické bramborové těsto se také dělá z uvařených brambor. Pozor ale, tohle těsto nemůžeme odložit! Nenecháme je bez tepelné úpravy, časem totiž velmi řídne. Pokud máme hodně vařených brambor a naděláme těsto, nemůžeme schovávat na další den. Jak je těsto hotové, musí být tepelně zpracované. Na knedlíky k masu, ovocné knedle, šišky, bramborové pečivo a buchty, placky, zkrátka co vás napadne nebo co najdete v kuchařce.

Bramborové lupínky, brambůrky čili chipsy můžete levně doma připravit tak, že oškrábané brambory nastrouháte na tenká kolečka (třeba jako okurky), properete ve vodě, vyždímáte (nejlépe v utěrce) a ve vroucím oleji osmažíte. Oleje musí být dost, protože lupínky potřebují plavat. Když vyplavou na hladinu, záleží na tom, nakolik je chcete mít zlatavé nebo nahnědlé. Nejlepší je použít ponořené síto, jako na hranolky. Lupínky se vysypou do mísy, posypou solí, promíchají – a rychle zmizí. Nemohou se skladovat, trvanlivost mají pouze několik dní. Bramborové plátky k pečení se nakrájejí podle chuti a účelu na plátky od nějakých 3 do 5 milimetrů, ale mohou být i silnější. Záleží na vás. Na vymaštěném plechu se plátky rozloží, posypou solí nebo kořením, strčí do trouby. Je to opět luxusní příloha nebo jen pochoutka do společné mísy. 

Cibuli zásadně v krámě a před použitím ohmatáváme, zda je pevná a suchá. Zrádná je cibule v zimě, kdy může projít ve skladech mrazem. Jakmile je měkká, nekupovat. Obchodníci ji dávají honem do slevy. Skutečně lze v hromadě podezřelé cibule vybrat pár kusů zdravých. Jistější jsou menší cibule s více slupkami. Dnes jsou oblíbená cibulová kolečka, obalovaná cibule jako řízek. Žlutá cibule zahušťuje omáčky, dochucuje mnoho jídel, v guláších se jí používá tolik, co masa. Výborná je také polévka cibulačka.

Při nastuzení a kašli se dělává cibulový čaj na odkašlávání. Kolečka syrové cibule se používají jako příloha, včetně cibule červené nebo první cibulky s natí – ta se použije celá, nakrájená nať se jí na chlebu (s čímkoliv, dam dáváte cibuli) i vhozená do polévky.

Pro dnešek už základ stačil. Nebojte se příštích dnů, ani kdyby kolem skákala sebevětší hladová smečka. Pokud jste si všimli, objevila se tu i jídla, vypadající svátečně, jako pohoštění a mlsání. To vždy zmírňuje podvědomou žravost, psychologicky navodí pocit dostatku. Pokud vás něco napadne, sem s tím. Na komentáře se musíte přihlásit, ale lze mi napsat i na „respektovou“ adresu HM.respekt@seznam.cz. Pokud byste chtěli celou publikaci, mohu bezplatně zaslat mailem.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama