Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Ještě k tomu teplu a drahotám vůbec.

Od listopadu tak porůznu zveřejňuji a nabízím rady. Protože právě teď všichni trnou, že budou mrznout (i když se jasně říká, že jde o možnou nouzovou situaci, tedy asi jen o možných pár dnů),  nabízím přehled aktualizovanyých rad, co jsme daly s dobrými hospodyněmi (křížem krážem po republice) dohromady. Na úvodní větu je to dlouhé, ale článek bude delší, byla to jenom rozcvička. Vzhůru na to! A opravdu je to psáno už pro situaci po říjnu 2021, takže jsem přidala  závorky s poznámkami:

Šetření

Po nástupu další vlny covidu se zvedají ceny energií a zasáhnou naprosto všechno. Nové zálohy budou pro mnoho domácností dokonce likvidační a nikdo neví, co by se mělo dít dál. Je na vládě staré i nové, aby promýšlela opatření, která zachovají lidem střechu nad hlavou a dostatek potravin. Zdražování nabývá takových podob, že lidi doslova ochromuje. Jsou to takřka nemyslitelné, nepředstavitelné  výšiny. Schoulí se a rezignují. Milostivé léto? Ony někomu snad zbydou peníze na zaplacení jakkoliv nízké jistiny jejich půjčky?

Přesto se dá nastoupit cesta osobních omezení a úspor, která trochu  ubere nákladů. Požádala jsem o pomoc přátele a dali jsme dohromady  několik hrstí rad z jejich zkušeností. Chcete-li, kopírujte, šiřte, je nejvyšší čas začít. (A stejně skoro všichni strkali hlavy do písku a teď naříkají a čertí se. Souhlasím, že se vládě leccos nedaří a srovnání se zeměmi okolo je tristní, ale buď se zařídím co nejlíp nebo fňukám a je mi hůř a hůř. Uvědomme si, že dobře už bylo – a hlavně jsme byli až příliš nenažraní a sobečtí, bez ohledu na svět kolem sebe. Což byl stav neudržitelný! Přišlo by cosi podobného tak jako tak.)

Teplo: To, že prostě vypnete topení, není  dlouho udržitelná cesta. Lepší bude kouknout na úniky a lepší využití toho, co přichází. V paneláku i v domě se vyplácelo za radiátory nalepit na zeď alobalovou fólii, případně ještě pod ní na zeď dát tenký polystyrén – a už se mi objevila rada, že lze využít  chránič skla  na autě před mrazem a podobné vymoženosti se stříbřitou fólií. Bývalo i něco jako karimatka… Alobal odráží teplo do místnosti a neprohřívá se zbytečně zeď. (Tuto radu už běžně najdete asi měsíc i na internetu.)

Zdi si naši předkové zdobili koberci a gobelíny a vážně věděli, proč. Třeba zeď za postelí bývala ozdobená alespoň vyšívaným plátnem. Jednak se neotírala barva  na zdi, jednak dotek nebyl tak studený. Pomáhá i rohož, my v domku měli po předcích stopy, jak v nejchladnější obytné místnosti byly rohože přibity hřebíčky až do výše očí.  Tepelná pohoda je, samozřejmě, i věcí psychiky.  Mimo holé stěny je nám tepleji. V delším časovém horizontu zkuste popřemýšlet po textilní tapetě, co se natahuje na zeď. Nám známý kdysi poradil rozmixovanou buničinu v lepidle na tapety a sloužila skvěle nějakých dvacet roků. Stačilo zhruba půl centimetru, normálně se dala vymalovat. Jak jsme ji natáhli, na chodbě, kde zamrzala voda psovi v kastrolu, bylo po třeskutém mraze. Pravda, ucpalo to i škvíry. Buničinu už asi neseženete, ale na tom stejném principu se objevují průmyslové nátěry.

Samozřejmě  je načase zvyknout si na snížení teploty v místnostech tím, jak regulujeme topení. Dnes se leckdo směje, když řeknu „trenýrková teplota“ (a stále častěji ten pojem  skloňují média), ale vážně se pamatuji v sedmdesátých a osmdesátých letech na tvrzení lidí v panelácích, že pohodlí znamená právo chodit doma nalehko, v trenýrkách. Rozumné je udržet teplotu 18-20°C, v ložnici klidně pod šestnáct. A na ty trenýrky nebo lehounké cosi pro doma natáhnout vrstvené oblečení. (Když přijedou děti – Pražáci, musíme holt topit víc a je to tedy běs, řeknu vám…)

Velké úniky tepla mají na svědomí okna a dveře. Pokud si sáhnu na sklo a je hodně studené, zřejmě ani vyměněná plastová okna nejsou to pravé ořechové. Kde jsou ještě okna obyčejná, stará „paneláková“ dvojitá, lze mezi ně po rozšroubování vložit starší hustou záclonu. Přilepit bílkem nebo lepidlem aspoň nahoře. Studená plastová (ta levnější okna nejsou nic moc) může vylepšit průsvitná fólie, nalepená na sklo, případně nalepení třeba dečky – stačí trochu rozmíchaného bílku a rozprostřít lehkou ruční práci.  Na utěsnění existují staré dobré izolační pásky, různí vycpaní látkoví hadi a žížaly. Ve staré zástavbě (i panelové!), kde by se musely utěsnit profuky několika cm, pomohla i pouhá papírová páska na malování, které také držela nějaké smotky, a hustá tkanina závěsu na noc. Samozřejmě, že tam, kde hřeje topení, nejsou ani záclony, ani závěsy až na zem – končí nad topením a pokud možno přitisklé k parapetu, aby neubíraly teplo místnosti.  Nestačí, máte-li krásné žaluzie – naopak přidejte další vrstvy izolace, tedy onen závěs a záclony.  Tam, kde je starý dům se špaletami, obyvatelé již často umějí na zimu špaletu přicpat třeba kusem molitanu nebo polystyrénu a utěsnit škvíry. Opět platí, že velmi stará okna mívají i velmi tenké sklo.

Plastová okna kvalitní lze nechat seřídit na letní nebo zimní režim, informace jsou na netu.

Pokud člověk přijde zvenčí se studeným nosem, je snad už samozřejmostí teplý nápoj a měly by ho zvládnout pít i předškolní děti. Neříkám horký, nýbrž teplý. Stejně jako teplé jídlo. Tím se dotýkám způsobu ohřevu a vaření, k tomu se ještě vrátím.  Samozřejmostí je také převlečení do suchého, nezůstávat v mokrém. V ničem mokrém, ani ponožkách. Na prostydlé nohy  si klidně vezměte dvoje ponožky (pokud venku mrzne a parádnice má silonky, tak i v kozačkách se uplatní obyčejné tenké bílé ponožky přes silonky. Proč? Protože ani dvoje punčocháče ze silonu před zimou nechrání).  Je dobře, že se do módy vracejí silnější punčocháče nebo legíny pod sukně. Punčocháče mají tu nemilou vlastnost, že se jim prodřou paty a špičky. Tak je odstřihněte a máte „podvlíkačky“, které lze nosit s ponožkami.

Nouzově, krátkodobě, se dá posedět i v chladu u stolu, když máte větší ubrus (sahá skoro nebo úplně na zem) a pod něj dáte velkou sklenici (3-5 l) s horkou vodou, uzavřenou – sálá teplo ke všem nohám, které se pod ten stůl nasunou. Pokud je člověk nastydlý, má rýmu nebo dlouhodobý kašel a podobné potíže bez teploty nad 37,9°C, lze se prohřát strčením nohou do kbelíku s horkou vodou a přiléváním další tak, aby byly nohy v teple (stálý pocit vody teplejší, než nohy) alespoň dvacet minut. Potom nožky rychle utřít a nacpat do ponožek, celý být zabalený, už nelézt ven. Několik hodin ne. Pokud se k tomu připojí horký nápoj, uvolní se i dutiny. V tomto léčebném programu se máčení nohou opakuje denně. Většinou stačí nárazovka, 1-2x. Vychladlou vodu lze použít třeba na namočení nějakého prádla před praním (ušetříte energii za kus programu pračky). Možná jste si vzpomněli na nějakou scénu ze staršího filmu nebo obrázku – otec rodiny prostě musel fungovat a tak si dopřával horkou lázeň nohou a rodina kolem skákala. Živitel musel pracovat a to co nejlíp.

Na sezení a do postele se využívají různé chlupy, tedy kožešiny umělé i pravé. Určitě si přes matraci, i když je potažená nějakým textilem, natáhněte pod prostěradlo nějakou další silnější látku. Třeba flanelové prostěradlo, jaké mívaly babičky. Chránič matrace také, samozřejmě. Nebo nějakou deku. Molitan totiž, na rozdíl od starých žíněnek a slamníků, nehřeje. Prostě podle staré zálesácké moudrosti, že má být pod člověkem nastláno, aby z něj zem nevysávala teplo. Lidé spí i dnes často na kožešinách a od pravěku se tak spí velmi dobře. Ovčí kůže nelínají. Další doporučují spaní se psem nebo smečkou, ale jiné hlasy zase popírají, že by kvalita spánku byla tím pádem pro člověka nějak úžasná. Pokud trpíte studenýma nohama, existují vlněné ponožky nebo návleky, které později skopnete, aniž se pořádně probudíte. Nebo termofor. Ten je dobré do postele strčit o dost dřív, než se uložíte – pod přikrývku, samozřejmě. Doporučuje se také ještě jedna deka přes přikrývku i peřinu, zadrží víc tepla a těžší přikrytí, jak zjistili odborníci již před časem, dělá člověku dobře.  Pokud by vás během noci studila ramena a krk (nebo jste byli trochu „načatí“ nastydnutím, vezměte si (hlavně dámy) nějakou vestičku nebo dokonce k tomu určený kabátek, svetřík – za mých mladých let a ještě mladších se třeba háčkovala taková kruhová podivnost, základem byl čtverec (záda) s dírami pro ruce na stranách, obháčkovaný dokulata (udělalo to límec s přednicí a přesahem na zádech až ke kříži). Před spaním pořádně vyvětrejte bez ohledu na venkovní chlad nebo mráz. Ohledně materiálů na povlečení – na zimu je sakra příjemný flanel, ale pet lahve (fleec a plyše) jenom mimo kůži, třeba jako druhou vrstvu na peřině. Dodatečně mi od hospodyň přistál v debatě hlas, že dobře prohřívají i současné deky s „beránkem“ na jedné straně. Ano, sčítá se tam vlas plyše a další tkaniny z druhé strany. Přírodní vlákno tam ani nemusíte najít, ale zahřejí.

Shrnu a doplním tyto rady citátem skvělé hospodyně, co se s nedostatkem a zimou sama dost popasovala: „Vlněné fusekle a botky důchodky na nožky. Bo botky důchodky jsou též echt vlna ovčí a na rozdíl od drahých beránkových bačkůrek jsou násobně trvanlivější. Nohy v teple jsou základ. Horoucí srdce a chladná hlava je taky dobrý, ale pojetí Felixe Edmudoviče raději ponechme v zapomnění. Jezevčík pod dekou je radost násobná. Jak je dlouhej, tak hřeje po celý páteři. Jak je spokojenej, že je blízko svýmu dvounožci, tak se ani moc nevrtí a jen spokojeně pravidelně oddychuje – netřeba požívati hypnotika, stačí jen naslouchat. (Ozvali se další chovatelé s doporučením australského honáka, vlkodava, chrtíka…) No a pak se neodříkat živočišných bílkovin a vývarových polévek. Teplo z bříška funkčním prádlem nedoženeme. Add prádlo. Přátelé, přírodní materiály jsou top! A na zimu je vlna nejlepšejší. Vím, nekousavý merino tričko i spodky jsou pálka. Ale to pohodlíčko a nesmradlavý podpaží je k nezaplacení.“

Cestovatelka nám prozradila, že ve Finsku frčí teplé vlněné ponožky, dobré spodní prádlo ( moira či něco podobného) a svetry. Přežila i za polárním kruhem a naše VŠ koleje, kde se prostě moc netopilo. Prádlo doporučuji stále. Hlavně bavlnu pro běžné nošení, vlněné úpletové je u nás také k sehnání, zkrátka žádný holý pupek nebo svůdné mezery u beder. Košilka zasunutelná pod pás. A proč se tu opakovaně objevuje vlna? Nedávno jsem viděla pokus, který prověřoval starou zkušenost, že i mokrá vlna hřeje. Polárnící to znali – když se zpotíte nebo namoknete ve vlněném svetru a přes něj dáte další vrstvu, kabát nebo bundu, vlněné vlákno v reakci na vlhko  začne zvyšovat svou teplotu, takže vás nakonec dokonce dobře prohřeje.

Termofor čili Honzík vyhřeje postel jako legendární cihlička, uvolní křeče v břiše, pod nohama u počítače nebo jiném posezení u práce udělá dobře. Pokud jste schopni gumový termofor poničit, poohlédněte se po kovové nádobě našich pra-pra. Bývá přece jenom k vidění. Je dobré ji ale povléct, stejně jako termofor gumový, do nějaké látky – malý povlak na polštář a podobně. Kov totiž může poněkud pálit.Objevila se mi ve zprávách také připomínka elektrické dečky. Ano, jsou i velké do postele – ale elektrické, takže kvůli ceně energií jen s mírou a hlídáním peněženky.

Pro pohodu celkovou se lidem osvědčují svíčky. Možná tomu nebudete věřit, ale i čajová svíčka dokáže prohřát keramický květináč (zavěšený dnem vzhůru), který potom sám sálá. Mezi radami se objevil dokonce svícen, který byl ze dvou květináčů na sobě, postavených na tyčce a ta zapuštěná do pevného těžkého podkladu. Na podstavec se daly dvě svíčky o velikosti dvou větších, cca pětihodinových hřbitovních (ale normální, ty hřbitovní do interiéru nepatří!) a prý dokážou vyhřát zasklenou lodžii! Docela tomu věřím. Určitě bych ale šetřila svíčkami aromatickými. V malém prostoru to není extra vhodné. Chvíli poté, co jsem tuto radu i s návodem získala, začal to jako stavebnici  nabízet nějaký hobby market. Zasklenému balkónu to jako zimní zahradě údajně stačí.

Maminky mimin vědí, že se děti zahřejí a nahřejí pomocí třeba třešňových pecek. Je mnoho podobných vymoženin, třeba cituji: „I rašelinové pytlíky (nahřívače tepla). Nahřeje se v mikrovlnce nebo na radiátoru nebo v troubě a výdrž tohoto udělátka je skoro šest hodin (možná i dýl). Další výhoda – tohle nepraskne a neopaří.“ Já dodám, že je to výborné na teplé obklady na hrudník (úporný kašel) a břicho (leccos) nebo záda. Teplo uvolňuje křeče a lahodí namoženým svalům.

Nejklasičtější způsob získání tepelné pohody je život v kuchyni. Tam, kde se vaří, se místnost protepluje. Navíc vaření a pečení znamená úspory peněz za hotovky a polotovary tam, kde děláte alespoň 4 porce. (Ty dvě až tři další lze uschovat, zamrazit, dát dál.) Tady přichází ještě jeden důležitý moment: plánování, schopnost určení navazujících prací. Troubu nerozpálíme naprázdno na několik hodin jen kvůli chlebu, když není pekárna. Není nutné péct vysokou bábovku, když těsto ve stejném množství, rozprostřené na plech, je hotové za 15 minut.  V mnoha troubách můžeme dnes péct několik jídel najednou, aniž by se vůní ovlivnily. Můžeme péct něco postupně. Kuchyň se prohřeje, aniž bychom topili otevřenou troubou. Stejně tak i vaření – na elektrické plotýnce se může leccos vystřídat, nechat něco dojít před odstavením – a nesálá vysokou teplotu jen tak naprázdno. Stejně tak na plynu, když máme železnou plotýnku kvůli lepšímu rozvrstvení tepla. Jak jsem naznačila, lze se na nějakém vaření domluvit v rámci více domácností, včetně společného přebývání v teple.

Pro ty dnes movitější – začaly se skupovat krby, přímo od dobré hospodyně mám tip, že skvělé jsou halogenky kamna.

Žroutem elektřiny jsou sušičky a myčky nádobí. Navíc, pokud jste nastydlí, je mytí nádobí v hodně teplé vodě v lavoru nebo dřezu (napuštěném, ne pod tekoucí vodou!!!) zdravé – jde o podobně získané teplo, jako když máte nohy v lavoru, také uvolní rýmu a dutiny, patří k doléčování respiračních nemocí. Horkou vodu doladí ještě průběžný oplach nádobí převařenou vodou (odstraní  saponát) z konvice – ta je na ohřev vody jedním z nejúčinnějších přístrojů, navíc průběžný oplach jednotlivých kousků dohřívá chladnoucí vodu v lavoru. Na sušičky, pokud jste nyní s penězi v háji, zatím rezignujte. Nekupujte ani drahé aviváže. Máte -li balkón nebo venkovní sušení, používejte přírodu, aspoň si odpočinete od jedů, vy i příroda. (Nevěděli jste, že jsou aviváže jedovaté? Mně to svinstvo nesmí do baráku a žijeme si bez ekzémů.) Hůře se prádlo suší jen za mlhy a vysoké vlhkosti vůbec, jinak i mráz se snaží.  Ohledně praní ještě bude praktické prát plné pračky a ne jen pár kousků – samozřejmě třiďte podle barevnosti. Ušetříte energii i pračku jako takovou (a následné výdaje v budoucnu), protože jsou dělané na určitý počet cyklů, než se „pokazí“. Samozřejmě je dobré prádlo předmáčet a můžete mít potom rychlejší cyklus, tedy levnější. Klidně namočte prádlo i v zašpuntované nádrži po sprše.  Ona i teplá voda něco stojí a když se prostě musíte oplachovat denně a někdo i dvakrát… Není ale marné se oprsknout vodou studenou, prý je teď otužování hodně trendy. Netušila jsem donedávna, že takové ty hlaďounké umělotiny s obrázky,  jakoby luxusní ložní povlečení, pouštějí i po mnoha praních jako mrchy.  Stejně, jako leccos více bavlněného při prvním praní. Já bavlnu a povlečení vůbec mořím na šedesát stupňů, tím to možná bude, ale na některé věci prostě třicítku neuznávám. Možná je to tím, ale být to moje hadry, tak ty neprodyšné hnusy dávno vyhážu. (Prostě jsem pomohla někomu v nouzi. Brr.)

Šetření vodou: I tady se budu opakovat, ale marná sláva, jsme závislí na studni, co v létě vysychá. Pitnou vodu máme v barelech, to jsem si zařídili už v 90.letech a nejsme dnes závislí na hnědém hnusu, co občas teče z vodovodu ve městě. Sice se nám lidi ještě smáli, že kupovat vodu… Oni dnes tahají petky, my vyměňujeme barely. Nyní přibyly i kubíkové nádrže na dešťovku. Jak je sucho, přepne se užitková voda a ta měkká fantasticky pere. (Pokud jsou čisté kbelíky a sudy, dá se použít i voda z okapu.) Zatím je to krátce, ale jak bude deštivo, na praní se bude přepínat i tak. Soláry nám zatím jenom hřejou vodu – ale i do topení. Máme vyzkoušeno, že v přechodném období stačí zatopit v přízemí v krbu a je dobře po domě.  Ale zpět k vodě. Pokud bylo sucho, první voda z pračky šla vždy na umytí podlah, další se využila na namáčení druhé várky prádla nebo dolila do pračky na další praní. Šetřilo to i gel na praní. Tu první vodu chytám ale celoročně, přece nebudu kupovat saponáty na podlahy. I boty se v tom dají mýt.  Necháváte odtéct vodu, než bude teplá? Tak dejte pod kohoutek kbelík nebo misku a potom s tím zalijte třeba pokojovky. Pokud si myjete ruce, čistíte zuby a tak podobně, zase můžete použít jiný kbelík a šup – je na zalití WC. Podobně u vody po posledních mácháních z pračky. Nebo se tím dá zalít nějaký keř a okrasné kytky venku, stejně jako vodou po nádobí. Už před dvěma roky se objevila zpráva, že pražské hospodyňky po sídlištích takhle  přilepšují kytkám před domem.

Světlo: Tak tady má už většina domácností  úsporné žárovky. Ty prý spolykají  nějakou energii spíše při rozsvícení, než svícení, stejně jako zářivky. Je tedy vhodné nechat je svítit a nezhasínat při každém odběhnutí z místnosti. Pokud máte obyčejné (staré) žárovky, tam se naopak zhasínáním šetří víc. Pokud nepotřebujeme světla víc na práci, čtení a podobně, opět lze uvažovat o jiných zdrojích. Třeba LED světla, lampičky na baterie, svíčky, ale objevují se opět i petrolejky (na lampový olej – drogerie). Prostě není nutné svítit v celém pokoji. Ostatně, nepronikají nám tady občas úvahy o hrozbách blackoutu? Vypnutí proudu aspoň jednotlivým domácnostem? Na několik hodin v noci může posloužit, třeba na chodbě, i ta nejmenší solární bludička na zahradu (do 40 korun). Za dne ji vystavíte světlu  nebo dokonce sluníčku, při stmívání se už začne rozsvěcovat, šup s ní na stanoviště. Dá se i vypnout. A ráno zase vystavit světlu. Opravdu funguje i venku v zimě (u nás 3-5 let). Jsou různě vydatné.

Ohledně šetření jídlem jsem už psala leccos, ale vždy platí několik zásad:

  1. Na dostatečný příjem živin v nouzi nejvyšší stačí chléb, brambory, kyselé zelí a tvaroh (platí od časů příprav Velké Británie na válku). Brambory na uskladnění lze získat přímo od zemědělců a celkem za levno. Kdyby se domluvilo víc domácností… Co říkáte?
  2. Pokud má člověk vědomí nouze, doslova žere jako zjednaný, dokud má, co. Proto je dobré levně nacpat dům jídlem, včetně pudinků, pomazánek, kaší, těstovin… Umlátíte pudy rodiny demonstrací dostatku.
  3. Co je levné, to je pracné, ale ve výsledku levnější a zdravější, než hotové jídlo – příkladem může být třeba jogurt. Ve 400-500g balení kolem jednadvaceti korun je bílý nejzdravější, k tomu trochu zavařeniny, případně ovoce a když přepočtete vzniklou cca 750 g hmotnou hromadu na 100-150 g výrobky hotové (kus i za 19 korun, což pes nežere, ale my abychom mlsali?)? Nebo palačinky ze zbytku mléka – hotová s náplní málokde pod dvacku a i když si ji doma také naplníte tvarohem, stejně za cenu jedné koupené máte aspoň tři…
  4. Pokud mohu a mám peníze „navíc“, buduji spíž – alespoň luštěniny, těstoviny, rýže, základní koření a sůl. V době hojnosti přihodím i nějakou konzervu, hlavně v akci s velkou trvanlivostí. Ve špajzu mám už potraviny, trvanlivé do r. 2025. Nekupuji běžné kořenící směsi, to je nejdražší sůl na planetě. Akce a slevy… Jsou vhodné s rozumem. V chudých časech platí, že na velké zásoby jakkoliv laciné prostě nejsou peníze. Přesto můžeme po kousíčku, po jednotlivých konzervách a balíčcích vytvořit hojnost. Důležité je datum spotřeby a znalost dalších vlastností potraviny – a možnosti jejího uskladnění. Jeden příklad za všechny: Z Penny mám v akci plechovku „vepřové maso ve vlastní šťávě“ za 35 korun. Pravda, koupenou začátkem léta. V Bille v Praze jsem tutéž viděla v červenci za 99 korun (u nás je dál za cca polovinu). Pokud tedy nejste z těch, co do Penny nepáchnou, protože je pro póvl. Já si tím  kdysi udělala „ostudu“ v jednom pracovním kolektivu… A žiju z důchodu, ale klidně.
  5. Rohlíky a jejich různé vylepšeniny jsou k ničemu. Nemají výživovou hodnotu a jsou tak maximálně pro váš osobní pocit, že přece nejste socka, abyste jedli chleba. Jenže tím pádem vlastně socka jste, když potřebujete takové šidítko – chleba si můžete dnes koupit v jakékoliv gramáži a krájený, pokud vám jde o pohodlí svačiny při práci. Rohlík i houska je luxusem, pokud máte hlouběji do kapsy.  Budiž, krapítek uznám, že pokud děcku z housky uděláte do školy nějakou „bagetu“, jde holt o oběť na oltář snobství mezi děcky.
  6. Voda z brambor, těstovin, rýže se dá použít dál, zahustí polévku, zeleninovou směs (něco jako lečo) nebo omáčku – u omáčky nevadí ani voda z rýže, vařené s hřebíčkem.  Voda z oškrábaných, rozkrájených brambor je samozřejmým základem pro bramboračku – tedy pokud neexpereimentujete se zelenými příšerami, případně s přemrzlými – tam je voda až jedovatá.  Zkuste si sestavovat jídelníček tak, aby se nic nevyhodilo.  Aby příprava pokrmů navazovala – jak u elektrických plotýnek, tak u surovin. Když koupím zlevněné mléko, udělám si kaši, ze zbytku pudink nebo mléko použiju na pečení, palačinky, bramborák, br. kaši, obalování jakýchkoliv řízků… Zapomenu mléko nebo se mi po otevření nějak nehodí zpracovat? Pokud je navinulé, pořád ještě máme šanci na palačinky s trochou sody. Budou to spíš lívanečky (nabydou), ale dobré dost.

Samozřejmě tam, kde se pořád kouří a zároveň pláče nad nízkým příjmem, je prvořadou záležitostí spotřebu cigaret snížit nebo vynulovat. Kdo kouří, vyhazuje dnes peníze oknem v takové míře, že nemá cenu mu jakkoliv radit nebo strkat peníze, aby nebyl takový chudáček.

 

Tak hodně štěstí!

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama