Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

I ty, Brute

Mohu očekávat, že se na mne snese smršť výčitek , ale je mi to putna. Tedy zatím. Přestávám rozumět křikům kolem Velkého bratra, pokud se jedná o očkování, testy a podobně na covid. Ovšem, stále nesouhlasím s blbostmi, které vláda hodlá držet, strašit nás a leccos nepovolit – ty respirátorové a rouškové drahé šmejdy někdo přece zaplatit musí, že. Podle mne by bylo už dávno mnohem rozumější, kdyby mohly nastoupit staré dobré bavlněné domácí roušky (ostatně mnohé byly dvojité a dal se vsunout i nanofiltr) a celkově omezit nošení. Lidé na to už leckde kašlou a nařízení tak promrhávají svou šanci. Nosit respirátory i v čistých oblastech… Vypatláme je a zasviníme svět odpadem velice zbytečně.

Nyní se stále častěji ozývá porušení osobních práv, pokud někam někdo chce, nemá test ani vakcínu. Já bych si, prosím pěkně, dovolila připomenout, že jsme nikdo ani neškytli, když je nutné pro nástup do práce a výplatu mít bankovní konto, které si navíc klidně najde exekutor a zablokuje. Na ruku se vyplácí jen práce v šedé zóně. Pokud máte už to konto, klidně se může stát, že vás pozve poradce banky a bude vnucovat stažení programu do chytrého telefonu a nutit k platbám výhradně kartou. Je vám to směšné, protože pohodlně dávno platíte vše z domova? Mně tedy ne. Je totiž výhradně mojí věcí a právem, abych se rozhodla o způsobu svého hospodaření a svých plateb. Samozřejmě, že i kartu občas použiju, jenže pokud prý mám výhrady k přehlednosti svého hospodaření, vyřeší to za mne aplikace, kdykoliv se můžu přece podívat, kolik jsem za co utratila.

Co je komu do toho?! Považuji se za svéprávnou a nechci své soukromí otevírat komukoliv, kdo si to bude chtít prohlížet. A neříkejte mi, prosím, že ta date jsou tajná – na jakém základě by asi ajťáci vymýšleli další vychytávky?! Proč musí být moje vůle převálcovávaná sdělením, že to už stejně všichni mají a že hotovost je passé? K čemu mi ostatně peníze na účtě jsou, když je na nich tak mizivý a mizerný úrok, že mi leccos vyzobe inflace?! Peníze hýbou světem – ale tohle nebudí pozornost?! Nikdo neprotestuje?! TOHLE je základní věc života a ne nárazově řešené ohrožení.

Vždycky tu bylo od časů hlavně poválečných povinné očkování a díky němu se naše země vyhnula mnoha tragédiím. Ano, měli bychom se více podívat na spory třeba kolem hexavakcíny, jejíž komplikace se radši moc neprobírají a naopak se zadupávají kritické hlasy – prý ji v zahraničí nechtěli dětem dávat už v době, kdy se u nás objednávala.  To byl ještě hodně komunistický přístup. Dnes se vynořují informace lecjaké a bohaté o současných proticovidových, lidé jsou popletení, zmatení, nevyznají se. Přesto informace jsou a to je dobře.  Pokud zapojíme rozum, je jasné, že pro některá povolání je očkování docela klíčové.

Přesto se najednou lidé štětí a volají po svých právech. Přitom se téže osobní a stejně hodnotné svobody vzdávají v současných každodenních detailech a ještě si leccos pochvalují. Třeba za pár výhod necháváme  řetězcům za jejich kartu vědět, co si pořizujeme. nyní se díky účztenkám perfektně otevřel zlatý důl – lze dobře vyčíst, kde zrovna stoupá zájem o zboží. A neříkejte mi, že to někdo šikovný neprodá zájemci – anebo že se to už neděje. Opět se ozývají námitky, že je to jenom druh chřipky. V podstatě ano, ale nebezpečné. A tak, jako se již celá léta na podzim očkují senioři a hodně oslabení jedinci proti chřipce – včetně personálu, jak jsme to zažila v domově pro seniory, leží před námi fakt, že se bude očkovat i proti tomuhle virovému onemocnění. Chceš, dobrá. Nechceš, přijmi omezení. TOHLE je ona svobodná vůle.  Rozhodnout se a přijmout bez remcání. Samozřejmě ctím i rozhodnutí počkat na vakcínu dokonalejší a třeba i hodně drahou. Možná namítnete, že ono očkování proti chřipce v prvních letech bylo spíš danajským darem,. že spousta lidí naopak něco chytla a třeba měli i zápal plic. To znám z vyprávění déle sloužících kolegů. Jenže čas plynul a  vše se zkvalitnilo, přísněji se posuzoval celkový zdravotní stav. U toho jsem už byla. I tady lidé mohli odmítnout.

Jediné, co opravdu nedokážu skousnout, je bohorovné tvrzení, že „mně nikdo neumřel a nikoho neznám“. To by snad měl být důvod k omezení svéprávnosti, potom, co jsme prožili za ztráty. A dokážou to vypotit i lidé v téhle oblasti, kde se odehrávaly strašně rychlé tragédie. A ještě jsou tu jejich dozvuky, vždyť teprve před měsícem a něco zemřel jeden z lidí, odvezených s covidem do dáli, protože prostě nemohl sám dýchat. Chytil nemocniční infekci a konec. A neležel na tom oddělení jediný. Ještě pořád nám odcházejí…

Ohó, ta svatá osobní práva, ať vzkvétají a nenechme si na ně sáhnout! Jak je ale zabezpečit? Nejlepší je v tom případě opuštěné samozásobované a nezávislé území s vyřešenými mezinárodními smlouvami ohledně statusu, vzdušného prostoru, odpadového hospodářství (ochrana okolní přírody) a biotopu vůbec, ovšem rovněž při dodržení práv ostatních obyvatel, včetně dětí. Právo na vzdělání, lékařskou péči, domov, stravu… Hm. Nějak to nejde, že?

Svět je propojený víc, než si myslíme. A nebudu frflat, že skalní odpírači by si klidně mohli odletět na Měsíc nebo Mars. On by to stejně po nich někdo musel časem uklidit a Bůh suď, co by tam způsobili za mikrobiální malér. Nechť ctí naše právo žít v houfu, klidně ať se smějou, že jsme ovce. Možná se cítí chytrácky, když čekají na vysokou proočkovanost, aby se mohli vyhnout proceduře s „velmi čistým“ svědomím. No a jestli je to mezitím lapne, co naplat. Jejich svoboda a právo, jejich rozhodnutí, jejich škoda. A pokud ohrozí nevinné, jejich těžká vina.

Opravdu víme, co obnáší svoboda našeho světa?

 

 

Reklama