Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Dobré novinové šustění

Už jsem si i tady stěžovala, že v té spoustě informací a zpráv je někdy těžké poznat, co je nakolik manipulativní, abych  v tom neuvízla. Mnoho událostí komentuji až po čase, kdy se proberu různými názory. Což jste si mohli během let všimnout a nepopírám to. Někdy se spolehnu na přátele, jejichž zaměření je mi jasné, a konfrontuji, co říkají – což neznamená, že souhlasím. Důležitější je, čemu oni podléhají nebo co na tom vidí originálního oni. Mnohdy je vhodné vědět, do čeho se nepouštět a co ještě lze zdvořilostně ustát. Některé lidi mám zkrátka ráda, i když se dívají na svět divně. Rozumím jejich cestě.

Když Ivan Adamovič rozhlásil, že chce s partou známých a málo poddajných kolegů založit vlastní noviny, podpořila jsem ho, protože tu vážně skoro nebylo, co číst. Hned v počátku jejich redakčního činění se mi zamlouvala kauza s psychiatričkou a podivnou klinikou, která dobře vystavěla systém ždímání peněz místo pomoci. Předplatila jsem si elektronické články a byla celkem spokojená. Sedmého ledna konečně vyšlo i číslo tištěné. Celkem spokojená? Přiznám bez mučení, že jsem mezi těmi, kdo nezvládali přečíst každodenní nabídku nebo přímo veškeré články na mailu.  Potěšilo mne však, že tohle se v poště od šéfredaktora objevilo také – zároveň ale doznávám, že jsem si vždy svoje v obsahu našla.

Mám radši tištěné slovo, mohu se k němu vracet a je to tradice. Však sami víte jaká: sáhnout do hromady a vylovit, zda jsem něco nepřehlédla. Dobře si také můžeme porovnat názory nebo „líbí-zaujalo mne“ s manželem. Upozorní mne na názor, který bych ani nečetla, protože se nejedná o můj šálek čaje, ale tvoří kousek jiné skládačky. Uspořádáme si nad tím vlastní názory a najdeme důvody k rozdílům. Jistě v tom nejsem sama. Pokud jste tady, čtete Respekt, možná i Hospodářky. My teď budeme Lidovky po desítkách let odhlašovat úplně (bereme už jen páteční), protože je to doručování rozhodně jiné, než do sedmi třiceti a hra slovíček kolem Babiše je jako kočičí našlapování.

Sedmého jsem si tedy slavnostně koupila první papírový Deník N a předložila manželovi ke čtení. Já sama byla příliš utahaná po dlouhém dni v práci, ale již letmým nahlédnutím bylo jasné, že tu vládnou velmi dlouhé články (možná i se zbytečně velkými obrázky), na které je nutné mít čas a klid. Lze říci, že je odvážné, pokud zahltíte stránku tolika písmeny v souvislém textu. Dnes, kdy si třicátníci, jakkoliv inteligentní, mimo čtení zábavného na louskání náročnějších textů moc nepotrpí. A ti starší? Bývají notně znechucení. Ty obrázky asi nebudou kvůli menšímu množství zpráv, spíše tipuji na úlitbu, když dnes obrázky patří k tomu, co tiskovinu prodává. Třeba Psychologie Dnes se v tom změnila dost otřesně, ale lebedí si, jak se zvedl náklad. Hm. Další Deník jsem koupila až v pátek, prostě jsem se ke stánku nedostala. Oba výtisky jsou již přečtené do mrtě a jsou tam i kratší komentáře a poznámky, nebojte.

Co říct víc? Pokud bych byla v důchodu a třeba si jen přivydělávala, jsem předplatitel všeho. Takhle bych nedělala nic jiného, než se prohrabovat novinami a studovat. Úroveň je tak dobrá, jak už jsme téměř odvykli. Jeden Respekt týdně sice ukázal, že dostaneme chuť na další kvalitní a třeba protiřečící si  úvahy, komentáře a reportáže nebo rozhovory, ale přímo v mém osobním prostoru by šlo při poctivém čtení Deníku skutečně přímo o studium.

Ovšemže jde o studium potřebné a přínosné, jenže mám také osobní žebříček priorit (nepočítaje v to klasické navaříno, uklizeno, vypráno), kterým se věnuji, včetně studia odborných materiálů kolem profese. Navíc do těch materiálů nepočítám „sněžení“ různých nařízení a vyhlášek, co domailuje několikrát do týdne v počtu větším, než malém a není stihnutelné v pracovní době ani náhodou. Odmítám to dělat doma.

Přesto všechno, přes občasnou paniku, jestli nedělám víc, než na co stačím, přiznávám, že je skutečně blaho uvelebit se na své sedačce, upíjet čajík (teď sice hnusný s citrónem, ale i tak) a rozevřít dobré noviny. Právě teď si uvědomuji, že na rozdíl od jiných tiskovin nemusím hledat v balastu známá jména těch, od kterých se dá článek s důvěrou a spokojeně číst. Což již dlouho platilo o MF Dnes a Lidovkách- a to jsme kupovali občas i sobotní.  Nemusím se tady pídit po čemkoliv  podobném kvalitní zprávě v různých dalších tiskovinách. Ne, nebudu ty další umazané papíry jmenovat, přece jen do nich mohu nakukovat, když mají zrovna sakra smolné období. Rozumějte, v Deníku se začtu a basta. Nemusím souhlasit, ale je to podané dost přehledně a jasně, navíc se o lecčems debatuje před nebo potom – a Deník N vychází i z poměřování a přemletí časem velmi dobře.

Štve mne sice pořád uklízet v poště, těch mailů není málo, ale elektronickou verzi znovu předplatím, šustivým papírem občas doplním. Doporučuji!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama