Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Žabka královna v růžovém bazénku

Věřte-nevěřte, máme to tak již mnoho dní. Jak psovi necháme misku s vodou do večera venku, usídlí se v ní žabka královna, i kdyby tam žádná voda nezbyla. Za rohem má mnohem větší pítko, ale ne, ona si chodí  chladit a vlhčit bříško na schody. Pokud otevřeme dveře a rušíme ji světlem, prostě se otočí zády a užívá si dál. Zvyk je železná košile a od doby veder chce nejspíš také trochu té civilizační vymoženosti.

Letošek nás hodně zkouší z propojenosti s přírodou a tím, nakolik si myslíme, že do ní patříme. Máme povrchovou studnu, tudíž se nás sucho hodně týkalo. Zahrady tolik ne, chytáme déšť do kbelíků pod střechou a velké nádrže, takže jsme ani nedosáhli na dno, než přišel větší déšť. Se studniční vodou bylo nutno šetřit, ale ani tady jsme se na dno nedostali. Je jenom užitková, kvalitní pitnou si celá desetiletí pořizujeme ve velkých barelech.

Zkusili jsme nesekat trávu – a podívejme, i mech ve stínu prorostl různými rostlinkami.  Truhlíky za oknem kvetly celou dobu jako zblázněné. Asi jim zachutnaly pomeje, protože nejlepší myčku na nádobí dělám já a jaru je jen symbolicky, horká voda a ocet udělají hodně.  Když se šetří s vodou, zálivka okrasných  záležitostí musí brát, co zbyde. Když už jsme se letos s ptactvem tahali o každý červený plod, sbírala jsem, jak se dalo. Ráno, před kafem po návratu, večer. Je sklizeno, ale číhají, potvůrky, dál. Přidaly se vosičky, napíchnou i jablka (ta všechna tři ) a potom zbytek rychle uhnívá.

Je mi líto ničit doubky, které vidím ve vzrostlé trávě a tak koukám do krajiny, kde by jim bylo líp.  Bůh suď, kde se tu vzaly. S ptáky?  Není mi vůbec líto, jak se na záhonech nedařilo věčnému plevelu, když jsem zalívala jen své oblíbence, jahody, saláty, rajčata. Poprvé zrála už v červenci, ne v září. Zato cosi hlodavého nepohrdalo ani kořínky salátů a celými rostlinkami jahod. Jak rostlinka povadla, bylo jasné, že je konec. Tak to prostě je, někde cosi nevyjde, jinde se přidá. Radost ze zahradničení na původně světlé, jílovité půdě, skoro třicet roků se vzpírající kultivaci, ta se musí něčím zaplatit. Slimejšové letos jsou vděční za každý hlt piva a pohrdnou i saláty nebo sazenicemi dýní, opjíjejí se nám tu stále menší kousky. Odpadl mi jejich sběr a lezou tu zase i naše původní, méně žravé druhy. Mimochodem, ani rané třešně ještě neshodily listí, zima by mohla přijít dost pozdě anebo hodně rychle. Touhle dobou už totiž bývají stromy holé.

Jsem ráda za diskuze, které se kolem vody v přírodě a dalších souvislostech zvedly – a které občas zmiňuji. Naposledy mne potěšil Respekt vyprávěním o cestách, které mohou obce  vracet do krajiny. Které vracejí. nebo se starají o ty, co přežily. Synek mne tuhle vezl k sobě a hrdě mi poblíž svého domova ukázal na stromy u silnice: „Tohle je alej, uznaná jako památka, chráněná – a vidíš, už vysadili nové stromy, aby byla jako dřív“. Není zdaleka jediná, ale potěší, že se taková „obyčejnost“ děje i poblíž.

Na konci července jezdíváme do Nového Drahova na Hrnčířský swing a někdy fungujeme i jako svážecí služba. Na pláních od Chebu směrem k Sokolovu bylo vídat kombajny. Nejdřív nás však na ně upozornila ohromná mračna prachu, která jsme si zpočátku docela vyděšeně pletli s dýmem požáru.  Každý rok nás to poprvé splete. Sucho a prach, zbytečně mizející z lánů bez cest, bez remízků. Jediný dravec k vidění býval pták Matoňák,  ovšem pouze u hlavního tahu. Změní se i něco tady?

Vyděsila mne  možnost plošného otrávení – čehokoliv. Dobrá, i my tady v domku poblíž konce (a začátku) světa víme o těch myškách, které se k našemu překvapení letos o dva tři měsíce dřív stahovaly  z pole a okolí. Asi také kvůli vlhku, běhají tu od července. Holt se všechno musí uklízet a klademe pastičky. Jed by nebyl marný, ale zalezou za nábytek, pod podlahu, kamkoliv –  a potom dlouho smrdí. S kostřičkami bych problém neměla, ale chcíplotiny opravdu nejsou příjemné k odstraňování ani hledání. Byla to samá mláďata, s dlouhými nožičkami, a rychle se, potvůrky, o pastičkách učí. Výhodou je, že se nemusím bát o antialergické polštáře a fleecové deky, protože myšky vědí, že je to materiál nepříjemný. Ono se ani psovi na vyšších chlupech ležet nechce. Jen se musí všechno vyprat a basta.  S jedy mám zkrátka určité dilema, včetně toho, aby se neotrávilo cokoliv dalšího zvířecího. Pes je sice doma línej trouba, ale ještě na jaře si pár myšek na louce vyhrabal a schlamstnul. Otrávené by mu nedělaly dobře, navíc si ten troba už dřív zkoušel packou vyhrabat nasypané vločky s jedem a sežrat. Suché a čisté mu nejedou. Přece mu neublížíme? O kočkách, co se plížívají mimo jeho dosah, ani nemluvě.

Všechno se vším souvisí. Na našem kopci, na samém vrcholu, kdysi na konci 70. let zemědělci naházeli na hromady jakési přebytky hnojiv a jiných svinstev, nechali tak.  Po čase prázdné pytle někam odvezli, déšť a sníh uklidil, co bylo rozpustné. Do dvou set metrů  směrem dolů odtud jsou tři domky, v nichž do roku 90 zemřeli postupně čtyři lidé přímo s nějakým nádorem břicha, od věku padesát + a další do cca pěti let od odstěhování. My si nechali udělat zkoušku vody a proto hned koukali po jiném zdroji – vodovod tu není, vodu máme pouze užitkovou až dosud, po zimě i slanou. Bereme tu historii jako varování, koukáme na problémy se spoustou otázek. Jak co dělat, když se ovlivuje tolik souvisejícího?!

Ohledně hrabošů jsme si i my stihli všimnout, že se sice jednou za čas, kolem sedmi let, hodně přemnoží, ale pokud se pořádně oře, taková hrůza by to být nemusela.  Nemyslím, že je nutné zatěžovat náš svět dalšími „ověřenými“  jedy, i tak přijímáme problematických látek ažaž. Plus bláhovostí moderních, aniž bychom se vrátili k nějakému zlatému středu. V klidu, bez stresu a věčného rozčilování.

Čas na venkově mi nabízí krásné výhledy, hvězdnatá nebe, západy slunce, tajemné mlhy, legrační umanutost ropuchy v psí misce, ale také potvrzení mnoha obyčejností. Ne nadarmo třeba platí, že cosi zlého je k něčemu dobré. Odsouvané problémy s tím, jak si devastujeme svět, ožily. Kéž všichni, co s tím něco dělají a dělat budou, vydrží!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama