Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

To jsou mi věci

Nedávno jsem si tu veřejně posteskla, kterak jsem asi měla málo práce a tak si začínám  víc a víc s blbnutím kolem šťourání v historii a povídáním. Aby toho nebylo málo, poněkud se mi z toho vydělilo nejen sbírání, ze kterého moje přednášky jednoduše vyrůstají (když máte zajímavé tiskoviny třeba ze šedesátého osmého, tak to jistě nepotřebuje nápovědu, jen listování), nýbrž ještě výstavy.

Já si vážně nedám pokoj. Nebyla jen jedna, nebyly jen dvě. Ovšem pro vlastní obhajobu mohu uvést, že jsem začínala kvůli interakci s prohlížiteli a radost bývala – a opět je, vzájemná. Pokud jsem pro seniory udělala posezení nad nějakým tématem s dobovými předměty nebo rovnou průřezovou výstavu s hračkami z celého století, musela jsem nějaké ty věcičky mít.

Zní to dnes jako pohádka, ale skutečně jsem na burzu vyrážela s přáním, najít něco ke starověkému Řecku, Indii, Japonsku – a ono se mi do ruky přece jenom něco dostalo. Jen jeden ručně malovaný talíř měl smůlu. Dala jsem si ho k nádobí na stranu, abych opatrně očistila prach, jenže než jsem cosi dodělala, snad na zahradě, manžel mezitím ohřál horkou vodu kvůli svému čištění. Se zbytkem, jako vždy, umyl nádobí. Vstoupila jsem do dveří ve chvíli, kdy znechuceně s drátěnkou v ruce hořekoval, že z tohohle blbýho talíře pořád padají kusiska bordelu…

Protože jsem v dobách, kdy mi ruce sloužily i na celé hodiny provozování jemné motoriky, zkusila mnohé ruční práce, nesmírně si vážím všech kousků, i těch potrhaných, co dneska všichni vyhazujou. Před časem, co se mi zdá dávným, ale zároveň jako by to bylo včera, jsem se seznámila s nedalekou rodinou na hrázděném statku, která organizuje leccos kolem středověkých řemesel a taktéž kutí ve vlastní kovárně. Arrigos znají sice spíš po Evropě, ale mí čtenáři už cosi vědí jistě i z mého blogu, jsem ženská ukecaná. Zkrátka a dobře, Vendula Aubrechtová mi nabídla, abych krajky a hadříky provětrala u nich na přátelském setkání. Však se to ke statku hodí – a já mám opravdu věci víc, než staleté. Prababiččina truhla, říkala. Následovala velmi veřejná akce na tvrzi Pomezná a na hradě Hartenberg.

Tam už padly úvahy o Nelahozevsi, kde se ale musí mluvit anglicky, jde totiž o akci, kdy si světová firma objednala a pronajala zámek a chce  další program. Má to být interaktivní, tihle lidi si na všechno sahají, i pár dětí se objeví…

Výstava je v mém podání interaktivní v tom, že nechám lidi osahat staré hadříky, za což by měli v muzeu omlácené paprče. Dotýkání se  materiálu je hodně důležitým zážitkem. Napadlo mne ještě přitáhnout mimina, obléknout je jako v sedmdesátých (zlatej barák, kde se nic nevyhazuje!), ať si rozbalují, jak to bylo. A dřevěný evergreen, hromada klasických barevných kostek. Odrbáváme chodbu, rozebrali skříň, tak i dvě stejně velké desky na stavění budou. A pod tím deka, co jsme tahali na koupaliště, zkrátka retro jak dvě nohy.

Jen ta angličtina… Už jsem tu v úvaze o svém jazykovém nadání kdysi uvedla, že jsem s těmi hrstmi slovíček z různých jazyků leda polygloglo, ale bylo také evidentní, že třeba prozkoumání učebnice z kurzu pro začátečníky bude nad moje síly. Jsem totiž děsná a třeba ty čtyři přednášky pro Chotěboř (Festival fantazie) před čtrnácti dny mi zabraly dva měsíce příprav, kdykoliv jsem nedělala cosi dalšího. Něco mne musí živit, na zahradě všechno dozrávalo, v baráku rekonstrukce… Že v tom byly i jarní výstavy, to se počítá jen z části, u žehlení a skládání totiž můžete sladce přemýšlet – i o mrtvých z první světové. Na anglinu chyběla během těch posledních dvou měsíců kapacita sil a vůle, marná sláva.

Jistí to cedule a taháky. Strejda Google lehce odbrnkal všechny záludnosti, které jsem přes něj z češtiny převáděla a já dokonce zvládla průvodní leták (samozřejme zkontrolovaný). Kamarád YouTube ve chvíli mé naprosté únavy vytáhl ze svých střev I have a dream (ABBA), kde je titulek český i anglický. Netušila jsem, že si pamatuji časování zrovna tohohle slovesa. I´m ano, ale zbytek?

Nebudete tomu věřit, ale on i Hrnčířský jazz v Novém Drahově byl dobré opáčko. I tam došlo u několika písniček k českému doprovodnému slovu. Bylo skoro orgasmické slyšet a vědět, o čem se zpívá ne proto, že mi to řekli, ale že ta slůvka znám! Přesto pokorně doznávám, že jsem prostě o mnoho víc nesvedla. Jen dvě tři listování, abych si osvěžila číslovky, zkontrolovala taháky, vyhledala dalších pár sloves. Třeba building, když někoho hodlám pobízet ke stavění.

Trémou jsem nespala, horkem taky ne, cestovní horečka je moje oblíbená zábava. A víte co? Já si fakt i pokecala! Tedy skoro, protože když jsem se zasekla, drze jsem dala té paní ze Skotska přečíst tahák o tom, že jsem social worker a skrzevá práci se seniory a jejich vzpomínkami… Občas jsem byla i docela vyklepaná sama ze sebe, že jsem prohodila cosi o tom, že girl může stavět z kostek nebo že v albu jsou místo fotek original collars či co… Chytala jsem to snad z luftu, což mi poté dávalo docela zabrat. Cože, já, která si na Něvském prospektu radši kupovala pohlednice česky?! Ale bylo to moc fajn, to vám přiznám!

Jako vše i tohle má svou odvrácenou stranu. Tou ovšem nebyl úděsný hic ani trochu větší časová vzdálenost od středověce oděných kolegyń a kolegů – ostatně i Valdštejn byl upřímně zaujatý. Já se totiž rozhodně nemohu chlubit před svým potomstvem. Synek, co umí hlavně německy, byl svědkem, jak neuvěřitelně umím zkopat jednoduché testy z gramatiky. Chodil se mnou na stejný kurz a zná odvrácenou tvář mých snah o učení. Zbytek si pindá anglicky odborně i konverzačně, utopili by mne v několika větách. Jojo, těm se chlubit není s čím, jsou moc dobří a jazyk je pro ně samozřejmostí. Jdu si pustit YuouTube  a vyhledat titulky.  Jen manžel uznale pokyvuje hlavou, že on by tedy (s tím, co zná- a že krapet víc, když leze na weby pro informace) do toho nešel.

Udělal to nejlepší, když přímo u mé angličtiny nebyl. Šel do chládku na točené a tím pádem mne zbavil dalšího rizika trémy.  I jemu patří dík, čest a sláva.

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama