Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Spory o mravnost

Základní spory těchto dnů se podle mého zjištění odehrávají kolem mravnosti a mravů. Nebudu šťourat do politiky nebo toho, kdo je majitelem Astratexu, který nabízí komickou sadu na domácí šití. Zamýšlím se v těchto chvílích, kdy se blíží konec prvního vyhlášeného stavu nouze, nad reptáním kolem drzosti těch, kdo roušky prodávají.

Beze sporu každý uzná, že máme mezi skutečné hrdinky a hrdiny těchto dnů. Ženy jmenuji jako první jen proto, že je jich většina, jakéhokoliv věku, i přes stovku (!).  Šijí a rozdávají roušky. Zapojila se vietnamská komunita, v Aši i mongolská, podnik Loana o chlup (stovky km vzdušnou čarou) dál prý změnil výrobu, jistě se přidávají další. Pokud někdo zabrzdí nebo už zabrzdil šíření viru, je to taktéž každý jedinec, který třeba remcá, ale nos a ústa zakryje. Česko zase tuší cosi o tom, že jsme byli textilní velmoc a ještě leccos umíme.

Zároveň se objevují nové a další hlášky nad tou hrůzou, že někdo roušky prodává. Hnus! Hyenismus!

Tak to prrr! vážení. Po době nouze a statečného boje za šicím strojem, kdy leckteré švadlence bušili na dveře, aby dala roušku, došila roušku a nenechávala čekat, byť má děcka a dokonce chodí do práce – nebo je již v požehnaném věku, nemocná a tak dále, přichází jiný čas. Hory roušek u nás na Ašsku a Chebsku jsou rozdávány seniorům, všem zaměstnancům, včetně třeba obsluhy benzínky, prodavačkám, na potkání. Složky IZS dostávají i nášupy kalorické a osvěžovací. Vše zmíněné ochraňuje dárce i darované, to byl a je smysl dění. Uklidňují, vnášejí radost a optimismus. Někdo totiž myslí i na ty, co jsou na prahu vyčerpání, na ty, co se bojí vyjít z domu, co nikoho nemají.

Teď začínáme čas druhý. Základ je rozdán, slouží. Nyní si může skoro každý dovolit látkové roušky přepírat, žehlit (Proboha, zapomeňte na tu blbost a pohodlí mikrovlnky! Roušky tam shoří! Nebuďte líní zapnout žehličku!) a nosit do alelujá. Může si sbírku roušek rozšířit na více kusů, může si je DOKOUPIT. Ano, dát někomu vydělat, byť jen symbolický obolus (jsou lidé, co je prodají i do 50 Kč/kus). Věřte, že materiálově a energií se to pořádně ani nesrovná, hodnota práce je v tom případě dar. Každá doma šitá rouška je originál, případně součást modelové řady, neopakovatelná vzorem i provedením. Navíc je vysokoprocentní bavlna dnes  vzácná, lidi kvůli tomu stříhají povlečení.

Tudíž není naprosto nijak nemravné či k odsouzení, pokud někdo roušku nabízí k prodeji. Musí se totiž také žít, musíme myslet, co bude potom. Byla jsem OSVČ, pro zdravotní stav nezaměstnatelná jinak, než rukama. Takže i tak nic moc, mívám necitlivé prsty poté, co jsem jako padesátikilová sestřička sama pohazovala metrákovými pacienty. Pacient totiž nebyl břemeno, kdybyste nevěděli. A přebalovat se muselo několikrát denně, nebyly pomůcky na jedno použití, měli promáčené podložky i prostěradla.  Poté, co jsem na počátku devadesátek narazila na to, že platím pojištění jak mourovatá, ale třeba na paragraf  nebo sociální dávky nárok nemám, neb jsem hnusný kapitalista,  jsem opravdu s úzkostí myslela na dnešní holky samoživitelky, co zůstanou viset nad vodou. A abyste věděli, i tyto, které se hrdě živily samy, šily zdarma jako o život! Jde prý přece o roušky, za TOHLE by jim bylo blbé něco chtít.

Na prahu stáří prý přichází moudrost, tak si ji ode mne  koukejte poslechnout: Je a bude normální od této chvíle roušky nabízet za peníze! Můžete si totiž vybrat vzor, typ, provedení, barvy a dekor. Ani látková rouška za 149.- Kč není drahá! Pokud nemáte chuť, nekupujte, složte si šátek, sešivejte kancelářskou sešívačkou, choďte jen se šátkem „na lupiče“. Nikdo vás nutit ke koupi nebude. Jestli se vám to z principu nezdá, hledejte chybu u sebe. Včetně nějaké té pokory – jakým právěm soudíte?

Pokud najdete cosi levnějšího, švadlenka jen cudně vypočítá materiál, počítejte s revanšem (protože jsou fakt děsný a příšerně zalité v betonu sebevražedného studu) a objevte v sobě studnici již zmíněné pokory a věčných díků.  Není to totiž samozřejmost nebo vítězství nad hlupstvím druhé strany. Já vím, že je v nás radost z levného pořízení čehokoliv (sama bych v tom mohla školit), ale zde již platí, že rouška má vyšší hodnotu, než ještě dnes chápeme.

Mravné je práci ocenit.

 

P.S. Protože opět dochází na má slova ohledně vyprázdněných špajzek a rozpaků, jak s jakou surovinou zacházet, opět nabízím na mailu HM.respekt@seznam.cz základ pro hospodaření s omezenými financemi. Články o tom zapadly v pěně dní, proto oživuji. Nestyďte se, můžete i volně šířit mezi ty, co to podle Vás mohou potřebovat. Mlčenlivost zachovávám.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama