Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Rozesmátá vize.

Spalo se mi sladce a nechtělo vstávat. Kdybych ale tušila! Koukla jsem do programu a honem pustila televizi alespoň na kousek. Proč? Končila komedie Zdeňka Podskalského Žena v trysku století.  Smála jsem se alespoň posledním scénám, kdy dokonalý umělý muž Adam Břetislava Slováčka Evě v podání Dagmar Veškrnové lezl na nervy a ona se rozhodla podstoupit vynětí žebra, aby se opět mohl stvořit muž současný, naprosto normální se všemi negativy, jak ho známe. Průvodcem byl Viktor Preiss a závěrečné slovo si ponechal samotný Zdeněk Podskalský. Muže varoval, i když dodal, že jsou prý nepoučitelní – ale pozor, mohou se jednou probudit v inkubátoru.

Zasmála jsem se jako mnozí, kdo viděli televizní zpracování z roku 1987, „originál“ ve Vinohradském divadle dávno předtím nebo divadelní představení současná kdekoliv po naší zemi. Komedie se hraje stále, ale ve mně budou stále hlavními představiteli Jana Brejchová, Jaromír Hanzlík a úžasná pokušitelka Jiřina Jirásková. Moc na tom nezmění ani rozchechtané přerušení, jehož příčina ke mně tehdy na galerii nedolehla – v době obrozenecké se Hanzlík s Brejchovou na scéně několik minut doslova svíjeli smíchy.

Přesto jsem rázem zatoužila zase tu skvělou hru uvidět a hledala, kde by to šlo. Zavanula mi časy před svatbou a Prahou a maminkou, která nám přenechala lístky. Procházkami v parcích a chumelenicí na Vyšehradě, kde jsme se brali. Vůněmi Petřína a kytičkami u Máchy, nostalgií v bludišti, gotickým uměním v Jiřském kláštěře… Ach jo!

Ze tsunami dojmů a vzpomínek náhle vyskočila právě ona poslední slova. Moudře a vlídně vyslovená a přesto právě dnes varovná víc, než bych kdy věřila. Jsme ve fázi, blížící se výrobě dokonalého robotického Adama, který dokáže uspokojit jakékoliv touhy – mimo normální vztah muže a ženy, který vyžaduje vzájemnou toleranci, porozumění a spolupráci. Nejdřív se naši Adamové zřejmě zaměří na poskytování dokonalých sexuálních služeb.

Doslov mi silně rezonuje s pangejty, do kterých poslední roky skáčeme, aniž bychom se chytali zlaté střední cesty mezi nimi. Zdeněk Podskalský,  čaroděj laskavého a moudrého humoru, by se před několika dny dožil osmdesáti pěti let. Chtěl by se jich ale dožít? Moudří neradi vidí, že se plní, co předvídali jako značné přehnané. Před čím (možná nechtě) varovali. A bylo to marné, je to marné, bude to marné nadále.

Nebo ne? Stane se zázrak? Odpověď je skryta v každém z nás. Možná se přece jenom odehraje skutečnost, jaká se do hry nevešla. Možná však těžce zmoudřelé Evy dojdou až tam, kde budou nuceny poskytnout svá žebra, aby opět hledaly cestu k rovnovážnému partnerství – a možná muži budou přece jen plošně schopni nárokům moderní doby dostát. Bez mocenského přetahování, využívání převahy silové nebo psychické.  Je to dnes vůbec uvěřitelné?

Hm, no tak nic. Obě strany se musejí hodně učit, což nikoho nebaví. Takže se pokorně vracím k rozepsané budoucnosti na Marsu. Ta se mi jeví reálnější.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama