Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Poturčenec horší Turka

Moje maminka měla v záloze mnoho průpovídek, snad pro každou příležitost. Jestliže se však sama  hlasitě smála při čtení Saturnina, jistě na sebe nevztahovala karikaturu hrdinky, která byla příslovími doslova posedlá. Nebyl důvod, ona jen trefně glosovala a nepřeháněla to. Průpovídky a rčení převzala od své maminky a sama se také často přistihnu při jejich používání.

Dnešní ranní posezení se snídaní a čajem nedopadlo málem nejlíp, protože jsem se zakuckala nad novinami. Přesněji nad včerejším komentářem o mítúvací moderně při novém uvedení Carmen v Itálii. Jelikož nenávidím bohorovné předstírání, že všichni přece vědí, co tím básník myslel, hned vysvětlím: Carmen na přání ředitele divadla a místní politické špičky neumře zabitá milencem, který ji omrzel, nýbrž se stane jeho vražedkyní. Picne ho prý jako zajíce. (A pistolce se taky nechtělo spolupracovat, prý při představení selhala, což se lidem náramně líbilo.) Odměnou snaživcům, zosobněnými přítomnou postavou poslušného režiséra, bylo pískání a dupání na protest, samotné výkony účinkujících prý byly naopak vysoce oceněny potleskem.

Zatímco se kulturní veličiny klepou jako ratlíci, že se sáhne na další tragické ženské hrdinky, já si všímám jiné stránky. Totiž onoho buranství, které nedohlédá skutečných rozměrů poselství daných děl. Ano, někomu se může zdát špatné, že Cikánka opovrhne zanícením mladého muže z vyšší vrstvy, než je ona, zvláště, když ho především využila, aby se dostala z vězení a je za to krutě potrestána zabitím. Mladý bílý muž se zničeným životem si hodně dovolil, fuj. On ji, chudinku, zneužil a týral tím, že byl dost neschopný obstát mezi pašeráky. Kdyby jen to, starosti s ním byly, vždyť se musel schovávat, neb dezertoval. A pak si ji zabije, hajzl.

Každý může interpretovat děj příběhu sličné svůdnice po svém, každý ho může vnímat jinak, ale kroutit ho a překlápět do politicky výhodných odlitků je cosi jiného. Je to znásilňování a to se ke kampani hodí právě jen jako ty nejspodnější, nejvíce páchnoucí proudy jedovatých kalů civilizace. Protože i sama mítúvací kampaň se stala zajímavým politickým artiklem a prostředkem k oblbování voličů. U nás by to ještě šlo, my se ještě jen zvolna věnujeme skutečné podstatě, které ji vyvolaly.  Bohužel již i s tím, jak zavrhujeme právě onu průvodní hysterii z vnějšku. S ní by leckdo rád vylil z vaničky i ubohé původní děcko, samotný problém současných vztahů mezi muži a ženami. Což je také politikum, neboť každou „čistou“ myšlenku a ideu  lze mocensky využít k lepším zítřkům.

Přímý boj za jakoukoliv očistu mívají v rukách zanícení tvorové, ať mladí věkem, nedozráním nebo jakousi retardací  kvůli nenaplněným potřebám.  Mluvím o boji, který sáhne k hysterii i fyzické agresi, jen aby bylo po mém. Však víte, účel světí prostředky. Uznávám diskuzi vědoucích a znalých s těmi, kdo se zajímají a ptají – což je odlišná dimenze.

V takovéto diskuzi se totiž může vysvětlit mnohé.  Ukázat další hlediska. Společensko historická, tehdy to o mnoho líp dopadnout nemohlo.  Žilo se tak a tak, jde o příběh z toho či onoho času, respektujme reálie, společenský pohled, poptávku, vnitřní důvody, proč Mérimée tohle psal a Bizet zhudebnil. Dále tu nemusí být prvořadý původ těch dvou hrdinů, jejichž společenský rozdíl původu zvýraznil dané drama, díky cikánskému původu dívky zabrnkal na romantickou strunu. Motivu Cikánů a představě svobody a volnosti se neubránil v těch dobách snad nikdo. Byly protipólem maloměšťáctví, v němž se nadaní lidé doslova dusili. takže drama svobody versus konvence. Jsi přece má!

Mnoho významných děl má více vrstev, které se člověku mohou postupně odkrývat s tím, jak sám dospívá a zraje. Pokaždé lze stejný příběh vnímat jinak. Někoho tedy osloví postava mršky, co se dovedně dostane z basy a potom se jí ten naivní ťulpas zavěsí na nohu jako koule a ještě si myslí, že ji vlastní. Jinému zase připadne, že slušný mladík podlehl vlastním představám o rytířství a osudové lásce, aniž by unesl zhroucení svých představ. Nebo vidí nespolehlivou Cikánku jako tvora mimo slušnou společnost, která stáhne solidního mládence ke dnu. Další rozezná nespokojeného maminčina mazánka, který nemá ponětí o skutečném životě, nemá vlastní představu o tom, co by chtěl dokázat, a po prohře se nezmůže na nic víc, než kousat a ničit. Máme tu také silnou ženu, která umí zacházet se vším, čím ji Pánbu obdařil, dokáže manipulovat i bandou podloudníků a hledá podobně silný protějšek, kterým může být nejdřív jeden vojáček, ale po jeho zevšednění právě idol všech žen, statečný toreador. Don José je jen epizodka. Nemusel být, mohl se přece líp uchytit mezi podloudníky a vypracovat. Měl příležitost, nevyužil, jeho smůla. Ještě jednou schopná, chytrá dívka, která vyniká nad průměrné okolí, ale sama ještě neví, co vlastně chce, jen chytá příležitosti za pačesy. Ví jen, že by měla být jiná, výjimečná, mít se líp. Je mladinká, má na to stejné právo, jako sotva dospělý Don José. Ztroskotají společně. A naposledy je tu stejný příběh s rozdílem pohledu: Don José byl pro Carmen nějakou možností změny, přitahoval ji, stál výš, než ona, líbil se jí, ale změna nenastala a nic z toho, čím ji krátkodobě okouzlil (včetně toho, že byl aspoň malým zástupcem moci), nepokračovalo. Jen si na ní vybíjel zničené ambice, o kterých si myslel, že je měl. Zaútočil na ni stejně vražedně, jak to dělají jiní neúspěšní a neschopní násilníci mezi námi dodnes.

Vždy je tu příběh nadějí, vášní, síly, slabostí a omylů. Archetypální sled událostí pro zábavu i poučení. Těžko říct, nakolik lze obdivovat ty, kdo se jenom pobaví, znalecky ocení dobře odzpívaný part, aniž by se uhodilo na jedinou vnitřní strunku. Svrchu koukají na ty, kterými představení otřásá, kdo si potajmu utřou slzy. Právě ti „silní“ jsou však schopni pro „svatou“, jim sladce mocí a prachami vonící věc zasáhnout a cokoliv modelovat. Se zaujetím skoro vědeckým, aby ukázali a dokázali, jak vzali tu či onu ideu za svou. Chybí-li jim vnitřní zápal, musejí tím silněji mlátit davy po hlavě „důkazy“. Všechno se hodí, ze všeho lze vytlouci kapitál. Jak říkám, Poturčenec horší Turka.

Kéž nám Carmen dál umírá na jevišti ničena slabostí lidskou, avšak dál silná a svobodná jako její duše, která nepotřebuje vraždit pro vyšší zájmy jiných.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama