Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

O poště

Pošta, to je pojem. Víme, že nám zprostředkuje přání, balíky, dokonce i různé hlouposti se dají koupit. Teď se mnohde modernizuje, musíte si zadat pořadí a službu a jste na rozpacích, jestli vám u banky vezmou doporučený dopis nebo si máte vylosovat lístečků víc. Někde se tím provoz zjednodušil, jinde byly náklady přehnané. Tu a tam se to celé zadrhne. Jaké je být bez fungující pošty?

Na poštu chodím i služebně a s pošťáky dobře vycházím. Nedivila jsem se, že nadávají na ty spousty ptákovin, co jim vnucují a i když se nejdřív na poštu nějaká položka vetře s tím, že vlastně na počtu prodaných kusů nezáleží, stačí to mít  za sklem, rychle se to mění. Brzy musejí nabízet lidem něco navíc, potom už jsou podle prodeje i hodnocení. 

Po zkušenostech z předchozích let došlo u nás k protestům. I bylo shůry řečeno, že když se jim to nelíbí, můžou jít. Povídal pošťák manželovi, že ho docela láká jít dělat do Německa, že i toho pojištění by měl na důchod stejně, ale peněz vlastně víc. Jenom mu bylo hloupé položit klíčky od auta a jít, protože se někdo musí přece zaučit a tak.

Jenže se další vyjednávání očividně nepovedlo, výhodnější práce bez řevu nadřízených dlouho nepočká. Jednoho dne prásk! Zůstali jsme bez pošťáků. Třítisícové městečko i s okolím. Jen přepážka fungovala. Okres vyslal poštovního panáčka, který má sice své rodné město prošláplé a projeté skrz naskrz, ale na vršcích, kde jsou i čísla popisná jako náhodně vylosovaná z loterie, naprosto nenavazující (třeba 157 proti 131, vedle 126), bez jakýchkoliv názvů ulice v osadě se  třemi stovkami obyvatel, tady je úplně ztracený.

Reklama

A tak zatím „v teple“ u přepážky nemá daleko do pláče další nová síla, protože si tu vylévají zlost a strach lidé čtvrt i půl hodiny v kuse každý (to máte marné zastavit, když je někdo v ráži). Protože čeká na faktury a složenky a z té úzkosti se chce vykřičet na kohokoli, byť prý jako chápe, že nová slečna za to nemůže, ale je to šlendrián a co si to pošta dovoluje.

Poštovní panáček bloudí mezi poli a samotami jako zmatená lesní včela a jen občas se dozví, kudy správně dál. Vyprávěl mi, že se fakt špatně orientuje, když má u Vondráčkovic zahnout doleva a tam, co je hospoda, vlastně teď Vietnamec, ale počkejte, ten má už taky zavříno…

Navíc bývalo zvykem, že lidé se schránkou na poště v ní měli avízo a brali si doporučená psaní na místě, jenže podle nového nařízení musí zmatený panáček doručovat každému do bytu, o němž ani netuší, kde je. Lítá tu po městečku ještě dlouho odpoledne a samozřejmě dostává vynadáno na každém třetím kroku, vysvětluje, omlouvá se, plete se a už toho má plné zuby.

Zdá se, že už ty napjaté strunky praskají. Nejen na malinké poště, remcají i ve vedlejším městě. I tam mají do Německa blízko a nějak se nám tam střídají tváře. Je vidět únava a pokud prohodíte něco vlídného, zažertujete, hned je znát, jak to potřebují.

Nelze přece donekonečna jenom nakládat na lidi a odměňovat je dalšími a dalšími nároky. Viděla jsem, jak ukradené bylo nejvyšším šéfům nasazení při sčítání obyvatel, u nás pracovaly ženy i přes noc, jen aby se stihl termín. Běda, jak se spletly! Ty odměny se s prožitým stresem nedaly moc poměřovat. Mezi extrémními nápory sice nabídka pojištění, spoření, losů a časopisů vypadá jako brnkačka, ale když už se do toho počítají i hrnečky a kdejaké serepetičky, nedivím se, že se ozývá volání po očistě a skutečné pošťácké práci.

U nás dva stateční práskli dveřmi. Je to běs, už čekám na doporučený dopis týden a nemám ani avízo. Naštěstí v něm nebude nic termínovaného. Naše důležitější pošta došla včas, před velkým pošťáckým útěkem. Nevěším hlavu, jistě se už mnohé usazuje – ale zmatek trvá přes měsíc.  Dovedete si představit, že byste byli takhle bezmocní u vás?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama