Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Miloučké dopejsky

Člověk docela rád přispěje někomu, kdo má dobrý nápad. Přispět lze tím, že se člověk připojí, pomůže šířit myšlenku, sám odvede kus práce. Nebo pošle peníze.

Tady narážím na otázku, nakolik a komu je vůbec posílat. Amnesty International má milé telefonistky a písařky mailů, které do nebe vychválí vaši osobnost a lákají na poslání vyšších sum, protože jste právě ti úžasně sociálně cítící, zodpovědní vůči světu, zkrátka vysoce empatičtí a uvědomnělí. Petici občas podepíšu, ale po opakovaném čechrání peříček jsou jiné věci, kterým dám přednost. Maily a vysvětlování písemné chápu a beru, ale proč ještě vynakládají prostředky na téměř přímý kontakt? Jistě, vymámí víc peněz – a na co, na další telefonistky? Ocitli se na poslední příčce seznamu.

Lékaři bez hranic. Mám-li pár peněz, proč je neposlat, dělají hodně. jenže proč bych měla být dojímána fotkami z Afriky a vysvětlováním, jak tenká je něčí ručička? O jejich práci vím a osobní dopisy mne spíše znechucují. Pokud k nim přibyde brožurka, dám ji napospas veřejnosti, já to nepotřebuju. Kvalitní tvrdší papír, obálka – proč bych měla přispívat na něco, co mi vzápětí děkovným dopisem ukáže, jak se moje (většinou malé) částky rozfrncali? Pro mne je pořád i dvoustovka něčím, za co se dá pár dní jíst. Jsou tedy odsunuti ke konci. Možná je ještě do konce roku vylosuju.

Zdravotní klaun. Hm, zase děkovný dopis. S plastovou lupou. Akorát to zaneřádí životní prostředí, taková symbolická hračička, nijak kvalitní. Opět hééézký papír, obrázky, složenka – k čemu, když to posílám bankou? Stačilo by snad maximálně jednou za rok, ne? Když už si jedni až třetí musejí pleskat játra. Šup s nimi do losovacího koše.

Nakonec náš místní mobilní hospic. Je nutné ho podpořit, aby se trochu rozrostl a byl institucí, vhodnou pro jednání s pojišťovnami. Aby ho nemusely potřebné rodiny draze platit. Poskytuje i psychologickou podporu všem zúčastněným. Když došly peníze na benzín, jezdily sestřičky s ruksakem na kole. Míjíme se u lidí na konci cesty a vidím na vlastní oči, co a jak dělají. Škudlí každou korunku a prostě poděkují na FB. Tam se očividně zachází s mým darem nejlíp, to je nejrozumnější místo, kam přispívám.

Uznávám, že je pravděpodobné, že velkým organizacím někdo hodně pomáhá s tiskem a rozesílá vše skoro zadarmo – ale to nic moc nemění na tom, že když přispět chci, udělám to i bez dojáků. A vzhledem k záplavě pošty, kdykoliv se odvážím něco jim poslat, nějak přestávám mít chuť vybírat schránku. A protože je nejlepší prevence, tak adios, jste otravní. Místo vám pošlu peníze klukovi na vozíčku, který za ně bude mít asistenta na VŠ. Už teď si přivydělává a taky mu stačí poděkovat mailem.

Taky „milujete“ to „osobní“ mazání medu kolem huby?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama