Komentáře: Jak vyžít

Od: Anonym

Anonym — Wed, 22 Jul 2020 10:10:57 +0000

Od: HMu

HMu — Sat, 30 Mar 2013 17:46:08 +0000

Právě proto
jsem do článku i debaty zatáhla IN a COOL ve vnímání puberťáka, který prostě musí mít úroveň – a šanci, jak jim tu úroveň dopřát i v rozumně cenových relacích. Potravinářská folie velmi pomůže 🙂 Myslím, že hodně dospělých je schopno si uvědomit, že prostě na něco nemá a tak si to úmyslně proměnit na „krabičkovou dietu“ do kanclu atd. Jenže mládežníci mohou cítit jako křivdu, že se nevyrovnají ostatním, že jsou za „socku“, a to i v případě, že dokážou chápat rodinné chudší poměry. Je dobré jim v tom trochu pomoci, tohle je jeden z vyrovnávacích mechanismů.

Od: HMu

HMu — Sat, 30 Mar 2013 17:23:11 +0000

Tohle je zajímavá otázka!
Tím se totiž dotýkáte velkolepého problému a genderového k tomu. Práce takzvaně ženské jsou brány jako povinná otročina, ale to hospodaření a domácí vaření (a další) by mělo být vnímáno dost rovnocenně s prací, kterou odvádějí služby. To znamená, že pokud služby nevyužiju, protože pracuji kvalitněji, šetřím domácnosti hodnotu této práce a nejsem příživníkem ani v době nezaměstnanosti. Ať jsem muž nebo žena. Na druhé straně má můj čas dost velkou cenu, abych, v případě dobré služby, svůj čas ušetřila využitím jídla jinde (včetně možnosti sváteční atmosféry apod.) nebo úklidu, praní…
Každá činnost, včetně péče o děti a domácnost, hodnotu má- jak bychom jinak mohli ocenit chůvy a hospodyně? Pokud si uvědomíme onu hodnotu, pojí se k ní i respekt, případně úcta. Je věcí partnerů, nakolik zvládnou tu úctu a respekt vidět -a podle toho vztah funguje. Nebo méně nebo málo. Cena dobré práce je někdy vyšší, než by si členové domácnosti jinde mohli pořídit 😀

Od: HMu

HMu — Sat, 30 Mar 2013 17:12:39 +0000

Bohužel
i v dobách velmi šetřivých jsme taky někdy plýtvali. Takže v tom nejste sami 🙂 Podstatou, řekla bych, je omezená možnost právě toho „něco s tím udělat“, jestliže například chleba je dnes upečen z nekvalitních surovin (vysoký podíl starého chleba). Jinak lze víceméně cokoliv splatlat s vejcem, strouhankou, kořením, případně trochou nastrouhaného eidamu na osamžené placičky, jako nějakou nádivku (třeba pod kůži podvyživeného kuřete před pečením, ale tady pozor na vyšší podíl sýra, vyteče), dají se dělat topinkové pomazánky nebo plesknout těstíčko na chleba a tou stranou na pánvi osmahnout. Vlastně mne takovéto vymetání lednice docela baví. Nebo se zbytky vezmou a darují někomu pro zvířenu.

Od: Petra O.

Petra O. — Sat, 30 Mar 2013 13:34:47 +0000

no ale co je cena práce?
je to trošku abstraktní pojem pro mě. Jakou ta práce má vlastně hodnotu? Když si něco udělám doma jak zhodnotím cenu své práce? Můžu pak na nějakou dohodnutou výši převádět veškerou svou činnost, ale ve skutečnosti žádnou peněžní hodnotu jakákoliv činnost mít nemusí.

Když byste vařil sám pro sebe, tak chápu, že je možná výhodnější chodit do restaurace. Pro víc lidí se vařit opravdu vyplatí. Já zase musím často jíst mimo domov a ani jídlo v restauraci mě neuspokojuje tolik jako domácí strava. Mám spíš pocit zkaženého žaludku a nemám na to klid.

Od: Petra O.

Petra O. — Sat, 30 Mar 2013 13:29:13 +0000

bagety a tady ty předražené věci
to máte pravdu. Prodejny Subway – jeden kus pečiva vám naplní listy salátu, někdy kousek kuřecího masa – ale tak dva tři víc ne, rajče, sýr, a to celé vám zabalí jako by to byl poklad hodný své ceny – kolem 80,- Kč. Já to nechápu. Někdy je to opravdu z nouze ctnost, když není kde si koupit svačinu a člověk nic k jídlu nemá. Ale ve městě, kde je hned na proti pekárna a za rohem potraviny nebo několik restaurací, kde se člověk za obdobnou cenu nají nějakého menu, se mi to zdá jako zlatý důl. Zákazníků mají dost. Je to prostě in.

Od: Petra O.

Petra O. — Sat, 30 Mar 2013 13:14:36 +0000

my jíme málo a i tak plýtváme
a nechápu, jak to dělají ostatní, kteří nakupují víc než my a jak to zpracovávají? Buď se přežírají nebo to taky vyhazují.

Od: HMu

HMu — Tue, 26 Mar 2013 11:56:29 +0000

ještě jedna citrónová:
když se mi při nastydnutí klanu a velké spotřebě čaje nahromadí půlky citrónů – nebo nějaký odejde, tak hodím do hrnce s vodou a chvíli vařím (plesnivou půlku u zkaženého odkrojím). Zašlý smaltovaný hrnec zesvětlá, vývar můžu použít třeba na omytí dlaždic v koupelně a na wc.
Pár kapek citronu mi pomůže od zápachu rukou po čemkoliv a také mne zbaví většiny zabarvení kůže (třeba červené zelí barví úžasně 😉

Od: babza

babza — Tue, 26 Mar 2013 11:22:26 +0000

No tak já vám, dámy,
přidám jeden svůj originální nápad hodný následování. Teď před velikonočními svátky se mi zase vyplatí.
Vymačkané půlky citronů, které jsem napřed (ještě celé) umyla, nevyhazuji, ale uschovám v sáčku do mrazáku. Když potřebuji kůru do cukroví, krásně a lehce se ostrouhají a přitom kupodivu se ta skořepina neproboři:-).

Od: HMu

HMu — Tue, 26 Mar 2013 07:16:38 +0000

asi nejste z obchodu,
ale pokud nebyly páky na to, aby člověk dostal peníze za své zboží – a u marketů to byly statisíce, které dříve, před nástupem hypersuper, dostal obchodník zpět maximálně do měsíce, bývaly už v zaběhnutém kolotoči i s rezervou na nové stroje, opravy, rozšíření a další investice, tak to bylo likvidační. Plus měly řetězce velké daňové úlevy (rok až tři, myslím), našinci nic. Vy posuzujete situaci dnes, já vysvětluju kořeny, u kterých jsem byla. Bodejť by dneska lidi nebyli obézní, když se i díky státu přecvičili na totální neschopnost samozásobování. Pokud si všimnete konkrétních údajů o cenách, které jsem tu uvedla (zelí kilo za dvě kačky, a dodám v době, kdy sazenice stála přes korunu a pytlík semen 6-7)je jasné, že to byly ceny podhodnocené a nikdo neměl šanci obstát. Od r.1997-2000 jsme s chutí jezdili do města, kde se Lidl a Kaufík cenově mlátili v ovoci a zelenině. Ceny lepší, než za socíku, o výběru nemluvě.