Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Já i ty, spousta z nás

Osvobození, úleva, zvědavost, znechucení, nevíra, pocity ohrožení. To je jen malé shrnutí dojmů posledních dnů, poté, co se začala světem šířit vlna výpovědí „Já taky“. Komentáře plní Facebook, Lidové noviny se chytly příležitosti a umožňují čtenářům posílat své příběhy.  Mnoho žen, ale také mužů vypráví o tom, jak zažili drzé útoky na svou osobu ve sféře, považované za velmi intimní. Vyvstávají otázky, cože tak najednou, dokonce se naráží na to, že ta naše demokracie nestojí za nic.

Rozumím znepokojení mužů, že se tu útočí na ně, hlava nehlava, protože nechtějí být zahrnuti do množiny hajzlíků, využívajících příležitosti, převahy, síly a moci. Je však dobré i to, že se odhalují pohledy z druhé strany. Leckteré zástupkyně „slabého“ pohlaví na tuto strunu mistrně brnkají a dokážou deptat právě ty „slušné bílé muže“, kterým jako by hrozilo vyhynutí nebo genocida ve jménu kolektivní viny.

Podle mne zažíváme především klasický úkaz pukání hnisavých vředů. Jakmile se otevře cesta, jak se zbavit skrývaného břemene, jde všechno rychle ven. Jako láva ze sopky. Znáte to možná z vlaku, náhodných setkání, náhlých svěřování, která dokážou udivit i vyděsit. Pokud dojde svěřování do určité hloubky a je příležitost pokračovat, náhle nelze přestat, člověk ze sebe musí vyprázdnit všechno. Podobně, když se naskytla tato příležitost, zbavují se skrytých bolestí, ponížení a znechucení spousty žen. Proč ne dřív? Nejspíš proto, že právě teď dozrál správný čas, je k dispozici dostatečná možnost vykřičet detaily do světa, lze se postavit po bok slavných tváří. Náhle se mnoho lidí (žen i mužů) dostává do společnosti milionů, najednou nejsou sami, sdílejí stejné pocity. Fenomén přiznání, který nyní ve vlnách oblévá svět, přináší úlevu a může uzdravovat nejen přispívající, ale velkou část společnosti – jakékoliv, nejen tam, kde bijí na poplachy vyděšení jedinci jménem „bílého muže na vymření“.

Nevzniklo to náhle, v tomto ohledu nebývaly zlaté staré časy, naopak. V dějinných souvislostech snadno objevíme, že stačilo málo, aby byla zpochybňována ženská čest, ničila se její pověst – a samozřejmě se dostala kdejaká příhoda právě do těch hub, které „věděly své“ a s gustem si vychutnávaly kdejaké detaily, případně daly „sežrat“ oběti, co se dalo. Strach z výsměchu a ostudy zamykal ústa, případně se k tomu připojila hořká zkušenost s nevírou okolí, otočením události, osočením z provokace a necudného chování. U obětí chlapeckých a mužských je trauma stejně závažné, protože prolomené mlčení znamenalo podobné ohrožení celé budoucnosti jak jedince, tak jeho rodiny. Jen vzpomeňte na provalení sexuálního zneužívání kněžími. Vždycky to tu bylo, vždycky se oběti trápily,  až na malé výjimky ustupovaly – včetně útěků jinam.

To dalo mnoha lidem obrovskou zbraň, moc a také vědomí beztrestnosti, nepostižitelnosti. Co víc může potěšit nýmanda, jakkoliv neschopného jedince, který si může dopřát takové povyražení? Ať muž (bohužel často ve většině případů, ať už útočil na ženu, muže nebo dítě) nebo žena, vždy propadá pocitu vlády nad světem. Alespoň tím svým malinkatým, jestliže za nějakými zdmi venku nestojí za zlámaný groš. Kompenzuje buď vlastní minimum přemýšlecích kapacit, odbornosti, dovedností nebo vzhled, outsiderství v dávnější době. Je v tom hluboké vnitřní buranství každého obtěžujícího individua, protože ho nezajímá poškození druhého, jen a pouze výhra v daném okamžiku.

Osobně beru vlnu „Já taky“ přiznání jako dobrou příležitost k diskuzi a zrání společnosti. Obstojíme nebo zvítězí hlasy, které problém odmítnou jako projevy hysterie? Jsme na dostatečné úrovni, abychom příležitost nepropásli?

A ano, já taky 🙂

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama