Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Ikarie a XB-1

Zdá se vám, že píšu název známého filmu nějak divně? Skutečně nejde o film, nýbrž o literární časopis, který se po dvaceti letech proměnil.

V roce 1990 Ondřej Neff, Pavel Kosatík, Jaroslav Olša ml., Vlado Ríša a Ivan Adamovič založili časopis, který nazvali podle dosavadního fanzinu (což je časopejsek, vydávaný skupinou nadšenců pro další nadšence) – a ten, jak je zřejmé, mohl být nazván pouze a jedině podle zmíněného filmu. Nový časopis byl určen pro všechny, kdo si rádi počtou v povídkách ze sféry sci-fi, fantasy a hororu. Nejen to, mohli si přečíst o zajímavých technologiích, nových filmech, recenze knih a komiksů, případně, co nového zrovna vychází. Ano, byl to už tehdy časopis velmi, velmi plný písmenek, ale stejně tak tehdy těžko sehnatelný.

Po třech letech se šéfredaktorování ujal Vlado Ríša a časopis vycházel pod křídly nakladatelství Mladá fronta.  Kolem Ikarie se objevovaly další časopisy, kde jste mohli číst povídky, dokonce i české, například Nemesis, ale neměly dlouhého trvání. Navíc z české sceny zmizelo cokoliv tak plné písmenek k různorodému čtení, ať už se to jmenovalo jakkoliv literárně.

Dráha Ikarie se dá popsat asi tak, že dostála svému zaměření. Sama její existence byla žitou fantastikou, protože přežila i pokusy o formátování z vyšších míst, jakým byl například křídový a barevný střed, protože běžný marketing měl pocit, že barevné obrázky zvýší prodej časopisu. Jenže lidé chtěli hlavně ta písmenka, která tu dál vycházela v menším fontu, než je vhodné pro běžného čtenáře hezkých časopisů. Bylo tu mnoho nerozpatlávaných informací. Dokonce ani nepotřebovaly  takové ty  vložené citace z textu, které mají upoutat nebo méně gramotné informovat, cože to čtou.  Pro odborně studované managery bylo velmi divné a podezřelé, že časopis neskomírá, že jeho prodej stoupá, třebaže se tiskne  na obyčejném papíře a jak jsem již uvedla, obsahuje i texty českých autorů.

Reklama

Oni se totiž čeští autoři, zvláště ti neznámí, jen tak k vytištění nedostali už od počátku 90.let. Nejdřív se sem navalili dosud zakazovaní spisovatelé a s nimi překlady kde čeho, co se k nám nemohlo dřív dostat. Ikarie se nových jmen nebála, ona dokonce  vyhlašovala soutěž Ikaros, kde bojovali o uznání spisovatelé publikující i potěrovití. Informovala o dalších soutěžích v oboru, o setkáních příznivců fantastiky, přinášela reportáže a rozhovory s tvůrci.

V roce 2010 přišla sprcha, když nakladatelství Mladá fronta rozhodlo, že o takový časopis nestojí. A myšlenka Ikarie tehdy plně dostála žánru. Zmrtvýchstání,  nesmrtelnost, klon? Můžete si vybrat možnost, která vám sedne líp. Objevila se XB-1 se stejnou grafikou a obsahem. Vyhlašuje dál svou soutěž, tentokrát – jak asi? Správně, Daidalos. Bohužel je jakákoliv změna pro čtenáře/zákazníky velmi nepříjemná. Ne všichni zřejmě projektu uvěřili a čtenářská základna se rozšiřovala pomaleji, než bylo třeba. Přihoďte ještě krizi, během níž lidé přestávají kupovat knihy a koukají spíš na to, kolik se za tu či onu sumu dá pořídit potravin.

Ne, že bych slyšela trávu růst, ale trochu jsem o starostech věděla a usilovně držela  poslední  měsíce  palce. Není to těžké, stejně  píšu hlavně prostředníčky… Marně. Nestačilo to. Dnes držím v ruce červnové číslo Ikarie a smutně čtu editorial Vlada Ríši o tom, že nelze ve vydávání pokračovat. Přitom ještě minulý měsíc jsem začala věřit, že se daří, Vlado Ríša nabídl čtenářům, aby se do psaní  úvodníků zapojili.

Bolí to. Včetně vědomí, že XB-1 zaniká, aniž by kulturně založeným lidem (co se v ochraně kultury  veřejně angažují),  nějak vadilo, že mizí takovýto unikátní časopis, jehož 80 stran  plnila především písmenka. Čtená písmenka, slova a věty. Sledovaná nebo psaná prvotřídnými redaktory, s vysokou úrovní jazyka.

Ovšem, řekne si leckdo, fantastika, to je přece taková ta blbost s Marťanama, tak co?  Budiž, i ti Marťané se objevují, a proč ne? Copak nejsou ve vzduchu plány na let k nejbližší planetě? Inu, každý má nárok na názor a vkus. Jenže, holenkové, českými mistry žánru byli přece Arbes, Neruda, Čech, Čapek, Nesvadba a další. První mně známá dětská fantasy vycházela ve Vilímkově Malém čtenáři ve dvacátých letech… Přemýšlení nad tím, co nastane, jestliže je něco „jinak“, spojuje mnoho generací přemýšlivých lidí, dokáže varovat před nebezpečími vývoje, technologií a hlubinami v člověku samém. Učí  další nové generace vyprávět o snech a trápeních, jaké další vývoj mohou provázet.

Ano, jsme v malém Česku, moc se té zdejší tvorby nezpopularizuje třeba zfilmováním. Snadno se může zdát, že je většina psaní spíš nějaká braková jako do vlaku – a proč by se nepsalo i něco lehčího? Stejně, jako jsou lehká čtiva o lásce nebo kovbojích. Nikdo nevnucuje a nepředstírá, že se to či ono napsalo hlavně pro pobavení – ale tušíte, že se píše i dost vážně,  kvalitně, na vyšší úrovni?

Tohle nám uměla Ikarie a po ní XB-1 zprostředkovat, pomáhala orientovat se, smáli jsme se spolu s ní nad úžasnými velkofilmy, které jsou zaměřeny víc na efekt a ždímání peněz, než na smysl. Obdivovali jsme se poctivým výkonům v branži na všech úrovních a ve všech kategoriích tvorby. Byl to skutečný literární časopis pro normální lidi, ba dokonce jediný takový nepolitický, který jsme tu  měli. Pamatujme si jména tří posledních mušketýrů, co byli čtyři: Vlado Ríša, Jaroslav Jiran, Martin Šust a pověřený vydavatel Filip Humplík.

Díky za ta léta, díky za ty stohy potištěných stránek, které opatruji a ke kterým se vracím. Díky, statečná redakce posledních tří let! Sbohem, Ikarie. sbohem XB-1!

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama