Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Chvála, chvála, chvála.

Dneškem se překvapivě uvolňuje kde co. Inu, Jaroslav – lze slavit jaro ještě jinak, než Velikonocemi. Přes víkend si už lidé užili náplavkové a další farmářské trhy, dokonce se odehrála bitva na Libušíně. Sice rozkouskovaně po celé zemi, ale nad videi se směju ještě teď. To vám chlápek jednu ubalí kdesi na Chebsku a vy vezmete druhou o zeď kdesi ve středních Čechách. Někdo ji možná chytne proto, že je v moderním, nikoliv hrdě rytířském, pacholčím a dalším. Dámy se nastrojily do svých šatů a čepců, vystrojily dobové hostiny, i stany a tržiště jsou k nahlédnutí. Nakupuje se přes internet, jak jinak.

Po šílenostech kolem otevírání knihoven se ta naše místní rozhodla pro Kniholouku. Vytahala do bezpečné vzdálenosti bedny s knihami na rozdání, vydala pokyny – a šup! půlka byla pryč. Na velkém trávníku se spořádaně vyskytovaly kultury chtivé postavy  v počtu menším, než připadlo na jednu bednu, s rouškami a rukavicemi. V sokolovské knihovně zase pomaličku, pečlivě a v klidu uspořádávali knižní fond (to už my tady máme hotové, ale oni jsou o moc větší) a najednou pokyn, že dnes otevírají. Všechny pilné včelky se seběhly o víkendu a stihly dodělat,  takže v tuto chvíli už mohou fungovat. Co jsem si všimla, mění se stále i knihy v naší ašské knihobudce, přece jenom se něco děje a dělo.

V době, kdy nebyly roušky, vysílal náš starosta technické služby na úpravu zeleně. Nebyl jediný, kdo vyslal lidi do krajiny, kde si mohli pracovat ojediněle a volně na vzduchu. A vydrželi mu, tedy dokud si nemuseli vybírat ošetřovné nebo dovolenou kvůli dětem. My ostatní jsme na tom vydělali upravené okolí cest, nové stromky a pozor: konečně vyčištění od náletů a nemocných stromů na snad již posledním zapomenutém německém hřbitově. Z toho mám obzvláštní radost, protože se tu probudilo a spojilo několik vnímavých lidí, zájem potomků pohřbených a německý spolek, který poradil, jak postupovat.

O tom, že nadále funguje sousedská výpomoc, že se (nejen) na Ašsku ještě pořád rozdávají roušky (našily se jich  a rozdaly jen našim seniorům tisíce) nebo funguje „rouškomat“ v Chebu, že se dělají i štíty a a vymýšlejí možnosti, jak ukrátit čas v zařízeních, ani nemluvě.  Dokonce se předala zásilka do Německa, kde se šití ujaly i naše pracovnice. Máme tam hodně pečovatelek, které uvízly ve službě – a nejedna mohla sednout k zapůjčenému stroji a zavrčet si na něm jako na kolovrátku.

Nespočítám lidi, co vymýšlejí různé hry, videa, vzdělávání, radí ostatním v těžké situaci. Vytahují zajímavosti jako králíci z klobouku, inspirují, připravují se na dobu „potom“.  Také mám napilno, už koncem května chystám dvě přednášky jako rozcvičku, včetně výstavy. Ale právě proto, že jsem do lecčeho namočená, vidím a obdivuji a držím všem palce. Do lecčeho namočená? Jistěže. Jsem přece také (mimo jiné) v Radě Obce spisovatelů, takže jsem organizačně přicmrndávala při rozbíhání projektu Dekameron 2020 a pomohla s několika dalšími aktivitami lidí, co prostě nezůstali sedět se založenýma rukama. Mimo tyto literární aktivity všichni koukali, co jak lze dělat pro své okolí a samozřejmě  přitom fungovali i v rámci svých profesí. Lékaři bez ohledu na věk…

Samozřejmě jsou lidé, co potřebují plivnout jedovatou slinu kamkoliv, aby se cítili líp. Čímž nemám na mysli nespokojenost s chaosem a divnými postupy, se lží, která občas stékala z monitoru nebo obrazovky. Vadí mi malodušné závidění, pomluvy. Ale zdá se, že tentokrát to lepší převažuje, místy i násobně.

Jsem moc ráda, že mohu spustit slova chvály a uznání a mohla jsem vyjmenovat alespoň hrstičku z toho, co vím z bezprostřední blízkosti.

Kolik toho ve svém okolí vidíte vy?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama