Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Už tam jsou a já ne!

Letos jsem ošizená, prodloužený víkend se státními svátky se nekoná. Navíc v práci jedeme s vyplazeným jazykem, dovolené a nemoci, pololetní uzávěrka,  nečekaný posun odjezdu na co nejdřív... Letošní shon před Festivalem fantazie má sílu, jakou už dlouho nepamatuji!

Už mám zprávy od šťastlivců, co se hemží Chotěboří a protože je závist velmi nehezká vlastnost, tak jenom slintám touhou a chutí být tam s nimi. Jenom reflexívně při každé myšlence, to se může. Nebude to jen tak, mám tu čest podílet se na velké přednášce o I. světové a právě ta začíná pět hodin před mým plánovaným příjezdem. Takže původní škubání aspoň ráno na hodinku dvě něco zařídit a odjet až poté si definitivně zakazuju.

Co bych se nepochlubila, nahamonila jsem si za poslední roky tak příjemně obsažný archív, že jsem teď skenovala a skenovala jako divá. Sama chci pro mlsaly pohovořit o několika dětských časopisech první republiky včetně výtisků, spatřitelných na vlastní vočadla, takže se těším na zvědavce. Už jsem je protáhla tvorbou pro děti za Protektorátu, fenoménem Mladý svět, je načase vytáhnout další věcičky.

Dneska se mi sešlo několik radosti najednou. Vyprávěla jsem několika lidem nad hromadou starých učebnic a představila jim Ondřeje Sekoru a jeho věčné a vděčné příběhy. Malá rozcvička před přednáškou na Festivalu, mívám trému. Ale huba mi jela jako namaštěná, tudíž jsem spokojená.  A představte si, že po nedávném doplnění informací o Marii Voříškové, která vedla můj vždy milovaný časopis Punťa, jsem konečně v našem koutě potkala člověka, kterému rodiče Punťu předpláceli!

Reklama

Hlavně teď na Puntíka nezapomenout, chci si připravit prezentaci s jinými obrázky, ale vybírání bude těžké. Když já se vždycky začtu a moc času na to už nemám. Obávám se, že ještě s dalšími kousky si vyhraju (začtu se) podobně. Jsou přece mezi nimi staří kamarádi a těm je těžké odolat.

Je teprve úterý, v Chotěboři se odehrávají desítky pořadů každý den, ale podle programu na mne čeká ještě spousta toho nej a nej. Konec totiž patřičně korunuje to úžasné a veliké dění, na které už jezdím dobrých deset roků. Jéžiš, to se ani letos nedostanu do údolí Doubravky! Pořád si slibuji, že nebudu jenom sedět a kecat a sedět a bavit se, ale že i protáhnu nohy na trase delší, než je cesta od kulturního domu k thajské restauraci.

Co naplat, až v pátek. A jenom do neděle… Třeba se tam potkáme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama