Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Srovnávání

Pořád cosi porovnáváme a nejvíc nás těší, pokud ze srovnání vyjdeme alespoň o fous lépe, než ostatní.

Nejen média, ale i život sám, přináší různá hodnocení, srovnání, vývody a závěry. Má to ovšem určitá pravidla, která dokážou sebelepší úmysl pošramotit. V pátečních Lidovkách jsem  zklamaně odložila článek o srovnávání některých cen u nás a v Německu. Nezklamal mne výběr potravin, které zajísté  všichni denně potřebujeme (včetně pití Jack Daniels a octa Balsamico), ale porovnání českého Tesca a německého Kauflandu. Proč, proboha?! Ty dva molochy jsou z různých kategorií a navíc mají oba své zástupce v obou zemích. Došlo tedy ke srovnání hrušek a jablek, případně hrušek a mrkve.

Tesco patří do většiny středisek, které svou střední až vyšší cenovou hladinu vyvažují akcemi, slevovými výhodami pro registrované zákazníky a širokou nabídkou zboží, kde se něco přemrštěného snadno ztratí. Kauflandy vsadily na celkově výhodnější ceny, především u zeleniny a ovoce nejčastěji soupeří s Lidlem a Penny. Jsou trochu lidovější, ovšem velice dobře vyvažují rozdílnost cenové hladiny vzhledem k tomu, kde se nacházejí. Což znamená, že pokud obhajují své místo tam, kde si lidé zvykli jejich nižším cenám věřit a mají dost velký odbyt, klidně nasadí  cenu vyšší proti stejnému obchodu v místě silnější konkurence. Vím například, pro co se občas stavit v Mariánských Lázních a kdy se spokojit s Chebem. Tesco je vždycky poněkud nouzové řešení, ale pokud chci jen „sladkosti“ pro diabetiky, šmejdím po Tescu, Albertu a Bille, případně při cestě kolem využiji jakýchkoliv akcí, pokud věc potřebuji a mám dobré reference o značce a podobně.

Včera jsem si proběhla Kaufland v jiném kraji a se zájmem pozorovala mírné odchylky v nabídce, způsobené odlišnou poptávkou. Nemohla jsem projít  seznam z Lidovek (to bych tam strašila ještě dneska), ale určitě by nad některými cenami redaktoři z LN docela zajásali, že jejich výběr potvrzuje článek. Co jsem si všimla, byly  ceny podobné srovnávaným, ale většinu z toho prostě nekupuji. Bohužel tak docela slušná snaha porovnat plácla do prázdna a zařadila se do obyčejných nicneříkajících senzací, které na titulce prodávají náklad. Možná jsem jenom přecenila mladou redakci, která nakupuje pouze v nejbližším marketu a o českých Kauflandech ani neví?

Reklama

Nebo se musím smířit s tím, jak nemůžu mít všechno aspoň ucházející? Když jsem uvítala rostoucí úroveň přílohy Pátek, kam přeběhli redaktoři Reflexu poté, co se zlepšil a vyšel vstříc masovějšímu čtenářstvu, slouží mi deník stále častěji k tomu, abych jím obdarovala lidi, co si rádi něco ráno u kafe přečtou, ale drahé noviny už nekupují. To, co se tu vydává za informace, je jakžtakž zaujme, jejich okolí neuškodí a hlavně, šustění papíru se zkoumáním písmenek naplní potřeby dávných zvyků.

Srovnávání patří k věcem potřebným. Každá hospodyně potřebuje  tušit, nakolik je dobré to či ono obstarat za dané peníze, jak vyvážit jídelníček s omezenými příjmy a bez čeho se obejít nebo naopak využít nabídky a honem překopat plány. Bývá to tedy moje hospodyňská parketa, ale platí mnohem šířeji, na jakoukoliv činnost. Každý, kdo se pouští  do jakékoliv činnosti, potřebuje srovnání, jak se vede lidem v jeho okolí, v čem je on lepší a čeho se yvvarovat. Hledáme skulinky proto, abychom se prosadili, neopakovali už vynalezené anebo pokračovali, kde to jiní vzdali. Srovnáváme sebe a výsledky v práci, rodinném životě, zájmových záležitostech nebo jakémkoliv kutění doma.

Jenže i takovéhle všední rozhlížení a okukování má svoje regule. Samozřejmě, že se mohu srovnávat třeba s paní Curie a spokojeně se těšit, že jsem lepší, protože já ve stejném věku  (na rozdíl od ní) věděla, co strčit do polévky. Ovšem ona mne ve stejném věku (historickou dobu a pokrok ve vědě nepočítaje) mohla snadno zadupat do země v oboru, kterému rozumněla mnohem lépe, než já rodinné ekonomice. Tohle je nutné mít na paměti. Pokud pomineme uspokojení nad tím, že nikdo není dokonalý a i nositele Nobelovy ceny lze trumfnout, dokážeme se při správném porovnávání orientovat a také docenit všechno, co nás obklopuje, včetně snažení našich blízkých a sebe sama.

Co tedy s tím frfláním na zbytečně znehodnocenou stránku v novinách? Dám vědět redaktorce? Asi ano, zklamání je dost velké. Nějaký razantní krok? Hm, kupuji už díky dřívějším zkušenostem jen páteční výtisky – právě pro onu zmíněnou přílohu. Navíc jsem objevila další využití papíru, který mne nezajímá a jiného potěší. Zbývá jen rozmrzelost, korunovaná manželovou poznámkou:

„Proč to čteš, když už to celý roky za tu námahu nestojí?“

Možná, že naděje umírá poslední.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama