Reklama
 
Blog | Hana Mudrová

Pangejty

Nespokojenost se svým životem a jeho náplní můžeme změnit několika způsoby. Pracně, včetně přemýšlení o samotě, poradou s lidmi, kteří mohou mít přehled, přijetím názoru charismatického člověka – anebo jednoduchým vřeštěním silně angažovaných.

Je příjemné být v davu, se stovkami a tisíci jiných, ztotožnit se, patřit k těm, co se vezou na vlně – a třeba také dojít uznání, být mezi nimi vidět. Což znamená také nelítostně zadupat cokoliv, co vyčnívá jiným názorem a pohledy.  V lidech zkrátka agrese je a zvykli si, že i ta nejkrvavější se dá relativně bezpečně uvolnit tam, kde lze splynout. Inu, dav. K tomu přidejme skutečné opojení, sdílení jediné veliké pravdy tisíci jiných.

Určitou výhodou lítání od pangejtu k pangejtu v současnosti může být snižující se schopnost lidí vylézt ven. Buď planou mezi čtyřmi a více stěnami nebo se skryjí za chytrou elektroniku a kydají vzteky a protesty dálkově, opět bezpečně.

Nyní tedy nastala doba zmítání a zkratka „mítú“ vede. Jak nám nedávno trpce sdělil jeden charismatický muž (v kruhu našich přátel), hysterie, vezoucí se na vlně dokazování, jak jsou chlapi fuj, ve skutečnosti uráží všechny ženy,  které musely zneužití postavení v rámci nadřazenosti a chtivosti nějakého debila (ale i mrchy) skutečně strpět. Má pravdu, některé ženštiny se snaží uchlácholit své svědomí, že musely obstát touhle cestou a nikoliv osobními kvalitami, jiné zvedají prapor a volají do boje, protože mají černobílé vidění světa, takové to dětské, díky kterému lze nejjistěji vylítnout na nejvyšší příčky fanatismu. Myslí to prý i dobře… Je krásné být mladý a bojovat za lepší svět!

Jasně to od začátku sdělují všem revolucionářkám právě ženy na špičce showbyznysu, naposledy krásná herečka Deneuveová. Leckde je něco za něco a pokud jde žena za mužem do, řekněme, uzavíratelné místnosti, často přistupuje během jednání na nějakou dohodu. Chceš kariéru? Dej nebo máš smůlu. Velmi často jde o místnost jasně k intimnímu vyjednávání určenou. Nespadlo to z nebe a zrovna v bouřlivém Hollywoodu se vždycky vědělo, jak dělat kariéru přes postel, ať to byly roky puritánské nebo doba moderní, od 60.let.

Něco jiného je, pokud se muž cítí být páníčkem, vládcem harému, má nějakou vyšší pozici v práci, společenském životě nebo komunitě a okolo je mnoho žen. Je přirozené, že některé ženy jdou za výhodami bez větších skrupulí a mohou ho v „pozici s možnostmi“ utvrdit – nebo naopak zadupat proto, že o výhody (včetně „dál“) nestojí. Poznala jsem osobně ženy, které tím vyvažovaly svou pracovní podprůměrnost. Pokud se dotyčný pán na pozici splete a nechce vidět nesouhlas jiné ženy, která se mu zamlouvá, potom musí chybu ze svého okolí odstranit nebo ovládnout, případně zlomit, zkrátka pokaždé vyhrát. Ostatně odmítání často zvyšuje chuť a probouzí nízké bojové pudy. Jak víme, právě takovíto páníčkové-sultáníčkové mohou trpět nedostatkem krve v těle a buď jsou ve vypjatých okamžicích kvalitně vyživeni v penise nebo mozku. A zhoršuje se to. V neprospěch soudnosti (mozku).  Stálé naducání krví tam dole nejspíš dotyčným frajerům fatálně zatuhává.

Od mnoha mužů-chlapů vím, že by bylo pod jejich úroveň něco vyžadovat nátlakem. Flirt i bez ukončení sexem je příjemné oživení, zábava. Podle reakcí dokážou posoudit, že oboustranná. Jsou dostatečně sebevědomí a všímaví, mají dost kamarádek a leccos srovnaného v sobě i životě.

Pamatujete na  různé spory o tom, jestli existuje čisté přátelství mezi mužem a ženou? Pokud v debatě uvedete příklad, hned se vám musí dokázat, že ne. Každý se tam snaží dorejpat do hluboké minulosti, najít okamžiky prvních sympatií a ukázat, kde je „pravda“. Podle mne je pravda tam, že nikdo nejsme asexuál, mentálně amputovaní a podobně. Kdybychom nakrásně jeden s druhým promluvili během prvního seznamování na férovku, že budeme skvělými přáteli a o sexu ani fň, stejně už zapůsobila chemie, paměť na podobný typ lidí, kteří jsou mi pociťově blízcí. Podvědomé vyhodnocení sympatie k osobnosti, kterou zrovna vidím a vykládá mi něco zajímavého anebo ještě líp, naslouchá a uznává můj rozhled. (Vylučte též všechny homo-podněty, spekulace o možném – a co zbyde?!) Přátelství, stejně jako láska, se pěstuje a zraje časem. Purismus je nesmysl a zároveň berlička neschopných.

Ano, existuje přátelství mezi mužem a ženou, potvrzuji to. A můžeme spolu špičkovat i kolem „choulostivých“ záležitostí, chechtat se hodně drsným košilatým kameňákům. Svěřit své bolesti, jako když jsme s jedním skvělým člověkem oplakali své právě zemřelé. Byli jsme mezi jinými, co se i s námi chtěli dobře bavit a smát – a my na sobě cosi poznali, sedli si stranou, povyprávěli a poplakali, chlap a ženská, zkrátka přátelé. A není to jen tím, že se přátelím se skvělými lidmi, není to výběr exkluzívních mužských. Mají své mouchy a naopak berou zase ty moje.

Obávám se, že nemá cenu tady vrčet a varovat, že hon na čarodějnice ubližuje nejen nevinným, ale i těm, kdo na novou hru přistoupí. Tak prý byl film, z něhož  za fanfár odstranili Kevina Spaceyho, označen za propadák. (Možná by byl i tak, ale tohle producentům přeju.) Nemá cenu plošně zkoušet působit na zfanfrnělé masy, které samy sobě zkreslují, co to je, být ženou a co je zač ten tvor na pokraji našich současných životů, zvaný muž.

Protože se vždy pohybujeme od pangejtu k pangejtu, opilí různými idejemi, trvá desetiletí, než se vzpamatujeme a hledáme střed cesty bez výmolů a katastrof. V případě pojetí mužského a ženského světa a jejich spojení si užíváme opravdu hodně. Válka – šup, ženské všechno zastanou, stojí najednou u soustruhů a hele, jsou nejlepšími ostřelovačkami, klidně si lítají letadlem, když muži ještě zkoumají, jak tu strojovnu vylepšit. Je mír – mazejte do kuchyně, k dětem a taky do postelí. Hele, válka – tak holky, do montérek! Je mír – zdobte se, holubičky, zdobte mužíčka, on vám zajistí klid na hnízdění.

Jestlipak se najde dnešní čtyřicátnice, které nikdo nikdy nevysvětloval, že je zodpovědná za to, jak manžel vypadá a že musí dbát na jeho oblečení a obuv? Vždyť i dívky pod třicet slýchám, jak SI ho pěkně obléknou, jak ho přecvičí ze slipů na boxerky (a naopak), jak mu koupí vodu po holení a spray, který se jim líbí…  Jdete po ulici a co vidíte? Já tedy velmi často těsné legíny a podobné výmysly, hezky zařízlé, nad tím bývá kus holé kůže a zepředu často výstřihy.  Vypasované bundičky pro každý věk, odhalující zadečky různé šíře.  Nebo sukně, rozparky a průsvitné vlání v létě. Teď mi ale zdůvodněte, proč by nad tím naducaným nadělením zdravý mužský nesměl hvízdnout? Co asi znamenají rudé rtěnky na ústech? Samozřejmě nesou poselství, že ta ústa jsou k líbání. Imitují totiž prokrvení a zvýraznění rtů ve chvílích okouzlení a touhy. Sexuální, prosím. Odbarvené vlasy odkazují na symboliku mládí, tedy vhodné lovitelnosti sexuálního objektu. Řasy, stíny, líčení – zvětšují opticky oči a dá se s nimi hodně hrát, od mimiky vyzývavé až po dětsky sladký údiv, nevinnost. Takže zase nabízený sex. Mrkev na provázku před oslíkem.

Určitě mi nebudete vyvracet známý fakt, že nejen jistá písmenková firma využívala přítomnost pohledných tváří a poprsí při podepisování smluv. Byznys pohledných slečen vždycky využíval rád. Že si studentky připraví šikovný výstřih před zkouškou a že  jednání o práci neovlivní vzhled. Prostě to tak je.

Ještě nejsme uprostřed cesty, bezpečně daleko od pangejtů, ani náhodou ne. Naopak, nyní se pořádně bahníme v hlubokém příkopu, kam nás pomalu zatáhlo vykopávání mužů z rodin. Konec a zvonec, nikoliv třeba terapie párů, pomoc lidem, co si neuměli poradit a nevyznali se v té smršti vzorů, donesených z původních rodin. Pokud si listuji poradenstvím pro dospělé, promítá se mi v něm celé minulé století, právě i s tou zkratkou, uvedenou výše. Společenské poměry ohledně válek, v míru nevyhojená válečná traumata vojáků a civilistů, hledání bezpečí ve starých životních vzorech  (ženská role, mužská role). Vidíte to také? Vedle toho a zároveň s tím ženské hnutí, vědomí o vlastních schopnostech a k tomu intuitivní a zažité vzory toho, co žena musí nutně zajistit pod heslem „teplo domova“.

Stále připomínám, že na počátku 70. let vydalo Avicennum výsledky dlouhodobé studie následků rozpadu rodin na děti. Profesor Trnka tehdy dokázal, jak daleko zasahuje selhání dospělých. Jejich děti nezvládaly vlastní partnerství a rodičovství, měly více problémů se zákonem, než kontrolní skupiny. No a jestli se rozváděly jejich děti, když měly děti? Jistě  bychom dnes velmi často našli čtvrtou-pátou generaci, trpící tím, že vyrostla především v péči žen a s náhledem na muže-trubce, kterých se lze snadno zbavit a k životu potřeba nejsou. Muži se přestávají umět dvořit, neviděli doma vyrovnaný vztah, diplomacii, žertování, něžnosti, odpouštění a vzájemnou podporu. Sáhnou k agresi jako malé děcko. Utečou k hraní, chlastu… Umožnili jsem jim dozrát? Snížili jsme okolní tlak na ideál, nechali vstoupit je do svých osobních prostor, pomohli jim umět žít v páru – a sobě taky?!

Dnes hodně citujeme Západ a zároveň se zapřisaháme, že jsme na tom jinak, protože Západ přece žil jinak. Smůla, nejsme. Něco bylo jinak, tam šli příměji tu a klikatěji tam, my zase v jiném pořadí. Máslo je tedy na hlavách všech. Nejdou nám vztahy a trvalé rodiny.

Jestliže se se máme pohnout z místa, dělejme něco pro děti. Zkusme najít způsob, jak jim nerozbíjet hnízda, jak přetrhnout sérii rozpadů vztahu rodičů a všech pra pra. Nezakládejme další linie selhávání. A prosím, nevymlouvejme se ani na to, že ta a ta rodina stejně nevypadala nejlíp, že se tam dělo cosi špatného. Vyhledali pomoc? Nechali pohodlně vztah spadnout na zem a jenom žili vedle sebe? Obětoval se jeden, aby děcka měla rodinu? Nic nemůžeme soudit podle šablony, když je každý člověk originál.

Moje maminka, která by mohla být příkladem oběti  osudu s velkým „O“, už někdy deset roků po rozvodu řekla moc důležitou věc: „Víš, ona ta chyba byla i u mne. Ne zrovna malá.“ Vyrazila mi dech, já ještě měla černobílé jasno. Po další době, po smrti otce, jsem zjistila, že byl tou dobou někde opět oblíbený, dokonce vyznamenaný hasič. Zloduch, co mamku přede mnou srazil k zemi! Zloun, o kterém potom můj manžel řekl, že to byl asi docela správnej chlap, aspoň někdy. Těmi dvěma zmítalo kde co – osiření, boje snachy s tchyní, velmi silná matka otce se slabým manželem, společenské předsudky, chudoba, nemoci, ctižádost, tvrdá práce na sobě sama, víření politických šablon (Jáchymov a emigrace kontra kariéry).

Myslete si o nějaké pomoci zvenčí, co chcete, ale mne několik poznámek mamky postupně nasměrovalo k tomu, že se leccos dá napravit. Jen lidi přímo v maléru nechápou, že to jde. Nikoliv švihnutím kouzelného proutku, nýbrž holt zase tou nevítanou prací a myšlením. Což se týká i mítúvacího třeštění.  Myslet a něco dělat?!

Ach jo, to jsme zase  v loji.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama