Komentáře: O odpouštění

Od: Anonym

Anonym — Wed, 22 Jul 2020 09:56:01 +0000

Od: HMu

HMu — Sat, 04 Oct 2014 12:56:28 +0000

Původně jsem chtěla ukončit s 😉
Křesťanství samo nezavedlo ani milosrdesnství, jak se dnes učí. Navíc ho ani nedokázalo pořádně plošně prosadit, je prostě v lidech – anebo není. Viz Samaritána jako apel ze Starého zákona.
celé povídání je o tom, že pouze křesťansky nastavit druhou tvář nemá vždy oprávnění a cesty k odpouštění jsou různé. Včetně jeho smyslu.
Pokud ovšem na textu vidíte jen ten (uznávám provokativní) konec, žijete srovnaně. A to přeji každému 🙂

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Sat, 04 Oct 2014 11:55:24 +0000

poslední větu máte provokativní a skutečně
mě ponadzvedla. Řekla bych k tomu toto:
Křesťanství je staré dva tisíce let. My si těžko představíme tu dobu. Bylo normální, že jeden kmen napadl jiný, vyplenil vesnice, zabíjel obyvatele. V té situaci si někteří uvědomili, že pravidlo „oko za oko, zub za zub“ není možné provádět vždy. Vraždu nelze odplácet vraždou. Když Vám zabili příbuzného, nemůžete zabít vraha. Řetězec násilí se musí zastavit, tedy je nutné odpustit.
Dříve například existovala peněžitá náhrada za vraždu (u starých Slovanů zvaná golova). Pokud se nenalezl vrah, platila náhradu obec, na jejímž území se vražda stala. Platili i nevinní, aby se vyhnuli pomstě příbuzných pozůstalého.
A tyhle zákonitosti platí i dnes při všech vleklých sporech. Jistě i v konfliktu mezi Izraelci a Araby vede cesta ven jedině přes odpuštění dosavadních zabitých, aspoň do té míry, že nebudou mstěni.